Píše se rok 2026 po Kristu a celá hráčská obec je obsazena nudnými eurohrami. Celá? Kdepak! Jedna malá krabička plná nepoddajných Galů stále vzdoruje a přináší na stůl tu pravou hospodskou rvačku, která voní po čerstvých rybách a pečeném kanci. Jako celoživotní fanoušek, který má komiksy o Asterixovi načtené tak, že cituje hlášky i ze spaní, jsem se vrhl na hru Asterix a spol. s nadšením Obelixe, který právě zavětřil stádo divočáků. Tato strategická karetní hra přináší rychlé zvraty a sbírání sesterciů v kulisách našeho oblíbeného světa. A u Belenose a Toutatise, stojí to za to!
Nostalgický návrat do dětství v malé krabičce
Už při prvním potěžkání krabice Asterixe a spol. (v angličtině jako Asterix & Co.) na vás dýchne nezaměnitelný styl kreseb Alberta Uderza, který nás provázel celým dětstvím. Uvnitř nenajdete žádné zbytečné plasty, ale poctivou zásobu karet a kartonových žetonů, které jsou pro hru klíčové. Nejvíce mě potěšily specifické žetony přileb. Legionářské za jeden sestercius a honosnější centurionské za tři, které slouží jako měna i vítězné body. Karty samotné jsou přehledné a ilustrace postav jako Asterix, Caesar či Kleopatra jsou věrné předloze. Dokonce i rubová strana startovních alb s mramorovou tabulkou evokuje antickou atmosféru.
Cíl hry je pak jasný jako facka od Panoramixe, a to nasbírat padesát sesterciů dříve než vaši soupeři. Nebojujete zde však mečem, ale strategickým vykládáním karet postav k takzvaným albům, respektive komiksovým předlohám, které leží na stole mezi vámi a vašimi sousedy. Celý vtip spočívá v tom, že o každé album soupeříte vždy s jedním konkrétním hráčem, což vytváří napětí na dvou frontách zároveň. Jakmile celková síla vámi vyložených postav u jednoho alba dosáhne hodnoty patnáct nebo více, album získáváte a s ním i tučnou odměnu. Je to neustálá přetahovaná, během níž musíte balancovat mezi útokem na levé straně a obranou na pravé, přičemž každé získané album vám přinese nejen patnáct sesterciů, ale i další bonusy za přítomné Římany.
Systém vykládání karet je překvapivě taktický a vyžaduje neustálou pozornost, protože nemůžete jen tak plácnout libovolnou kartu, kam se vám zachce. Každé album ležící na stole má striktně danou orientaci. Červená strana představuje římskou frakci a modrá strana patří nezdolným Galům. Pokud tedy držíte v ruce kartu Gala, jako je Asterix nebo Obelix, musíte ji vyložit výhradně k modré hraně alba, zatímco římští legionáři a centurioni, včetně samotného Caesara, musí být umístěni k červené straně. Do toho vstupují fialové neutrální postavy (ať žije Kalamaikamikmikmix), které tento systém narušují a mohou být vyloženy k oběma stranám, což z nich činí flexibilní žolíky pro krizové situace. Musíte tak neustále sledovat nejen sílu svých karet, ale i jejich barvu, abyste se nezablokovali v momentě, kdy potřebujete nutně bodovat.
Asterix a spol. přináší ikonické postavy
Hra by nebyla věrná své předloze, kdyby jednotlivé postavy neměly své specifické schopnosti, které dokáží pořádně zamíchat kartami. Asterix například disponuje schopností vyřadit nejsilnějšího Římana na daném albu, což může soupeři naprosto zhatit plány těsně před bodováním. Ještě zajímavější je královna Kleopatra. Ta sice přináší obrovskou sílu sedm, ale její manýry jsou tak náročné, že ji smíte vyložit pouze tehdy, pokud zároveň odhodíte dvě další karty z ruky. Pirát Rudovous vám zase umožní vzít si vrchní kartu z odhazovacího balíčku, což je skvělý způsob, jak recyklovat silné postavy. Je však třeba mít na paměti pravidlo hrdinů: na stole nesmí být v jeden okamžik viditelné dvě stejné karty hrdinů, takže kdo dřív vyloží, ten dřív bere. A jak se říká v rámci je čerstvá, není čerstvá, už vám mohlo trošku nyní zasmrdět, co mi na hře vadí jako na Alfabetixově rybině. Nicméně jedeme dál.
Když žetony přináší bonusy
Naprosto klíčovým prvkem, který hru posouvá z obyčejného počítání čísel do roviny bláznivé galské rvačky, jsou tři typy bonusových žetonů. Lektvar, ryba a divočák. Žeton kouzelného lektvaru je ultimátní zbraní, kterou když umístíte na postavu, okamžitě zdvojnásobíte její sílu a zároveň jí poskytnete imunitu vůči vyřazení či přivolání soupeřem. Proti tomu stojí žeton ryby (výjimečně té čerstvé), který funguje jako agresivní útok. Jeho odhozením můžete okamžitě vyřadit jakoukoliv soupeřovu postavu, která není chráněna lektvarem, a tím drasticky snížit sílu jeho armády. Nakonec je tu pečený divočák, který vám umožní buď znovu aktivovat schopnost právě vyložené postavy, nebo oživit někoho, kdo už dostal rybou po hlavě. Správné načasování těchto žetonů je často rozdílem mezi výhrou a prohrou.
Závěr každého střetu o album je dramatický a spravedlivý, přičemž ani poražený neodchází s prázdnou, což udržuje dynamiku hry až do konce. Jakmile někdo dosáhne magické hranice patnácti bodů síly, stává se vítězem alba a inkasuje sestercie nejen za samotnou kartu alba, ale i za všechny přilby na kartách legionářů a centurionů, které se bitvy účastnily. Poražený hráč, i když přišel o vítězství, si jako cenu útěchy vybírá jeden bonusový žeton dle své volby, což mu dává munici do dalších kol. Následně otáčí nové album z balíčku a sám rozhoduje, zda ho k sobě natočí galskou nebo římskou stranou, čímž může takticky ovlivnit budoucí bojiště. Hra končí v momentě, kdy někdo nastřádá padesát sesterciů, což může být někdy až nečekaně rychlé. Mimochodem hra také končí, když sestercie dojdou, a je jedno, v jakém jste stadiu, taková trošku římanovina.
Je to jednoduché, co je ale teda rybinou?
Během psaní recenze jsem dal pár velice malých indicií, co by mi tak během hraní mohlo vadit, byť jsem skalní fanoušek. Je to kouzlo detailu v pojmenovávání postav. Víte, já ty komiksy mám vážně všechny. Úplně. Mám tak jména postav zažrané v krvi, a když mám před sebou adaptaci, která ji nedodržuje u všech, tak mě to šíleně trápí. Nesvár se jmenuje jinak, náčelník Ablastanitonedopíšutix též, či právě Rudovous a členové jeho posádky. Je to možná drobnost, ale pro mě důležitá.
Asterix a spol. není jen jednoduchá karetní hra těžící ze slavné licence, ale překvapivě taktická a záškodnická záležitost, která perfektně simuluje chaos a humor galské vesnice. Díky mechanice sdílených alb musíte neustále sledovat oba své sousedy, zatímco systém bonusových žetonů dodává hře potřebnou hloubku a momenty překvapení. Je to ideální titul pro rodinné hraní, během nějž se nebudou nudit děti ani dospělí, a každá partie je díky rychlému spádu a zvratům jiná. Jen kdyby se dodržovala ta jména. Jen kdyby.
