Vesmírného lovce s hrozivou maskou a smrtícím arzenálem není nutné představovat. Znají ho snad všichni milovníci akčních filmů, zejména těch z osmdesátých let minulého století. Tohoto „krasavce“ s pořádně hnusnou držkou dnes najdete ve všech sférách popkultury: ve filmech, videohrách, knížkách, a dokonce v komiksech. Přestože nikdy nejde o jednu a tutéž postavu, jméno Predátor se používá pro všechny, kdo nosí onu ikonickou masku. Titul Predátor 1: Den lovce navrací do hry tuto staronovou zrůdu, která tentokrát čelí dívce poháněné touhou po pomstě.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Redakce:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Ed Brisson
Kev Walker, Frank D‘Armata
Nakladatelství Crew
Predátor
Pavel Švanda
Jolana Tichá
148
barevný
brožovaná
duben 2026
978-80-7712-034-0
první
Zdroj: Nakladatelství Crew
Když se lovec stane lovnou zvěří
Mladá dívka Theta přichází o oba rodiče, a to rukou nejobávanějšího lovce z kmene Yautja – Predátora. O několik let později se ho Theta vydává hledat přes půlku galaxie. Přestože je pro pomstu odhodlaná udělat cokoli, je donucena se svou rozpadající se lodí a tenčícími se zásobami nouzově přistát na ledové planetě. Aby přežila a dostala se k nejbližší základně, musí absolvovat nebezpečnou cestu přes zmrzlou divočinu, v níž na ni čeká samotný Predátor, připravený každou chvíli udeřit.
Pokud jste stejně jako já dychtili po novém dobrodružství vyprávěném z pohledu slavných mimozemšťanů, budete zklamáni. Trojice autorů se totiž rozhodla pojmout příběh tradičněji, a to očima člověka, tedy kořisti, kterou Predátor neúnavně pronásleduje. I když je tento přístup v sérii poměrně obehraný, diváky (mě nevyjímaje) stále baví. Avšak titul Predátor 1: Den Lovce nezprostředkovává stejný důraz na motiv pomsty a ne zcela přesvědčivá hlavní hrdinka.zážitek jako jeho filmoví, knižní nebo videoherní předchůdci. Důvody jsou hned dva:
Motiv pomsty je v dnešní popkulturní tvorbě opotřebovaný stejně jako ojeté auto. Někdy se najde dílo, které s ním dokáže pracovat zajímavě, ale v několika případech selže – a novinka od Nakladatelství CREW není výjimkou. Ed Brisson, Kev Walker a Frank D’Armata vytvořili barevný paskvil, jehož postavu nepohání nic jiného než „sladká“ pomsta. Hlavní hrdinka se dlouhých patnáct let honí za vrahem svých rodičů, který jí stále uniká, a právě tohle je jádrem celého příběhu. Smutné ale je, že autoři s motivem moc nepracují. I když mají dobrý námět, jeho uchopení je neucelené a místy nezapadá do tónu predátorského univerza. Zatímco filmová zpracování trvají zhruba dvě hodiny, komiks čítá něco málo přes sto čtyřicet stran. Porovnávat ho s filmy tak sice není úplně férový, natož dokonalý přístup, ale ten rozdíl mezi tím, co funguje na plátnech a na stránkách komiksu, je patrný. Na relativně omezeném rozsahu nemá příběh dostatek prostoru pro hlubší rozvinutí, což je znát hlavně na vykreslení samotné protagonistky.
Já, já, já, jenom já
Napsat nesympatickou postavu není zrovna těžké. Stačí z ní udělat samostatného a neohroženého jedince, který se před ničím a nikým nezalekne. A tím je právě Theta. Tato postava není hrdinkou, které byste od začátku do konce fandili. Neočekávejte Ellen Ripleyovou nebo Sarah Connor v kreslené podobě. Mladá Theta jim totiž nesahá ani po kotníky a nemá s nimi vůbec nic společného, i když si to autoři možná myslí.
Všechno ví nejlépe, všemu rozumí a samozřejmě si uvědomuje, co je pro ni a ostatní nejlepší. Místo toho, aby se tato komiksová Mary Sue bila za práva nezávislých žen, měří své síly s mimozemšťanem z jiné galaxie. A jak jí to jde? Dobře. Až moc dobře. Pokud jste nějaké dílo s Predátorem viděli, četli nebo hráli, víte, že jej není radno podceňovat. Toto stvoření je nadmíru nebezpečné a samotný Arnold Schwarzenegger s jeho sedmičlenným týmem v dnes již kultovním filmu to s ním neměl lehké. Jenže hlavní hrdinka komiksu Predátor 1: Den lovce si příslušníky rasy Yautja podává k snídani a její sbírku kuriozit tvoří něco málo přes dvacet predátorských masek. K těm nepřišla přes internetové bazary za pár kaček, ale přímou konfrontací s jejich nositeli. Problém není její schopnost přežít, ale to, že titul jen minimálně ukazuje, jak k těmto dovednostem přišla.
Jedním z problémů tohoto titulu je i fakt, že nabízí více otázek než odpovědí. Jak se Theta naučila s predátorskou zbrojí zacházet? Jak se naučila bojovat a používat zbraně, když odmalička žije sama v izolaci jen se svou umělou inteligencí? Jak vypadal její první střet s Predátorem a proč na ní žádný z těch předchozích nezanechal výraznější šrámy než obyčejné jizvy?
Zdroj: Nakladatelství Crew
Co je to tady za hnusnou máničku?!
Ačkoli obálka komiksu vypadá na první pohled lákavě, nenechte se zmást. Uvnitř komiksu na vás čeká větší hrozba než nebezpečný Predátor se zápěstní čepelí – kresba. Ta nemusí sednout každému a některé čtenáře o svých kvalitách nepřesvědčí. Zachycení protagonistů i Predátorů je nepřesvědčivé a celkový vizuální styl evokuje odlehčený zážitek určený mladším čtenářům. Hrdinové tu vypadají jako studenti střední školy, zatímco mimozemští lovci jako banda amatérských cosplayerů bez špetky hrozivosti.
Kresba nepůsobí vždy věrohodně, a to i v momentech, kdy se bojuje. Akční sekvence jsou poměrně jednoduché a rychlé. Vůbec nepřipomínají ty napínavé souboje na život a na smrt jako z původního nebo novějšího filmu Predátor: Nebezpečné území, spíš vyznívají jako jednodušší, opakující se soubojový model z videoher. Často se také opakuje stejný vzorec soubojů, který ve všech případech končí useknutou končetinou.
Prosím, už ne!
Největší otázkou zůstává, kam se příběh naší neohrožené bojovnice posune dál. Další rozšiřování jejího příběhu působí spíš jako zbytečné natahování než smysluplné pokračování. Zda se autorskému triu skutečně podaří postavu a příběh dál rozvinout, ukážou až další díly. Prozatím však nemají čím zaujmout a místo uznání si vyslouží nespokojené zabručení.
Komiks Predátor 1: Den lovce je výtvorem, na něž mnozí čtenáři po dočtení rychle a úspěšně zapomenou. Oproti filmům, knihám a videohrám, rozšiřujících toto známé univerzum o nové a originální příběhy, je komiksový počin Eda Brissona, Keva Walkera a Franka D’Armaty jen nevýrazným příspěvkem. Nechtěně tak odhaluje své nedostatky a stává se ukázkovým příkladem toho, jak by se známá látka neměla adaptovat.
