Sedm let. Přesně tak dlouho čekalo kino na nový film ze světa Star Wars. U jiné značky by to možná nebylo nic dramatického, ale u Star Wars je sedm let skoro věčnost. Tohle univerzum bylo vždycky symbolem velkých návratů, obrovských bitev, ikonických hrdinů a momentů, které se zapisují do filmové historie. Proto kolem filmu Mandalorian a Grogu bylo cítit obrovské očekávání. . Spousta lidí chtěla návrat ve stylu nové trilogie. Jiní čekali něco temnějšího, většího a monumentálnějšího. Jenže tenhle film jde úplně jinou cestou.
Celý projekt stojí hlavně na dvojici Jon Favreau a Dave Filoni. Dvou jménech, která moderní Star Wars drží nad vodou už několik let. A je strašně cítit, že tihle dva přesně vědí, co chtějí vyprávět. Nesnaží se udělat druhý Návrat Jediů. Nesnaží se šokovat gigantickým konfliktem. Nesnaží se tvářit jako největší událost galaxie. Místo toho servírují něco mnohem osobnějšího. Vesmírný příběh otce a dítěte, který je zabalený do westernové atmosféry, přestřelek, malých dobrodružství a nádherných momentů mezi Mandem a Groguem.
Zdroj: Disney
Kamera, která nechává galaxii promlouvat
Jedna z věcí, která mě překvapila úplně nejvíc, je samotná režie. Film působí strašně hravě. Kamera si neustále hraje s prostředím, s velikostí scén i s atmosférou jednotlivých planet. Každá akční sekvence má jiný styl a jinou energii. Někde kamera působí velice filmově a majestátně, jinde je naopak strašně blízko postavám a připomíná skoro seriálovou epizodu. A tenhle mix funguje překvapivě dost dobře.
Některé záběry vypadají opravdu nádherně. Práce s oblohou, mlhou, pískem, světlem nebo deštěm dodává filmu pocit živého světa. Není to sterilní digitální kulisa bez atmosféry. Tady je vidět, že si tvůrci dali záležet na tom, aby každá planeta měla vlastní charakter. Občas sice narazíte na momenty, kde vizuál působí trochu levněji, a některé digitální efekty nejsou úplně „vončo“, ale nikdy to nespadne do vyloženě špatného nebo rušivého vizuálu, na který by se nedalo koukat.
A hlavně akce. Ta je strašně zábavná. Mando je pořád ten chladný lovec s helmou, který dokáže během pár sekund udělat absolutní chaos. Přestřelky mají tempo, souboje mají váhu a kamera je většinu času perfektně přehledná. Tohle je přesně ten typ akce, který chcete od Mandaloriana vidět na velkém plátně.
Zdroj: Disney
Příběh je vlastně jen dlouhá epizoda seriálu
A tady přichází věc, která bude pro hodně lidí největší problém. Tenhle film opravdu nepůsobí jako klasický velký Star Wars film. Nepřináší gigantický konflikt celé Galaxie. Neřeší osud Jediů. Neřeší Sithy. Neřeší revoluci ani konec světa. Tohle je prostě dvouhodinová epizoda seriálu Mandalorian, jen výrazně dražší a filmovější.
Příběh je jednoduchý, a to až překvapivě moc. Mando teď pracuje pro Novou republiku a místo klasického lovce odměn se snaží dělat spíš dobré skutky. Loví zbytky Impéria, pomáhá republice a snaží se nějak přežít v galaxii po pádu císařství. Do toho přijde zakázka spojená s Hutty a film se rozjede směrem, který možná není nijak převratný, ale rozhodně je zábavný.
Tenhle film nikdy nesliboval obrovskou revoluci Star Wars. Nikdy se netvářil jako nový pokus o Impérium vrací úder. Je to prostě příběh Manda a Grogua. Pokud jdete do kina s očekáváním gigantické vesmírné ságy, pravděpodobně budete zklamaní. Pokud ale chcete dobrodružství se sympatickými postavami, pohodovou atmosférou a solidní akcí, dostanete přesně to, pro co jste přišli.
Jen škoda, že scénář občas působí dost líně. Některé situace se vyřeší až moc jednoduše a pár dějových momentů by si zasloužilo větší vysvětlení. Film občas přeskakuje mezi scénami tak rychle, že některé věci nemají dostatečný dopad. A právě tady je nejvíc vidět, že původně mohl celý projekt fungovat spíš jako další řada seriálu.
Zdroj: Disney
Malý tvor, který si znovu ukradl celou galaxii
Je až neuvěřitelné, jak moc Grogu pořád funguje. Už dávno z něj mohl být jen marketingový maskot na prodej plyšáků, ale ten malý, zelený prcek má pořád obrovské charisma. Každá jeho scéna funguje. Každý jeho výraz funguje. A chemie mezi ním a Mandem pořád táhne celý film dopředu.
Nejlepší momenty filmu nejsou velké akční sekvence. Jsou to malé chvíle mezi těmito dvěma postavami. Pohledy. Gesta. Ticho mezi dialogy. Ten vztah působí přirozeně a lidsky, i když jeden z nich skoro nikdy nesundá helmu a druhý většinu času jen vydává roztomilé zvuky. A právě proto film funguje mnohem víc emocionálně, než by člověk čekal.
Hudba, která žene každou scénu až mezi hvězdy
Hudba je bez debat jedna z nejsilnějších částí filmu. O soundtrack se znovu postaral Ludwig Göransson a ten člověk znovu dokazuje, že přesně chápe atmosféru Mandaloriana.
Každá akční scéna má díky hudbě mnohem větší energii. Každý emotivní moment má díky soundtracku větší sílu. Göransson znovu kombinuje westernové motivy, elektroniku i klasickou orchestrální hudbu způsobem, který je pro Mandaloriana naprosto ikonický.
A upřímně: některé hudební momenty mají větší atmosféru než půlka moderních blockbusterů dohromady. Hudba tady není jen kulisa. Hudba tady vypráví příběh spolu s obrazem. A právě díky tomu film několikrát dosáhne opravdu silné atmosféry.
Mandalorian a Grogu není film, který změní historii Star Wars. Není to nový milník sci-fi žánru ani obrovská galaktická událost, o které se bude mluvit dalších dvacet let. Je to prostě strašně příjemná, pohodová a zábavná vesmírná jízda, která přesně ví, čím chce být. A nesnaží se být ničím víc. Tohle není návrat Jediů ani válka o osud galaxie. Tohle je příběh dvou postav, které si fanoušci zamilovali už dávno v seriálu. Pokud máte rádi Mandaloriana, dostanete přesně to, co chcete. Roztomilého Grogua, skvělé akční scény, nádhernou hudbu a dobrodružství, které uteče strašně rychle, navzdory přepálené stopáži. Ano, film má chyby. Příběh mohl být silnější, scénář dotaženější a celé to mohlo působit trochu víc filmově. Jenže i přes všechny nedostatky jsem z kina odcházel spokojený. A po sedmi letech čekání je možná právě tohle ten nejdůležitější pocit.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Samuel Vlach
