A Mortician’s Tale – pozitivní hra o smrti

A Mortician’s Tale je jednou z těch videoher, kde se pojem „hra“ ne vždy jeví jako vhodný. Je to spíše taková interaktivní meditace a sebereflexe o smrti a o tom, co se děje s těly, když zemřeme.

Rose & Daughters

Příběh A Mortician’s Tale začíná setkáním s hlavní hrdinkou Charlie, která je čerstvou absolventkou vysoké školy. Charlie byla právě najata na místo ředitelky pohřebního ústavu Rose & Daughters. Odteď tedy hráče čeká s Charlie společné dobrodružství a prožije s ní několik dní, které jsou od sebe v rozmezí přibližně jednoho měsíce. Každý den po příchodu do práce musíme přečíst e-maily od přátel a spolupracovníků. Tyto e-maily slouží jako zprostředkovatelé příběhu a poskytují nám tak lepší kontext pro to, co se v danou chvíli děje s Charlie a kolem ní.

Zakázky už se hrnou

Jeden z e-mailů vás vždycky bude informovat o vaší práci na daný den. Vysvětlí vám, jak připravit tělo, co si přeje rodina a příbuzní za pohřeb, a také se zároveň dozvíte něco i o zemřelé osobě.

Charlie začne s přípravami buď na klasický pohřeb do rakve, nebo na kremaci do urny. Po vykonání své práce se musíte zúčastnit pohřbu a promluvit si s rodinnými příslušníky a ostatními truchlícími v místnosti vedle. Pak vzdáte úctu zemřelému u rakve či urny a tím končí váš den.

Balzamování vs. kremace

Mezi první zakázky patří hlavně pohřby v rakvi. Na hráče tu tak čeká seznámení se s procesem balzamování. Jak se vlastně připravuje tělo do rakve? Čeká na vás čištění a holení těla, balzamování, šití a lepení (víček, úst atd.) a také zavedení vatových tamponů do úst, aby zemřelý vypadal jako živý.

Kremace naproti tomu vyžaduje pouze sundání cenných předmětů a přidání jmenovky na zemřelého. Poté následuje samotný akt zpopelnění. Jenže ne všechny kosti se podaří spálit, a tu na hráče čeká dost nemilá herní zkušenost – drcení kostí. Kosti musíte skrze kremulátor najemno rozdrtit a přes děrované víko přesypat do urny, která pod ním stojí. Pak přidáte cennosti a jmenovku.

Nevšední zážitek

V této hře neexistují žádná špatná rozhodnutí, hra vás celou dobu takzvaně vodí za ručičku. Nemůžete tudíž udělat nic špatně. A Mortician’s Tale nám nabízí velmi neopakovatelný pohled na práci v pohřebním průmyslu, do kterého se asi většina z nás za života nikdy nepodívá. Proto je tato hra tak zprostředkovatelem nevšedního zážitku, který je spojen s poskytnutím informací, ale zároveň v nás vyvolává mnoho otázek. Na všechny tu však bohužel odpovědi nenajdeme. Jedná se o otázky typu: souhlasíme se všemi kroky, které provádí pracovníci pohřební služby, aby tělo vypadalo jako živé? V kterém okamžiku se z poskytované služby, kterou nám nabízí ústav, stane služba neosobní a komercionalizovaná? Je v pořádku, pokud se ignorují přání zesnulého?

Hnutí za pozitivní smrt

Hra používá volby ohledně Charlie, aby nám tak nenásilně ukázala jakýsi základ pro pochopení hnutí za pozitivní smrt. Toto hnutí se zaměřuje hlavně na snahu zmenšit a odstranit negativní diskuze o smrti a spolu s tím umožnit otevřenější rozhovory ohledně smrti a umírání. Hnutí také chce, aby existoval jakýsi zmocněnec, který by splnil zemřelému přání na konci jeho života a poté se také zapojil do péče o něj, pokud ovšem bude sám chtít.

Hratelnost

A Mortician’s Tale je, dá se říci, klasickou point-and-click hrou, na sice poněkud nevšední téma, ale podané v pozitivním světle. Hra je velice krátká a zabere vám něco kolem hodinky. Při balzamování i kremaci vás hra navádí za pomocí titulků, takže bez problému budete pracovat jako ostřílený profík. Není zde žádný inventář. Jediné, co mě dosti zaujalo, je možnost změnit si, v jaké barvě budou věci, se kterými provádíte interakci. Na výběr máte z možností zelené, modré a růžové.

A Mortician’s Tale je docela působivá hra k zamyšlení na téma smrti a umírání. To podává s lehkostí, nenáročně a pozitivně. Když ji navíc podbarvíte do růžova, dá se říct, že je to roztomilá hra. Rozhodně je to zajímavý pohled do zákulisí pohřebních ústavů a jejich práce. Na druhou stranu tato hra asi nebude úplně pro každého.