Alenka žila byla – tvrdá realita

Uvědomujete si tu ironii? Jako malé děti se těšíme na dobu, až z nás budou dospělí, a jako dospělí si přejeme, kéž by šlo vrátit čas do těch dětských let. Nejenže jsou lidé neustále s něčím nespokojení, ale především si v raném věku neuvědomují, jaké mají štěstí snít a žít mimo svazující společnost na plný úvazek. Když jsem byla malá, nic mi nepřišlo nemožné. Toto slovo pro mě dnes představuje takřka nadávku. Nepotřebuji být jako Petr Pan a nikdy nevyrůst. Stačilo by nepřicházet o svoucnost, stejně jako Alenka, která se potýká s krutou realitou dospívání. Z dílny nakladatelství Comics Centrum nedávno vyšel kousek Alenka žila byla, který se mezi dětské příběhy už rozhodně počítat nedá.

Nejsem divný, podivný ani blázen, moje realita je prostě odlišná od té tvé

Jako malá holčička trávila čas v říši divů se svými přáteli. Čajové dýchánky se šíleným Kloboučníkem, kočkou Šklíbou a dalšími fantaskními zvířátky z úst drobné dívenky zněly sladce a nevinně. Jenže z Alenky je už dospělá žena a jakákoliv podobná zmínka z ní v jejím okolí činí hotového blázna. Život ve viktoriánském Londýně není žádný med a na výlety do říše divů už nestačí pouhá představivost nebo skok do králičí nory. Na takovou cestu je třeba se posilnit něčím drobátko vydatnějším v podobě tabletkových cukrátek. Na co však každý narkoman jednou dříve či později tvrdě narazí? Na stále rostoucí závislost, k jejímuž uspokojení je třeba aktivně shánět víc a víc prostředků. 

Když se ovšem situace nevyvíjí podle plánu a nemohou cukrátka k Alence, půjde Alenka k cukrátkům. Kam jinam než do sanatoria pro duševně choré, kde naštěstí (nebo bohužel) o zásoby psychotropních látek rozhodně není nouze. Zkorumpované vedení ovšem nemá ani ždibec zájmu o blaho svých svěřenců. Alenku tak čekají svízelné časy plné bezpráví, krve, zoufalství i násilí.

Jak víš, že jsem blázen?

Podle letmo nastíněné zápletky asi snadno odtušíte, že Alenka žila byla není tím klasicky pojatým volným pokračováním příběhu Lewise Carrolla, avšak toto původní dílo ctí se všemi náležitostmi. Komiks je protkán sobeckostí lidské povahy a intrikami okázalé společnosti. Obzvláště v postavení Alenčiny rodiny k řešení jejich problémů. Nepohodlného člověka je přece tak snadné prohlásit za blázna a zavřít pod zámek v domnění, že mu pomáháte, ačkoliv tím ve skutečnosti prospějete pouze sami sobě. Obzvláště, když jste to byli vy, kdo ho stvořil. Všechno není tak, jak se na první pohled zdá, a skutečný viník se může objevit prakticky kdykoliv. 

Zdroj: Comics Centrum

Na díle mi velmi imponuje, jak scenárista společně s výtvarníky pojali tradiční příběh Alenky netradičně, přesto se komiks původního námětu drží zuby nehty. Aniž byste se o to snažili, sami si na základě asociace za postavy dosadíte ty z říše divů. Dozorce jako Tydlidýna a Tydliduma včetně Srdcové královny poznáte na sto honů. Přestože výprava do fantazie nemá v komiksu příliš velké zastoupení a většina příběhu se odehrává pod taktovkou tvrdé reality, po celou dobu čtení vás provází intenzivní pocit déjà vu. Zápletka svižně odsýpá. Občas vám při ní zaškubou koutky, občas zvážníte a občas na panely hledíte s otevřenou pusou. Tento poslední případ bych připodobnila k reakci WTF.

Představivost je jedinou zbraní ve válce proti realitě

Barevnou a vyumělkovanou říši divů zase tolik neočekávejte. Místo ní vás čekají špinavé londýnské ulice, zavšivené cely sanatoria a pár kapek krve… možná spíš pár litrů. Ve svazku najdete celkem tři sešity, které postupně střídají paletu barev z poměrně jasných, i když tlumených, na šedavé odstíny, díky čemuž do příběhu proniká ještě větší beznaděj a napětí. Kresba náramně lahodí oku a často se nebojí zabíhat do detailů. Snad můj jediný problém tkví v zobrazení Alenky. Mimo říši divů působí mile a nevinně, takřka jako panenka, ale jakmile se ponoří do svého psychedelického stavu – jednoduše se sjede –, působí na mě namyšleně. Naprosto rozumím snaze autorů Alenku odlišit, aby v realitě vypadala jako zakřiknutá drogově závislá a v říši divů byla naopak na výsluní, ale na mě tyto dvě její tváře působí, jako by se jednalo o zcela jiné osoby. 

Abych ovšem kritiku vyvážila pochvalou, vyprávění dvou Alenčiných koček je tuze roztomilý prvek. Na druhou stranu umocňuje Alenčinu pochroumanou mysl, protože rozmlouvat s kočkami, to už hraničí se schizofrenií. Jsem tedy také blázen, když mluvím na svou kočku a za její mňoukání si dokládám libovolné odpovědi? Možná bych také měla vyhledat odbornou pomoc.

Komiks Alenka žila byla je odvážné přepracování klasického příběhu, které zaujme svou originalitou a umně kombinuje temné prvky s původními motivy Lewise Carrolla. Dílo nabízí nejen vizuální zážitek, ale také hluboký pohled na psychologické a sociální problémy. Díky detailní kresbě a silné atmosféře dokáže čtenáře vtáhnout do ponurého světa viktoriánského Londýna i Alenčiných halucinací. Navzdory některým drsným scénám komiks nutí k zamyšlení nad lidskou povahou a společenskými normami. Celkově jde o silně emotivní příběh, který stojí za přečtení. Obzvláště v souvislosti s  chystaným pokračováním.