Desperados III – taktická westernovka je zpět

John Cooper potřetí

Široká herní veřejnost byla letos v červnu natěšená, jak dopadnou Desperados III – pokračování legendy z divokého západu.

Původní Desperados, vydané bezmála před dvaceti lety, jsem si rychle zamiloval. Sice jsem tuto poměrně hardcore strategii a jak se říká, westernové Commandos, nikdy úplně nedohrál, ale nadchnula mě pravá kovbojská atmosféra se zajímavým příběhem, nádherná 2D grafika a návyková hratelnost. Druhý díl se nedočkal u kritiky příznivého přijetí a to přesto, že tvoří přechodový můstek k dílu nejnovějšímu – byl totiž ve 3D. Já jsem každopádně dokázal z něj odehrát asi jeden level.

Tak uběhlo pár (či naopak mnoho?) let a vývojáři z Mimimi games, kteří se proslavili mj. svým Shadow Tactics, vytvořili plnohodnotné pokračování – příběhově prequel. Jestli původní hra Desperados byla konverzí Commandos, tak třetí díl je konverzí právě této jejich zmíněné hry, a to ze samurajského prostředí do příběhových a tematických kulis série Desperados. A vydařilo se to…

Nové ovládání, (skoro) stejný gameplay

Hra vyšla pro všechny tři hlavní platformy a to se projevilo v první řadě na ovládání. Zatímco první Desperados byl čistě záležitostí klávesnice a myši, v Desperados III máte možnost hrát s gamepadem a já jsem tak celou hru odehrál. Tedy odehrál… prošel příběh. Odemkl polovinu achievementů. Splnil pár výzev. I to mi zabralo bezmála 30 hodin.

Stejně jako v původních Desperados i tady ovládáte (měnící se) skupinu hrdinů, v čele s protagonistou série Johnem Cooperem, a většinu tváří skutečně znáte z předchozích dílů. Tedy Johna, nevyzpytatelného dr. McCoye a vychytralou svůdnici Kate O’Haru.

Příběh se tentokrát točí kolem motivu osobní pomsty a čítá celkem 16 misí. Dá se říct, že každá další mise vám zabere více času než ta předchozí: úplně poslední misi jsem hrál hodinu a půl (čistého herního času, nikoliv času reálného). Hratelnost je okořeněna výzvami, které můžete plnit, o kterých se však milosrdně dozvíte až po ukončení mise. Můžete tak třeba získat odznak za to, že jste nechali několik banditů přejet vlakem, nebo když nevyužijete některé ze schopností vašich postav a hru si tím úmyslně ztížíte. Zkrátka tu máte in-game achievementy a ty povzbuzují k opětnému a pečlivému hraní. Komu se podaří projít náročnou misi pod 15 minut? To je opravdu těžké a vyžaduje to zvláštní styl hry.

Desperát není sám

Vedle známých veteránů (kteří jsou ovšem v Desperados III mladší než v originále) máte pod svým velením i dvě nové postavy, a to sympatického hromotluka Hectora s jeho „obří, avšak překvapivě nenápadnou“ pastí Biancou, a „čarodějnici“ Isabelle Moreau. To je celkem „overpowered“ (přespříliš silný) charakter a v misích, kde ji ovládáte, nejvíce zabití asi dáte právě s ní. Vše se ale dá přizpůsobit osobnímu stylu hráče. Situace a překážky umožňují více způsobů řešení. Mým oblíbeným způsobem je využívání enviromentálních pastí, kdy můžete například svrhnout kámen na nic netušícího banditu v dlouhém kabátu (ti jsou totiž nejsilnější). Nejen, že ho tak usmrtíte bez jediného výstřelu (nábojů totiž máte omezeně), ale navíc ostatní si budou myslet, že se jednalo o nehodu.

Hra má nesmírně zábavný, komiksový a svěží styl jak vyprávění, tak herních mechanik a tak grafiky. Grafika jako taková vás asi ze židle nezvedne, všechny příběhové sekvence se odehrávají z top-down perspektivy, nicméně vše tak nějak ladí k sobě a hra není vyloženě ošklivá. Co se týče zvukové stránky, hudba je velmi příjemná a liší se podle každé mise, i když neočekávejte nějaké obzvláště dlouhé hudební smyčky.

Mimimi udělalo něco, co se dobře hraje, je zábavné, často vtipné, a co se v tom důležitém drží původní klasiky. Ano, není tu zcela přesně vystižená o něco syrovější atmosféra originálu. Grafika neoslní nějak třikrát detailními modely a ani neumožňuje příliš velké přiblížení. O tom ale Desperados III není. Je v to první řadě dost podařená hra.