Emulátor MAME dobývá teritorium 3D her. Již si na něm můžete zahrát Sega Rally Championship nebo Time Crisis 2

Máma má MAME. Ó, my se máme!

V komunitě herních retrofilů není mnoho pochyb o tom, že multiplatformní emulátor MAME (Multiple Arcade Machine Emulator) patří k největším a nejdůležitějším projektům za posledních dvacet let. Začal vznikal už v roce 1997 a do dnešní doby pohltil mnoho jiných projektů, díky čemuž se může chlubit schopností emulovat až několik tisíc různých zařízení, mezi nimiž najdeme historické počítače, kapesní konzole a především obrovské množství rozličných arkádových automatů. Právě v tom je MAME nedocenitelný. Arkádové hry jsou zásadní součástí herní historie, přičemž převážné množství z nich je moderním hráčům mimo emulaci nedostupné (pokud nechtějí cestovat po herních muzeích, nebo si na internetu kupovat původní herní desky). Poslední aktualizace začínají překonávat další důležitou metu – MAME již dosahuje slušné kompatibility u 3D her pro arkádové systémy, jako je Sega Model 2 nebo Namco System 23.

Některé 3D hry už jsou na MAME pohodlně hratelné mnoho let, ale obecně je jich podpora neporovnatelně slabší než v případě 2D her. Není se samozřejmě čemu divit. Stroje určené pro vykreslování texturované polygonové grafiky mají daleko komplexnější architekturu a žádají vyšší výkon. Zpravidla na ně také vyšlo méně her než na jejich 2D předchůdce. Jednak kvůli prudkému rozvoji technologií, jednak kvůli skutečnosti, že v druhé půli 90. let se již nad arkádovými hernami povážlivé smrákalo. Arkádové automaty z 21. století jsou obvykle postavené na klasických PC pro Windows a pro spuštění tak nevyžadují emulaci, ale takzvanou vrstvu kompatibility (compatibility layer), jakou je například program Teknoparrot.

Model 2, systém 23

Obzvláště potěšující je vzrůstající kompatibilita MAME s hrami určenými pro desku Sega Model 2. Ta byla představená v roce 1993 a trvalo mnoho let, než se domácí počítače a konzole přiblížily jejímu ohromujícímu hernímu výkonu. V době, kdy počítače střední třídy osazené procesorem 80486 měly problém rozjet Doom na 30 fps v rozlišení 320x200, Model 2 umožňoval hrát hry v plynulých 60 fps a s použitím filtrování textur i antialiasingu v rozlišení 496x384 neprokládaně (pokud se nechytáte na tyto technické termíny, připomeňte si nás článek o historii konzolového frameratu).  

Na tuto desku také vyšlo množství průkopnických a dodnes legendárních her, mezi nimiž můžeme zmínit třeba závodní arkády Daytona USA a Sega Rally Championship, střílečku The House of the Dead, nebo bojovku Virtua Fighter 2. Model 2 měl dosud velmi povedený emulátor, který vyvinul zkušený programátor Miguel Ãngel Horna. Ten už na něm bohužel dlouho nepracuje, takže nemůžeme počítat s jeho dalším vylepšováním. Tvůrci MAME však mají Hornův kód k dispozici a postupně se jen snaží zapracovat do vlastního projektu.

V aktuální verzi 0.279 již MAME dokáže bez zásadních problémů a glitchů zobrazovat množství klasických her z Modelu 2. Jediným zásadním nedostatkem je absentující filtrování textur, které dává hrám kostičkovaný vzhled netypický pro původní hardware. Dokonce již pomalu začínají být hratelné i tituly z ještě novějších a výkonnějších desek, mezi němž patří třeba Namco System 23, domovská platforma her jako Time Crisis 2 nebo Motocross Go!.