Paradise Lost – promarněný potenciál

Že druhá světová válka neskončila roku 1945? Tak přesně této myšlence se rozhodlo polské studio PolyAmorous věnovat ve hře Paradise Lost. Děj se odehrává v alternativní historii. Válečné dění zde trvá dalších dvacet let, přičemž počínání nacistů za pomocí jaderných zbraní vyhladí většinu Evropy.

Světem vás provází dvanáctiletý chlapec Szymon, který v pustině nachází opuštěný nacistický komplex, v němž se snaží odhalit temná tajemství, jež skýtá.

Atmosféra nechybí

Paradise Lost se rozhodně nedá upřít temná atmosféra. Jste vtaženi do depresivního světa plného připomínek na dlouhé neutuchající zlomyslné počínání nacistů. Monstrózní budovy plné říšských orlic a navždy opuštěných zavazadel na nádražích ve vás zanechají skutečně nepříjemné pocity.Po grafické stránce je Paradise Lost, co se prostředí týče, zpracovaná taktéž obstojně. Horší detaily jsem postřehla pouze u animací tváří, nicméně to je otázka jen několika málo cutscén.

První cena za nejpomalejší chůzi v historii?

Kde však Paradise Lost značně pokulhává, je gameplay. Od dvanáctiletého chlapce schopného přežít v pustině byste jistě nečekali rychlost chůze srovnatelnou se starší paní o chodítku v Kauflandu. Běh totiž není k dispozici. Naprosto úspěšně to devastuje většinu požitků ze hry, kterými jste obklopeni.Však si představte situaci, kdy vkročíte do půvabně zpracované lokality, kterou byste si rádi prohlédli, ale víte, že onomu detailnímu průzkumu budete muset obětovat další tři hodiny gameplaye jen proto, že se tvůrci rozhodli omezit váš pohyb. Nedejbože, když se například ztratíte a hned nevíte, kudy tvůrci zamýšleli vést vaše extrémně pomalé kroky.

Zdroj: IGDB

Pomalé chůze není nikdy dost

Samostatně nezávažným problémem byla stabilita samotné hry. Crash errory hru provázely téměř každý druhý chapter, a to opakovaně. Paradise Lost se neobešel bez bugů, které znemožňovaly postup ve hře, a opakovaně jsem se tak nemohla dostat přes několik pasáží. Opět ale musím zmínit fakt, že tyto problémy vás u her frustrují o poznání méně, pakliže vás tvůrci nenutí chodit celé dva metry za hodinu. Vnímáte pak každý malý problém jako další hřebíček do rakve.

Slova bez emocí

Jako poslední trochu nepříznivý faktor pro hru je určitě dabing postav. Ať už Szymon nebo jeho "kamarádka po telefonu", oba jsou absolutně bez emocí. Však celý příběh ve vás má vzbuzovat emoce. Neměly by emoce být přítomné i v projevu hlavních postav příběhu?

Hlavním faktorem hry Paradise Lost je chůze. Termín "walking simulator" je dnes již zavedeným pojmem ve videoherním světě. Jedná se o dobrodružné hry, založené na postupném objevování a pozorování s minimálním množstvím akce. Proto by tento aspekt měl fungovat na jedničku. Jenže rychlost, kterou je schopen malý Szymon vyvinout, je silně nedostačující a jediná jeho funkce je neuvěřitelná míra frustrace. Odehrála jsem mnoho podobně stylizovaných her soustředěných se pouze na putování po mapě, ale faktor chůze nebyl nikdy nikde takto omezen. Mrzí mě, že tak dobrý potenciál devastuje tak banální a zároveň důležitý faktor. Paradise Lost na Steamu zakoupíte za 12,49 € – dle mého názoru je cena neadekvátní, titul obsahuje plno chyb a jediné, co můžeme vyzdvihnout, je grafické zpracování s dobře zastiženou ponurou atmosférou.

---

Recenzi napsala pro Gaming Professors Dominika Platilová