Sisu – finský John Wick

Přiznám se, že tohle promítání bylo zajímavé od samého počátku už jen tím, že se odehrálo v rámci „mystery“ zážitku, kdy jsem spolu s dalšími diváky dopředu nevěděl, co za film na nás čeká. A když bylo jeho jméno konečně odhaleno, nebyl jsem úplně nejšťastnější. Viděl jsem o několik dní dříve trailer, a i když mě některými prvky zaujal, neměl jsem pocit, že jde o snímek, na který bych měl jít do kina. Jenže hned v první minutě mě prvotní nedůvěra přešla.  

V kinosále si naplno užijete nádherný vizuál i akci, ale zase nečekejte nic vyloženě převratného. Sisu je jednoduchá žánrovka, v níž se najde několik fajn nápadů, ale prakticky v ničem nevybočuje. Není to tedy dílo převratné, jakým byl třeba první John Wick, který to nakonec dotáhl na celou sérii.

Boj o zlato

A když už jsme u Wicka, tak Sisu je vlastně jakási finská variace této akční legendy, jen nemá srovnatelný rozpočet. A je zasazená do období druhé světové války. 

Příběh je následující: Kdesi v pusté, nacisty zničené krajině Laponska přežívá bývalý elitní voják finské armády Aatami Korpi, který chce už jen svůj klid, najít pořádnou nálož zlata a pak nejlépe s hromadou peněz zmizet někam daleko. Zlato skutečně najde, jenže po cestě do banky potká nacistickou jednotku vybavenou tankem, které se jeho poklad zalíbí a prostě si ho vezmou. Tím začíná hon Korpiho na tuto jednotku, přičemž jeho jediným cílem je získat zlato zpět za jakoukoliv cenu. O tom je vlastně celý film: Korpi nahání nacistickou jednotku, ta zase chce zabít jeho a přitom umírají všichni, kdo se k tomu připletou. Zápletka zní možná bezduše a plytce, ale realita je naštěstí lepší než zdání. 

Levně, ale kvalitně

Tvůrcům paradoxně pomohlo, že zjevně neměli dost prostředků na velkolepou výpravu či efekty, takže svoje úsilí museli směrovat na jiné aspekty filmu. Povedený je celý hrdinský mýtus táhnoucí se za Korpim, kterému se přezdívá Kostěj Nesmrtelný a který prý sám holýma rukama zabil 300 Rusů. Skvělá je také hudba a kamera. Vizuální kvalitou Sisu předčí mnohé filmy za stovky milionů dolarů. Zajímavé je i rozdělení vyprávění do kapitol, z nichž každá má svou vlastní podzápletku. Vše na sebe hladce navazuje a na všech aspektech filmařského řemesla je poznat, že na snímku pracovali skuteční nadšenci. 

Také herecké výkony jsou nadstandardní, a to hlavně u dvou hlavních představitelů. Jorma Tommila, který hraje Korpiho, je uchvacující, a i přesto, že má ve filmu jen minimum replik, dokážete všechno podstatné vyčíst z jeho gest a výrazu. Minimálně stejně parádní výkon podal Aksel Hennie, jenž ztvárnil velitele jednotky. Ten je tak perfektně zlý a uvěřitelný, že si jeho přítomnost na plátně nelze neužívat. 

Zdroj: Falcon

Neviděli jsme to už někdy?

Nuže, pochvaly jsou za námi. Jde také filmu něco vytknout? Vlastně ani moc ne. Jistě, Sisu v ničem nepřekvapí a mnoho věcí jsme viděli už někde jinde. Je tu několik okamžiků, které nápadně připomínají některé slavné blockbustery natočené v posledních deseti letech. Ale nezaslouží si odsouzení jako vykrádačky, spíše se u nich dobře pobavíte. Třeba když se Korpi hned v úvodu filmu chrání před střelami ve stylu Wonder Woman. 

Někdo by možná mohl filmu vytknout, že se bere až moc vážně, nebo zapochybovat, jestli je veškerý humor v něm skutečně záměrný. Je pravda, že zejména v druhé polovině vidíme mnoho událostí, které jsou v rozporu s možnostmi lidského těla či fyzikálních zákonů. Bylo by tedy lepší, pokud by už od začátku bylo jasné, že tvůrcům nešlo o to, natočit seriózní válečné drama. Jedna sekvence s letadlem mi přišla až příliš přehnaná, ale nakonec jsem ji přijal jako součást Korpiho hrdinské prezentace a více to neřešil.

Ve filmu vystupuje i několik finských žen, které si původně nacisté berou s sebou jako kořist sloužící k ukojení jejich sexuálních potřeb. Ujařmené dámy se s touto situací samozřejmě nespokojí a pokusí se nacistům tuto potupu vrátit i s úroky. Na některé diváky to jistě bude působit jako povinná úlitba modernímu motivu silných žen, nicméně v tomto případě do filmu zapadá a dává smysl. 

I když není Sisu ve svém žánru ničím převratným, naplňuje vše, co od akční podívané čekáte. Příběh je jednoduchý a přímočarý, ale je to bohatě vynahrazeno vším ostatním: Přehlednými a zajímavými souboji, nádhernou kamerou, výbornými hereckými výkony, heroickou postavou Korpiho, vynikajícím soundtrackem, kostýmy i výpravou. Sisu je také film náležitě brutální. Ve výsledku se jedná o příjemnou jednohubku, která sice působí jako složenina několika jiných snímků, ale zároveň má několik vlastních originálních nápadů a dovede být pohlcující. Pro milovníky žánru je zhlédnutí povinnost.

---

Recenzi pro Gaming Professors napsal Michal Černý