A Legionary's Life – nová hra ze staré školy

A Legionary's Life čili Život legionáře je hrou pro velmi specifické publikum. Svým tématem směřuje na zájemce o římskou historii, a to zejména vojenskou, za druhé punské války. Její osobité zpracování zase směřuje na pamětníky herní historie a RPG textovek i prvních RPG her vůbec. Hra pochází z dílny jednoho autora a je na ní vidět, že se jednalo o srdcový projekt. Ačkoliv sama o sobě není nijak dlouhá, můžete v ní strávit nejeden život.

První život legionáře bývá krátký

Jak vás A Legionary's Life hned v úvodu upozorní, budete umírat, a počítá se s tím. Tento roguelike prvek hry se opírá o to, že s každou smrtí se posunete o kousíček dále a při novém začátku za to obdržíte permanentní body k posílení další postavy. Život legionáře má pevně danou kampaň založenou na historických reáliích druhé punské války. Jako římský voják máte to štěstí, že jste součástí armády vyslané do Hispánie, a ne té, kterou šikanuje Hanibal v Itálii. Kampaň můžete drobně ovlivnit svými výkony a rozhodnutími, ale vše je skutečně pojato z perspektivy vojáka, nikoliv vojevůdce.

Statistika a jiná čísla

Klíčovým prvkem přežití jsou RPG statistiky vaší postavy – jelikož začínáte jako naprostý zelenáč, každou věc se vždy učíte od začátku. Vše by se dalo rozdělit do tří kategorií. V první máte statistiky sociální, jako charisma či intelekt, které se vám budou hodit, pokud máte ambice se prodrat na důstojnická místa. V druhé jsou kondiční, typu síla, výdrž atd., které ovlivňují bojový výkon, a třetí je zkušenost se zbraněmi, tedy umění se štítem, mečem a vrhacím oštěpem. Toto vše se promítá do každého úseku hry. Ta by se dala rozdělit na dvě sekce, tedy textové eventy, jejichž úspěšnost ovlivňují právě vaše aktuální atributy, a aktivní bojovou část, ve které musíte zapojit i taktiku.

Máchání mečem

Než se naučíte v A Legionary's Life alespoň trochu bojovat (tedy vy jako hráč a zároveň vy jako postava), každý soupeř pro vás bude představovat smrtelné nebezpečí. Pokud jste unavení a zranění, je někdy lepší se stáhnout do zadních řad, i za cenu snížení reputace, a žít další den než umřít v příštím tahu na šťastný zásah kopím do krku od vzdorujícího soupeře. Můžete být hrdina, který se první probije na hradby města, a bude za to oslavován, a možná i povýšen, ale zejména než si nasyslíte body z minulých životů, bude tento pokus končit téměř jistou smrtí.

Každodenní život

Hra poměrně autenticky pracuje s tím, do jakých situací byste se mohli dostat, tudíž z hlediska roleplaye funguje velmi dobře. Často budete vystaveni před volbu, jestli riskovat a zlepšit si své postavení, nebo vycouvat a hrát na jistotu, ačkoliv úplně jisté není nic, jelikož do všeho promlouvají i kostky náhody. Taktéž před vámi budou i čistě morální volby a každá z nich otevírá nové možnosti, a to včetně těch „špatných“.elit.

Všechny cesty vedou do Říma

Během celé kampaně budete mít několikrát příležitost odejít z armády a tím ukončit danou kampaň, nicméně pokud vydržíte až do konce, bude vás čekat nejen válečné tažení proti Kartágu, ale i boje s makedonskou armádou o Řecko, a v závěru kariéry se zúčastníte i mithridatských válek. Pokud vše přežijete, dočkáte se i toho, že se naplní slova z římského senátu „Kartágo musí být zničeno“.

Unikátní hra

A Legionary’s Life v sobě spojuje výuku historie s nemilosrdnou hratelností ze staré školy, což je rozhodně kombinace, která má potenciál oslovit jen omezené publikum. Pokud se však nalézáte v ideálním průsečíku, může vám hra nabídnout docela unikátní zážitek. Jediná hra, se kterou bych mohl porovnávat, je stařičký Centurion – Defender of Rome, který ovšem směřoval spíše ke strategii, kdežto Život legionáře se točí především kolem RPG prvků. V rámci toho, co hra nabízí, je jí těžké cokoliv vytknout, jelikož to zvládá výborně – jen je nutné počítat s tím, že to, co nabízí, opravdu není pro každého.

A Legionary’s Life je výborná hra, která umí poučit o historii i vytočit k nepříčetnosti svou obtížností, pokud je k vám náhoda obzvláště nespravedlivá.

---

Recenzi pro Gaming Professors napsal Marek Pichert.