Arrest of a stone Buddha – Hitman hledající odpovědi

Svět profesionálních zabijáků je světem uvnitř světa. Vlastní zásady, jedinečná struktura a pravidlo, že chyba se neodpouští. Jaké myšlenky se odehrávají v hlavě zabijáka, který bojuje s vlastním svědomím nebo má v hlavě jen jedinou myšlenku, a to likvidaci svého cíle? Arrest of a stone Buddha vám dá možnost do tohoto prostředí nahlédnout.

Za Arrest of a stone Buddha stojí vývojář a zároveň vydavatel Yeo. Nedávno jste mohli zaregistrovat recenzi na předchozí hru od Yeoa, kterou je velmi populární hra The friends of Ringo Ishikawa. Tato hra je tvůrčí silou jednoho muže a slouží i jako dobrá předzvěst toho, co se dá v Arrest of a stone Buddha očekávat.

Ponurá Paříž 70. let v Arrest of a stone Buddha

Hra se odehrává v listopadu roku 1976 v ponuré Paříži. Jste profesionální zabiják, který se krom likvidace svých cílů potýká i s běžným životem. Máte byt v historickém centru města. Když se chcete najíst, zajdete do kavárny, a když hledáte zábavu, můžete navštívit muzeum nebo kino. A když potřebujete ženu, máte milenku. Jsou zde však otázky, které je nutné zodpovědět.

Stejně jako v případě Ringa se i Buddha hraje jako žánrová dekonstrukce. Buddha se odehrává ve věčně šedivé Paříži, která je skvěle propracovaná a nabízí vše, co můžete očekávat od velkoměsta tehdejší doby. Hrajete za bezejmenného zabijáka, který se pohybuje po městě a odolává jeho nástrahám a zkouškám.

Hra je krvavá 2D střílečka, která po akční stránce připomíná asijské filmy z 80. a 90. let. Zejména pokud patříte mezi fanoušky Johna Woo a Chow Yun-Fata, styl a pojetí vám budou připadat velmi podobné. Zasazení hry do Francie, respektive Paříže, vám pak bude připomínat filmy s Alainem Delonem. V této kombinaci by se samotná hra dala přirovnat k filmu Le Samouraï. V něm Delon v roli nájemného zabijáka likviduje své cíle, potuluje se chmurnou Paříží a snaží se žít a maskovat svoje stopy.

I když se na první pohled může jednat pouze o obyčejnou střílečku, mezi jednotlivými kontrakty musíte i něco dělat, respektive vyplnit volný čas. Z běžného hlediska to tedy znamená nějak žít i mimo práci. Čas utíká pomalu, vy se potulujete po své pařížské čtvrti a odpočítáváte čas do další práce. Můžete se zastavit v místní kavárně, jít si koupit nový kabát nebo sluneční brýle.

„Zbraní advokáta je vojákův meč, nikoli vrahova dýka.“ – Alexander Cockburn

Co může některým hráčům vadit, je, že se Buddha vyžívá v určité nejednoznačnosti. To platí jak v příběhu, tak i v základní hratelnosti. Dostanete jen velmi málo indicií a kromě úvodních pokynů k boji se ve hře setkáte jen s malým množstvím příkazů. Vaše plahočení se po Paříži, prakticky nicnedělání, pak působí v porovnání s akcí poměrně bezvýznamně. To je však při hlubším zamyšlení prakticky celý účel a více to pomáhá se vcítit do role zabijáka, který má svou práci, myšlenky, a snaží se nevyčnívat.

Yeo se ve svém předchozím díle The friends of Ringo Ishikawa snažil propojit a zároveň konfrontovat pouliční rvačky školních gangů s neurčitou všedností, ale také mezilidskými vztahy, které musí provázet školní léta každého japonského delikventa a budoucího člena Yakuzy. Zde postoje, nebo spíše intermezza, chcete-li, nejsou nijak zvlášť příjemnými úseky hraní, přestože se můžete kochat velmi sugestivním sprite workem (sprite work – dvourozměrná bitmapa, která je začleněna do větší scény) a odpovídající hudbou.

Čas mezi prací, nebo lépe řečeno, krvavými akcemi, často působí jako flákání se a čekání, než nastane čas „jít do práce“. Nicméně to je právě i určitý tahoun celé hry, tedy naprostá volnost. Je na vás, jak budete žít svůj život mimo práci. Jestli budete chtít čas trávit pouze v kavárně a popíjet, chodit do kina nebo se jen procházet po čtvrti, je výhradně na vás. Čekání na další příběhový úsek je tedy čistě ve vašich rukou.

„Není větší samoty než té samurajovy, snad kromě samoty tygra v džungli.“ – Jean-Pierre Melville

Nicméně jsou zde i úseky těsně před prací a po ní a tady se nejlépe ukazuje myšlení a umění, které Yeo tak umí. Jedná se o rozhovory s vaším kontaktem. Kontakt se vás jednou mezi řečí zeptá „Jak se s tím vším vyrovnáváte?" Odpověď je „Práce“. Následuje otázka „A co když žádná práce není?"

Tyto na první pohled jednoduché rozhovory mají svou hloubku a pomáhají vytvářet příběh. Bohužel jich je ve hře opravdu málo, i když samotná estetika je příliš hluboká. Intermezza mezi přestřelkami jsou klikatá a skutečného obsahu, který by bylo možné zažít, je zde pomálu. Příběh jako takový je zde v zanedbatelném množství. Patrně nejpůsobivější po příběhové stránce je samotný konec hry, tedy respektive dva možné konce.

Postupem času vám hra bude připadat v určitých pasážích silně monotónní, což Yeo zefektivňuje používáním opakování. Ve skutečnosti je to právě stupňování monotónnosti v rutině nájemného vraha, kdy úrovně začínají tím, že hráč zamíří a pak vystřelí na svůj cíl, což činí části Buddhova zpřítomnění tak stylovými a účinnými. Prostředí je různé, jednou budete mířit na svůj cíl ze zaparkovaného auta, jindy pak z protějšího bytu nebo si na cíl počíháte v kostele.

Hra rozhodně není lehká, tedy pokud si nenastavíte obtížnost na nejlehčí. Bez jediné vizuální indikace poškození jste tak trochu ponecháni na pokraji sil s tím, jak daná úroveň postupuje. Můžete střílet oběma směry, odzbrojovat nepřátele, kteří jsou blízko vás, a samozřejmě i využívat bojové umění na blízko. Pokud tedy zjistíte, jak toto všechno používat. Tak jako u Ringa je i zde poměrně kostrbaté ovládání a jeho osvojení vám zabere určitý čas, a to i přes to, že si můžete přemapovat klávesy podle svého.

Grafika a ozvučení

Hra používá pixel art v 16bitovém stylu, ale každý pixel je jakoby na správném místě. Vše působí klasickým retro dojmem, který můžete znát i ze starších her na NES, nicméně to do sebe krásně zapadá. I když se tedy nejedná o high-tech hru plnou detailů, grafický styl je velmi líbivý a působivý.

Ztvárnění města je opravdu povedené, Yeoova práce od Ringo Ishikawy ušla dlouhou cestu a je působivá.

Oproti The friends of Ringo Ishikawa je zde hudba daleko živější a akčnější. Střídají se uklidňující melodie s akčnějším stylem, zasazení do pasáží hry je pak velmi povedené. Přirovnal bych jej k legendární scéně z filmu Kmotr, kdy Michael sedí u stolu a za ozvučení nadzemky se mu v hlavě honí myšlenky, načež zabíjí Sollozza a McCluskeyho.

Hru naleznete zde.

Arrest of a stone Buddha je oproti The friends of Ringo Ishikawa jednoznačně přímočařejší. Nenajdete zde takové množství textu a rozhodování. I když hra nabízí dva možné konce, je zde velmi málo příběhových pasáží, která jsou vynahrazeny akcí. Jedná se v zásadě o krvavou 2D střílečku. Yeoova neustálá snaha tlačit hráče k „anti-zábavě" mnohé odradí, protože se jedná o hru, která vyžaduje extrémní trpělivost. Po stránce hratelnost se však jedná o skvělou kombinaci prvků open world a shoot'em up.