Recenze

CyberCorp – šedivá světla neonů

V jedné ze svých předchozích recenzí už jsem mluvil o konceptu „háčku“. Jde o prvek, který hráče k titulu přitáhne a zajistí, aby se k němu nadále vracel. Jsou totiž hry, kde všechno tak nějak funguje, ale schází jim právě háček dost ostrý na to, aby člověka pořádně zachytil. Taková hra vás nakonec příliš nebaví a skoro vlastně nevíte proč. Přesně to je případ izometrické twin-stick střílečky CyberCorp. Všechno v ní tak nějak funguje, ale zábava je to jen polovičatá.

Nuda v Omni-City

Za CyberCorp stojí ruské indie studio Megame, které hru v propagačních materiálech popisuje jako kombinaci onlinovky Destiny a střílečky Ruiner. Z Destiny si CyberCorp bere zaměření na velké množství lootu a jeho postupné upgradování a z Ruinera… no všechno ostatní: Základní hratelnost, atmosféru i zasazení do kyberpunkového světa. Děj se odehrává v ne zas tak vzdálené budoucnosti, v níž metropoli Omni-City ovládly krvelačné zločinecké gangy. Do zoufalé situace se vloží soukromá společnost CyberCorp, která nabízí jednoduché řešení: Dálkově ovládané roboty zvané Synth, kteří dovedou město všech kriminálních živlů zbavit. Pilotem Syntha se samozřejmě stáváte vy sami.

V každé misi musíte vyčistit prostředí od nepřátel a plnit u toho jednoduché úkoly. Jednou je třeba evakuovat významnou osobu, jindy nahackovat počítačový terminál, přepnout několik spínačů a tak dále. K dispozici máte vždy dvě střelné zbraně, futuristický meč pro útoky na blízko a trojici speciálních schopností, které mohou být jak útočné, tak defenzivní. Navzdory tomu, že jsou úrovně částečně procedurálně generované a hra je krátká, se ovšem velmi brzy dostaví otupující repetice. Možná je ale problém v tom, že jsem měl k recenzi jen jeden klíč a nemohl jsem tedy vyzkoušet kooperativní mód, který si jiní hráči pochvalují.

Mnohokrát jinak, a přesto pořád stejně

Lákadlem CyberCorp má být zejména pokročilá customizace vaší postavy ústící v možnost přizpůsobit si herní styl na míru. Máte k dispozici velké množství různých kusů zbroje, zbraní a speciálních schopností, které jde ještě upgradovat. Správnou kombinací můžete docílit toho, že z vás bude odolný tank, mrštný útočník na blízko, nebo třeba přesný sniper. Jenže ať jsem měl v ruce rychlopalnou pulzní pušku, futuristickou brokovnici, nebo raketomet, nikdy jsem neměl pocit, že by se hratelnost skutečně až tak zásadně proměnila.

Ten samý problém jsem měl s nepřáteli. Papírově se dělí do několika tříd, které mají svůj typ útoků a určitou sadu předností i slabin. Rozdíly mezi nimi ale nejdou tak hluboko, abyste skutečně museli konkrétním protivníkům přizpůsobovat styl hraní, což je jeden z hlavních důvodů, proč je výsledek tak monotónní. 

Přímé srovnání s Ruinerem, na něhož sami vývojáři odkazují, bohužel dopadá v neprospěch CyberCorpu. Ač je Ruiner také dílem indie týmu, má výrazně silnější vizuální styl, dravou, kinetickou akci a především osobitou a působivou atmosféru. Stylizované násilí, rychlost a výborně zvolený soundtrack mu dodávají až hypnotickou intenzitu. CyberCorp oproti tomu působí sterilně jak po vizuální, tak hratelnostní stránce. 

Temné ulice bez atmosféry

Graficky může CybeCorp Ruinera na první pohled připomínat. Je plný temných uliček nasvícených barevnými neony, ale chybí mu jak detailnost a propracovat. Nejde tolik o to, že hra sahá po zjednodušené, stylizované grafice. To by mohlo být v pohodě. Horší je, že působí hodně monotónně. Střelbě i kontaktním soubojům chybí vinou toporných animací adekvátní údernost. Nedávný Memory Lost by taktéž nezískal titul za nejvyspělejší audiovizuální zpracování široko daleko, ale má v sobě dostatek variace a efektnosti na to, aby dokázal zaujmout. CyberCorpu se dosažení podobného výsledku prostě nedaří. 

Z hlediska technického zpracování je na tom hra dobře. Na běžné sestavě běží bez výraznějších zaškobrtnutí. Nevyhýbá se ovšem drobným bugům, jako je zasekávání nepřátel o překážky. K výtkám se dá přiřadit i méně přehledné uživatelské rozhraní. V množství různých upgradů a schopností se dá snadno ztratit. 

CyberCorp je tím typem hry, která má našlápnuto správným směrem, ale její potenciál zůstal nenaplněn. Pokud máte rádi kyberpunkovou estetiku a rychlou arkádovou akci, klidně jí dejte šanci. Ve srovnání s konkurenčními tituly jako Ruiner, The Ascent či Memory Lost ovšem nabízí méně osobitosti i chytlavosti. Stručně tak lze CyberCorp zhodnotit jako řemeslně zvládnutý průměr. 

Miroslav Libicher

S videohrami má zkušenosti už více než čtvrt století. Začínal u klasik pro DOS a arkádových automatů na poutích. Ačkoli se dlouho vyhýbal konzolím, preferuje spíše akčnější druhy her a příliš si nerozumí s multiplayerovými a kompetitivními tituly. Zajímá ho herní historie v různých světových regionech. Na hry přitom nahlíží především jako na kulturní artefakty, jejichž hlavním cílem je poskytovat hráčům nové zkušenosti a vyvolávat emoce.

Recent Posts

MAXFIT8 – malá klávesnice, velké překvapení

Když se mi poprvé dostala do ruky herní klávesnice MAXFIT8 MK921, přiznávám, že jsem byla…

7 hodin ago

Ďábel proti katovi. Marvel láká na chystanou minisérii Daredevil/Punisher: The Devil's Trigger

Daredevil a Punisher si půjdou po krku. Marvelovští superhrdinové se proti sobě utkají v komiksu…

11 hodin ago

Inferius se představuje, aneb když peklo rozdá karty

Nově oznámený titul Inferius od debutujícího studia Lucid Rain Studios slibuje neobyčejně temný a náročný zážitek. Má…

11 hodin ago

Globální hodnocení končí? Steam nově filtruje recenze podle vašeho jazyka

Platforma Steam po téměř dvanácti letech existence uživatelských recenzí přichází s přelomovou změnou, která zásadně…

14 hodin ago

Její duše za pomstu odhalí jiný pohled známého příběhu

Pokud patříte mezi knihomoly, kterým ve sbírce nesmí chybět ani jedna žhavá nadpřirozená romance, trilogie…

14 hodin ago

Fallout představil první záběry druhé řady

Součástí programu akce Gamescom byl i segment týkající se seriálu Fallout. Na pódiu se představil…

16 hodin ago