Dlouho jsem přemýšlel, k čemu bych mohl The Ascent přirovnat, a z nějakého důvodu mi hodně připomínal starší titul Alien Shooter z roku 2003. Ve hře Alien Shooter si vyberete hrdinu (muže nebo ženu) a vstoupíte do jakési základny zamořené různými druhy mimozemšťanů. V každé lokaci se skrývá řada zbraní, od granátometů až po brokovnice, které můžete použít ke zkáze. Každé místo, jež jste „uklidili“, bylo pokryté krví a mrtvolami nepřátel. Po mapě jste se museli pohybovat rychle, téměř zběsile, abyste se vyhnuli smrti. K zábavnosti zabíjení přispěl i soundtrack, který byl na svou dobu docela solidní a vyvolával pocit nadřazenosti, podobně jako v sérii Doom.
Oba tituly mají podobné základy, jen s tím rozdílem, že The Ascent je trochu okořenil. Tento titul je kyberpunková akční střílečka s prvky RPG, kterou vyvinula společnost Neon Giant.
Korporace všude, kam se podíváte
Jste otrokem Ascent Group, největší korporace na Velesu. Trčíte v hlubokých a vlhkých útrobách jejich rozsáhlé základny a děláte podřadné práce, které vám přidělí. Odpočítáváte cykly do konce smlouvy nebo do své blížící se smrti – podle toho, co nastane dříve. Jednoho dne je však Ascent Group z neznámých důvodů uzavřena a vy se musíte chopit zbraně.
Na pohlaví nezáleží
Na začátku si klasicky vyberete, za které pohlaví chcete hrát. Vyzkoušel jsem obě možnosti a nezaznamenal jsem žádné změny v dialozích ani v chování NPC, takže je jedno, jak vypadáte, hře samotné to nijak neškodí. Svou postavu můžete značně vylepšovat, můžete si změnit účes a jeho barvu, pigmentaci, obličej, nebo dokonce tetování. Nakonec si jednoduše vyberete barvu oblečení a styl trička. Po dokončení tohoto kroku budete vpuštěni přímo do akce.
Vzrušení je na místě
Od začátku je jasné, že The Ascent se s vámi mazlit nebude. Nejprve jsou vysvětleny mechanismy hry, například jak se můžete skrčit, které tlačítko můžete použít k interakci s prostředím, nebo, pokud se ztratíte, jak můžete použít augmentaci k zobrazení navigační projekce na zemi atd. Celkově vám tento tutoriál zabere méně než pět minut.
Jakmile si tyto techniky osvojíte, přichází ta nejlepší část: akce. Na začátku vám vývojáři poskytnou jen pár nepřátel zvaných Ferals. Jsou to hbité malé kreatury, které vám mohou všechno pokazit, pokud si nedáte pozor. Nejlepší na tom je, že na začátku máte pocit, že je titul strašně jednoduchý, protože nepřátele zabíjíte hravě. Tento pocit jsem měl též, dokud jsem se nedostal do bodu, kdy se hra opravdu rozjede. I když jsou to jen začátečničtí nepřátelé, najednou se z obyčejné přestřelky stal boj o holý život a mně se málem zlomily prsty, když jsem se všemu snažil vyhnout. Po jejich zdolání doufáte, že konečně získáte klid, ale Neon Giant se vám vysměje přímo do obličeje a hodí vám pod nohy prvního bosse ve stylu Dark Souls. Vítejte na Velesu!
Musíte zběsile běhat po scéně, uhýbat, mačkat tlačítko střelby a sledovat, jak vám ubývá zdraví. Pokud jste zabiti, alespoň uvidíte parádní filmeček, jak vám kulky roztříští lebku. Později se budete muset vypořádat s mnohem nebezpečnějšími nepřáteli, jako jsou Fullchrome, Rojins, Turbo Keesh Hammerhand, Ascender Warriors, Scatters, Heavy Monobots atd.
Kodex
Abyste si skvělý příběh užili ještě lépe, má každá lokace, nepřítel, výroba nebo skupina svůj vlastní kodex. Nejsem velkým fanouškem čtení těchto věcí, protože v některých hrách je to provedeno nezajímavým stylem, který je jen omáčkou s nezajímavými informacemi. Titul The Ascent se s tím však vypořádal poměrně chytře. Popisy některých nepřátel nebo manufaktur jsou dobře napsané a informace z textu získáte v podstatě okamžitě. To znamená, že se nemusíte prokousávat spoustou zbytečného písemného obsahu.
Zbraně a vybavení
Zbraně se liší kvalitou a účinností, od ručních kanónů, samopalů a brokovnic až po raketomety, plamenomety a miniguny. Ačkoli je v každé kategorii několik druhů zbraní, příliš se od sebe neliší, a jakmile investujete do vylepšení určité hračky, jste k ní po zbytek kampaně vázáni. Zbraně občas vypadávají z nepřátel nebo se spawnují v truhlách, ale většinu z nich lze zakoupit u obchodníků po celém světě, což trochu ubírá na lesku pořízení nového výkonného ručního kanónu nebo přesné laserové pušky. Dobré však je, že za ně alespoň dostanete pěkný balík peněz, když je prodáte.
Kombinace doplňků poškození a augmentace vám nabízí originální způsob, jak si užít neuvěřitelně dynamický a brutální bojový zážitek, který na vás udělá dojem bez sebemenší námahy. Během boje můžete aktivovat pouze dvě vylepšení, jako je léčení, štíty a zvýšení poškození, vedle mnohem intenzivnějších možností, jako jsou výbušní pavouci a chapadla ničící těla.
Musíte si také dobře rozmyslet, na jaký druh vybavení se chcete zaměřit, protože některé vám mohou přinést bonusy ke střelbě, zatímco jiné vám je mohou odebrat. Naštěstí však máte možnost kombinovat vybavení, například různé brýle nebo masky, kabáty nebo vesty, jednoduché plátěné kalhoty atd. Je to jen malý detail, ale líbí se mi, že se designéři ze studia Neon Giant snažili, aby oblečení nejen co nejlépe vypadalo, ale abyste museli opravdu taktizovat a přemýšlet o tom, co je v danou chvíli vhodné obléknout.
Neustále se opakující
Mapa je poměrně velká a otevřená, takže můžete vstoupit do téměř každé budovy. Na vašem místě bych si dal záležet a prozkoumal opravdu každé zákoutí, vyplatí se vám to. Po mapě jsou rozesety výše zmíněné truhlice, ze kterých můžete získat nové zbraně a vylepšení. Zároveň můžete najít důležité bedny s municí, jež můžete použít k vylepšení svých zbraní nebo k získání různých bonusů pro své augmentace.
Jedním z aspektů hry The Ascent, který mě postupem času trochu frustroval, byla míra, do jaké jsem se musel vracet. Částečně to bylo proto, že jsem prostě chtěl splnit všechny vedlejší úkoly, ale i v samotném příběhu byly momenty, kdy jsem neměl jinou možnost než se otočit a vrátit se tam, odkud jsem přišel.
K rychlému přesunu máte možnost využívat taxíky, které jsou však poměrně drahé a na začátku budete chtít investovat více do zbraní, brnění nebo nových vylepšení. Proto vám nezbývá nic jiného než kráčet po svých. Nepřátelé se nerespawnou po uplynutí určitého času, ale objevují se po načtení místa. Pokud se například nacházíte v kosmodromu, který jste již kompletně vystříleli, ale vstoupíte do místnosti nebo lokace vyžadující novou načítací obrazovku, nepřátelé se znovu vrátí do již vybité lokace.
Vedlejší úkoly? Proč ne?
Pokud ovšem nechcete pokračovat v hlavním příběhu, ve kterém na vás čeká dvanáct misí, pak můžete opustit dějovou linii a plnit některé z vedlejších úkolů. Ty jsou na mapě označeny žlutým kosočtvercem a na výběr jich máte celkem dvacet.
Neuvěřitelná grafika
The Ascent má neuvěřitelně detailní a pečlivý design světa. Při přiblížení perspektivy je rozlišení textur a objektů až nepochopitelně skvělé. Hra však využívá poněkud omezeného izometrického pohledu, aby zdůraznila ještě úžasnější vizuální aspekty. Těmi jsou například četné fyzické objekty, výjimečné osvětlení a stíny. To umožňuje neuvěřitelně krásný pohled na vše od prostého procházení městskými uzly až po dynamický boj. Byl jsem opravdu ohromen, když jsem prostřelil zeď, za kterou se můj protivník schovával, a vypadly z ní kusy omítky, prachu a dalších částic.
Co mě ale úplně nejvíc dostalo, byla míra toho, jak se vývojáři snažili vdechnout tomuto světu život… a to doslovně. To, jak můžete skoro s každým předmětem interagovat, rozbít ho, zapnout či vypnout hologramy apod., je něco dechberoucího.
Skvělý soundtrack
Soundtrack k The Ascent složila poměrně známá osobnost, i když ne tak výrazná jako Hans Zimmer nebo Mick Gordon. Řeč je o polském skladateli Pawelu Błaszczakovi – autorovi hudby k titulům jako Dying Light, Call of Juarez nebo Dead Island. Ačkoli nejsem fanouškem elektronické hudby, musím přiznat, že tady se mi opravdu líbila, zvláště během zuřivých soubojů s nepřáteli. Skvěle doplňuje už tak dobře propracovanou atmosféru.
Kooperace s přáteli!
The Ascent si můžete užít i sami, ale mnohem lepší zábava je hrát s přáteli. Můžete si například užít skutečnou akci a zároveň poslat svého společníka, aby vybral cenné peníze. Nebo ho můžete nechat, ať to všechno rozstřílí, zatímco vy se někde schováte a budete předstírat, že jste málem umřeli. Co se týče peněz, stačí, aby je získal jeden, a dostane je celá vaše parta, což je docela dobrá mechanika. Pokud jste však měli v plánu krást všechny kamarádovy peníze, budete bohužel zklamáni.
Na druhou stranu mi akce přišly mnohem jednodušší než v sólo hře. Neříkám, že je to špatně nebo že byste kvůli tomu neměli hrát s přáteli, jen na to upozorňuji, abyste se nedivili, proč jste bosse, kterého jste zvládli sami za téměř dvacet minut, teď zvládli za méně než deset.
The Ascent je vynikající střílečka, kterou si můžete užít sami nebo ve společnosti přátel. Pokud jste vášnivým sběratelem a prozkoumáte vše, co se dá, můžete si dobu hraní protáhnout na pěkných čtyřicet hodin. Pokud vás zajímá pouze příběh, The Ascent vás zabaví asi na patnáct hodin. Grafika je opravdu skvělá a soundtrack jen prohlubuje kyberpunkovou atmosféru. Souboje jsou dynamické, agresivní a zničitelné prostředí je třešničkou na dortu. Skvělý je také dabing postav. Tento titul mohu rozhodně doporučit.
