Jedno temné okno – všechno něco stojí

Buď ostražitá. Měj rozum. Jdi příkladem.

To Jedno temné okno svět vrhá do stínu,
s gotickým nádechem a tíhou podlých činů.
Magie není jen světlem, co barevně září,
je to síla, co zraňuje, pálí a škvaří.

Lidé se za ni lámou, platí svým já
za drobek moci, co chvilkový efekt jen má.
Karty jsou klíčem a pravidel síť,
v sobě má nároky, jimž nelze se postavit.

Rodová jména jak koruny statných stromů,
síla a dědictví proudí z prastarých domů.
Kdy naposledy jsi četl tak jiný děj,
kde originalita má specifický obličej?

Zdroj: Knihy Dobrovský

Postavy různé, co mají svůj hlas,
ne každá však zanechá oslnivý jas.
Elspeth je tichá, klidná, až mdlá,
nepřekáží, ale tvé srdce si nezíská.

Je to dívka, co v sobě hledá své já,
její boj je tichý, ona však prohrává.
Noční běs ten zvedá vše výš,
v každém verši šeptá ti: „Slyš.“

Sarkasmus v jazyce, hádanky v tónu,
při každém slově ty propadáš jemu.
Neřekne vše, a přesto tě zná,
jeho hlas tě v mysli přec sledovat má.

Romantika? Je tu, však potichu kráčí,
jak pouta, co kolem krve z nákazy se stáčí.
Destiéři jsou soudci, lovci i stín,
co za krále nesou trest smrti a splín.

Ravyn je kapitán, muž s mečem a šarmem,
měl být nepřítelem v boji srdce zrádném.
A přesto se pouto mezi nimi rojí,
nenásilné a tiché, jak se ho bojí.

Scéna, kde těla jejich se spojí,
zaplane žárem, co za bolest stojí.
Jak chladná voda, co nepálí kůži,
podléhá touze, ne však příliš vzruší.

Magie je cítit po soli

Ač příběh je o magii, stínech a moci,
Jedno temné okno jde hlouběji do emocí.
Je vyprávěním o bojích tichých,
o hlasech v nás a tajemstvích skrytých.

Elspeth se pere s tím, co v ní dřímá,
s tváří svou druhou, co v šeru ji svírá.
Je hranice křehká, to síla, to klam,
mezi pravdou a lží, čel těm výzvám.

Rachel nám kreslí svět chmurný,
tak temný, krutý, syrový a útrpný.
Však pravdivý zůstává, srdce se chvěje,
vždyť v království kouzel smrt se ti směje.

Někdy je monstrum víc nežli stín,
je součástí lidských srdcí ten nekalý čin.
Příběh nás učí žít s vlastní tmou,
přijmout své rány a kráčet dál cestou svou.

A když se pak děj uzavře náhle,
v duši to zabolí, jak zavytí táhlé.
Otázek mnoho a odpovědí málo,
a přece to stačí – napětí vzplálo.

Zavřít tu knihu? Sotva to jde.
Touha po druhém díle už v čtenáři vře.
Naštěstí odpověď přichází včas,
oni, Knihy Dobrovský, zachrání nás.

Pokračování, co v srdci se otřese,
Dvě pokroucené koruny, konec brzy přinese.
A jestli první díl byl jen slibem psaným,
pak druhý nás obdaří příběhem daným.

V temném království Kiks magie není dar,
je to prokletí, co duši svírá v pevný svár.
Příběh plný bolesti, moci a touhy skryté,
v srdci zůstane vzpomínka, co slovy není vyjádřené.

Karty mocí vládnou, ale draze za ni zaplatíš,
z temné mlhy už se nikdy nevrátíš.
Příběh pomalu kvete, tajemství odkrývá,
ať se čtenář bojí, v tom kouzlo spočívá.

Jedno temné okno otevřít chceš znova,
kde pravda a lži splétají se v slova.
První díl jen šeptá, druhý završí snění,
v království plném stínů najdeme vysvětlení.