Vstupte do světa, kde magie zanechává jizvy, bohové mají dvojí tvář a láska může bodat více než ta nejostřejší dýka. Česká autorka Leandra Sold vás ve svém titulu Třetí dcera vezme na cestu říší, v níž se pod leskem zlata skrývá smrt a zrada.
Na Stezce nikdy nevíte, co za nebezpečí na vás číhá za dalším rohem. Avšak teď se zdá, že legendární Bílý vlk, známý také jako Geralt z Rivie, konečně našel klid. Když přišel čas pověsit řemeslo na hřebík, nestvůry možná unikly a meče rezaví, ale stíny se prodlužují i mezi vinnou révou.
Jsou hry, které na vás ze všech stran křičí výbušnou energií. A pak jsou hry, které tiše šeptají líbezná slova… někdy ani to ne. Osobně patřím mezi hráče, kteří si rádi sednou k titulu, jenž místo hlasité akce nabídne tichý meditativní zážitek.
S rozšířením Heavenly Spear (v překladu Nebeské kopí) se do legendárního Age of Mythology vrací mýtus v celé své kráse. Tentokrát s úplně novým japonským panteonem. Hráči se postaví do čela armád složených z božstev, hrdinů i tajuplných jókaiů inspirovaných klasickým japonským folklórem.
Narodil se, aby zemřel. Tak pravily sudičky. A přesto se vzepřel. Proklel osud a zaryl do něj své ledové prsty. Ve světě, kde se za přání platí vysoká daň a proroctví jsou smrtelnější než meče, se zrodil příběh, který nestojí na ramenou hrdinů, ale padouchů.
Svět (Praha – představte si americký film, jen napsaný v Čechách o Praze, zbytek republiky neexistuje) je zázračné místo, zvlášť když se do něj vrátila magie a s ní i Felix Jonáš, náš neohrožený detektiv paranormálních jevů.
V dobách sociálních sítí se není čemu divit, když lidé sdílí své koníčky právě tam. Snad díky tomu vznikl trend zvaný Booktok sdružující komunitu fanoušků literatury na TikToku. Právě touto cestou si získala pozornost mladá autorka Alex Aster se svou sérií Storočí, která by údajně měla napodobovat slavné Hunger Games.
Některé hry jsou zážitky. Ty nejlepší z nich v nás hráčích zůstanou ještě dlouho poté, co přijdou závěrečné titulky. Clair Obscur: Expedition 33 je přesně takový případ. Po prvních deseti minutách hraní jsem zjistil, že moje žena – sledující hru vedle mě při večeři – sedí se slzami v očích.
Pokud se, drazí čtenáři, počítáte již mezi veterány pamatující dobu 2,5D enginů, které nám svého času servírovaly jednu akční laskominu za druhou, či jste alespoň fanoušky retra jako řemen, nyní byste měli zbystřit.
Někdy stačí jediné mrknutí, aby se svět proměnil k nepoznání. To, co bylo známé a bezpečné, se ve vteřině ztrácí v mlze nejistoty a člověk se ocitá na prahu mezi tím, čím byl, a tím, kým se má teprve stát.
Přetváření slavných videoherních titulů do světa deskových her není ve světě moderního hraní žádnou novinkou. Úspěšné případy jako Scythe nebo Northgard dokazují, že přenesení digitální zábavy na herní stůl (a obráceně) může fungovat výborně.
Série Kladivo na čaroděje byla vždy příběhem na hraně – mezi realitou a magií, mezi cynismem a nadějí, mezi chaosem a řádem. S dvanáctým a posledním dílem první série, nazvaným Poslední stadium, Jiří Pavlovský přivádí tuto etapu ke strhujícímu konci.
