The Dark Eye: Memoria – PS4 recenze

Jak jsme Vás již informovali v naší nedávné PS4 recenzi hry The Dark Eye: Chains of Satinav v tomto roce se na konzole krom předchozího zmíněného titulu dostala i The Dark Eye: Memoria.

Vstříc dalšímu dobrodružství

The Dark Eye: Memoria je pokračováním hry The Dark Eye: Chains of Satinav. Hra je tedy stejně jako její předchůdce point-and-click adventura, která klade hlavní důraz na příběh. Opět se setkáváme s hlavními hrdiny předchozího dobrodružství, ale také s novými postavami.

I když byste mohli mít pocit, že po předchozích událostech vás už nemůže potkat nic zajímavého, čeká vás zde mnoho překvapení. Druhá část Geronova dobrodružství totiž přichází s několika novými prvky a lehce oživuje již „zaprášený“ svět Andergastu. Vizuálně se hra nezměnila, nicméně při hraní je cítit, že si vývojáři dali s tímto titulem přeci jen trošku více práce a věnovali mu více pozornosti.

Předchozí díl nutností

Vzhledem k tomu, že se jedná o pokračování již započatého příběhu, je pro celkové pochopení děje, postav a celkových principů světa nutné být obeznámen i s předchozí hrou. Nejen že vám bez této znalosti nebudou některé mechanismy a principy hry dávat smysl, ale navíc vám podstatná část příběhu uteče. I když se má děj točit okolo Gerona a Nuri, můžete při hraní mít pocit, že naši hrdinové tvoří spíše okrajové postavy, nebo postavy, které otevírají příběh, chcete-li.

Geron se po záchraně země vrací do svého rodného města společně se svojí milovanou vílou Nuri, která je však uvězněna v ptačím těle a nemůže se dostat zpět. Geron se tak vydává na cestu, aby ji  z této podoby vysvobodil. The Dark Eye: Memoria se však spíše zaměřuje na nové postavy a jejich příběhy, které se zobrazují v podobě flashbacků. Jedná se o zásadní změnu tempa, která osvěžuje zajetý systém. A nutno zmínit, že tento prvek i jeho zasazení do hry se opravdu povedl.

Přes čtyři staletí stará minulost

Dlouho před Geronem a jeho dobrodružstvím obývala svět divoká princezna. Byla to doba, kdy se po světě volně pohybovali démoni a znalost magie byla opravdovou a ničivou silou, která určovala tempo života a smrti. Rozhodovala mezi faktickým „bytím a nebytím“. The Dark Eye: Memoria střídá události ze světa současného, tedy ze světa Gerona a Nuri, s událostmi, které se staly před více než 450 lety. Příběh se tak pozvolna odpoutává od Gerona a spíše se zaměřuje na princeznu Sadju.

Zdroj: www.igdb.com

Nové prvky, které lehce stírají prach

Ve hře oproti jejímu předchůdci přibylo několik nových herních prvků. Nechybí samozřejmě interakce s různými předměty, které jsou klíčem k pokroku ve hře. Nicméně už se nejedná o tak lehkou hru jako předešlý díl, a to zejména kvůli většímu množství kouzel, která na své cestě budete muset použít. Mezi patrně nejikoničtější kouzlo patří Kouzlo Sadji, které umožňuje seslat vizi různým postavám v kombinaci se třemi vodítky z prostředí.

Větší důraz je kladen i na dialogy, které se nyní více podílejí na řešení problémů. To je nejlépe vidět například v hospodě, ve které musíte odhalit specifickou osobu, a to pouze díky správnému výslechu jiných postav. The Dark Eye: Memoria přináší oproti svému předchůdci také více hádanek a hlavolamů, které jsou propojeny se světem. Výsledkem je tak větší integrace s prostředím, což posouvá laťku hratelnosti i obtížnosti opět o trochu výš.

Zdroj: www.igdb.com

Stejné nešvary z minulosti

Po grafické stránce se prakticky jedná o stejné nešvary jako ve hře The Dark Eye: Chains of Satinav.  Graficky se může tedy The Dark Eye: Memoria pyšnit krásnou kreslenou grafikou, která utváří onen pohádkový dojem. Předělávka na PS4 se povedla a hra nemá žádné grafické chyby. Vizuální styl hry je praktickým jeden z hlavních prvků, který tvoří atmosféru, a to zejména díky kouzelnému prostředí a pozadí, které jsou opravdu mistrně nakresleny. Bohužel, stejně jako grafika, i chování NPC postav se neliší od předchozí hry. Postavy působí bezduše, během dialogů  jim chybí jakékoliv pocity a jejich vyjádření. Tento fakt ještě více zvýrazňuje dabing, který rovněž postrádá jak emoce, tak vcítění dabérů do postav a do děje.

Opět skvělý hudební doprovod

Soundtrack a ozvučení hry jsou tak jako v předchozím případě velice povedené a orchestrální hudba se dá v klidu poslouchat i mimo hraní, pokud tedy patříte mezi fanoušky tohoto žánru. Zvuky prostředí a celkové ozvučení (mimo zmíněného dabingu), se taktéž povedly a skvěle zapadají do prostředí, ve kterém se zrovna nacházíte

The Dark Eye: Memoria vychází prakticky ze svého předchůdce, kterému rozhodně nedělá ostudu. Hra krásně doplňuje celkový příběh a elegantně ho uzavírá. Je však škoda, že hru doprovází stejné nešvary jako předešlý díl. Postavy působí stejně stroze a strnule, bez osobitého cítění. Tento fakt o to více podtrhuje i nepovedený dabing, což se bohužel odráží na celém požitku z atmosféry a vychutnání si jinak dobré hry.