The Dark Eye: Chains of Satinav – PS4 recenze

Share on facebook
Sdilet
Share on twitter
Sdílet
Share on linkedin
Sdílet
Zdroj: www.igdb.com

Je tomu již více než 8 let, kdy světlo světa spatřila hra The Dark Eye: Chains of Satinav. Hru si ihned zamilovaly tisíce nadšených hráčů. Kombinaci kvalitního příběhu, řešení různých hádanek a krásného prostředí doplňuje půvabná hudba a kreslená grafika.

Tento rok je však výjimečný. Je to z toho důvodu, že The Dark Eye: Chains of Satinav a jeho pokračování, The Dark Eye: Memoria, se dostávají po osmi letech od jejich úspěchu na PC také na konzole PS4, PS5, Xbox a Nintendo Switch. Za tímto krokem stojí studio Daedalic Entertainment, které má za sebou nespočet velkolepých a úspěšných projektů.

Když vrána k vráně sedá a soused se jen leká

Příběh začíná ve městě Andergast, o kterém je dobře známo, že jeho obyvatelé jsou velice pověrčiví.  Král Efferdan je navíc netrpělivý, protože čeká důležitou návštěvu vysoce postavených hodnostářů. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o klasický příklad ukázkového království a krále, který dobře plní své povinnosti.

Celé království je však sužováno záhadnou epidemií vran. Nejedná se pouze o obyčejná hejna ptáků, kteří jsou charakterističtí svým temným zjevem a hlasem – tyto vrány jsou jiné, jsou agresivní a napadají obyvatele království. Dokonce se objevují i svědectví lidí, kteří na vše svaté odpřísáhli, že kvůli nim mají temné a nevysvětlitelné noční můry o věcech, jaké dříve nikdy neviděli.

The Dark Eye – strom

Zdroj: www.igdb.com

Jaký král, takové království

Královi to samozřejmě není příjemné, a to zejména kvůli blížící se návštěvě důležitých hodnostářů. Proto vyhlašuje soutěž „Čtyř dubových Listů“, pomocí níž chce najít schopného chytače ptáků – ptáčníka, který by tento problém vyřešil a zbavil zbavil království stínu jednou provždy.

Do soutěže se samozřejmě přihlásí celá řada uchazečů. Mezi nimi je i budižkničemu Geron, do té doby spíše smolař a místní otloukánek, který se rozhodl vystoupit ze svého zpackaného stínu a ukázat, co v něm doopravdy je. Geron netuší, že ho čeká největší dobrodružství jeho života, díky kterému procestuje celou zemi Aventuria.

Informace, co vás zahltí

Přesně jako v původní PC verzi, i zde, v konzolové verzi, je nutné hned zpočátku vstřebat a strávit všechny informace, kterých je opravdu dost, ale mají své opodstatnění. Někteří starší hráči PC verze dokonce hru při svém vydání začínali hrát několikrát od začátku, aby jim neunikl sebemenší detail a dokázali správně pochopit pointu a příběh.

Stejně jako v PC verzi, i zde je střídání adventury s obsáhlými příběhovými sekvencemi. To samozřejmě nemusí nutně vyhovovat všem, nicméně jejich zakomponování dobře doplňuje atmosféru. Hra The Dark Eye: Chains of Satinav je přeci jen o příběhu a nejedná se o zběsilou střílečku.

The Dark Eye – mlha

Zdroj: www.igdb.com

Jde to i bez moderních efektů, ale…

Jak jsem již zmínil, původní hra byla vydána před osmi lety a v té době se hra mohla pyšnit krásnou kreslenou grafikou, která dodávala onen pohádkový nádech. V PS4 verzi je tato grafika mistrně implementována, tudíž nikde nejsou žádné chyby nebo grafické nedostatky.

Atmosféru vytváří zejména vizuální styl hry – ten je díky kouzelnému pozadí, které dokáže navodit temnou atmosféru, poměrně okouzlující. Ono kouzlo však narušují postavy a jejich chování. NPCs se ve většině případů zdají jako bez ducha, stejně jako náš hrdina.

Postavy během dialogů působí neživě a prakticky zde chybí hlubší vyjádření emocí. V době vydání PC hry, tedy před osmi lety, by se na to asi nikdo nezaměřil, nicméně pokud budete hrát na větším displeji, je tento nešvar ještě více patrný.

I když má grafické zpracování svůj jedinečný styl, chybí mu prostě pozlátko. Grafika je v tomto případě lehce „zaprášená“, a i když se vývojáři snažili o zlepšení, jedná se pouze o nevýrazné prvky, které se z větší části stejně ztratí v celku.  

The Dark Eye: Chains of Satinav bažiny

Soundtrack, který pohladí

Pokud bychom se měli bavit o soundtracku a ozvučení hry, i zde se jedná, tak jako v PC verzi, o skvělé dílo. Soundtrack je povedený, orchestrální hudba dobře doplňuje atmosféru. Ostatní zvuky jsou taktéž vydařené a opět skvěle zapadají do celkového pozadí hry a prostředí, ve kterém se právě nacházíte.

Co už je trošku horší, je dabing postav. Dabing zde sice je, ale v některých případech to působí, že dabéři měli před sebou pouze holý text bez možnosti se podívat na danou situaci. Některé dialogy působí stroze a čistě bez emocí, což umocňuje i onu celkovou strnulost postav po grafické stránce. Pokud by se jednalo o roboty nebo androidy, tak by se to dalo ještě pochopit, nicméně takto se jedná spíše o prvek, který kazí celkovou atmosféru.

GP uvozovky

Hra The Dark Eye: Chains of Satinav je bez pochyby klasikou v žánru point-and-click adventur. Nicméně je znát, že se jedná o hru v jádru více než osm let starou, která neprošla žádnou větší technickou změnou. Příběh je v některých fázích lehce předvídatelný a celkový dojem a požitek ze hraní kazí zasazení, respektive animace postav a jejich dabing. I když jsem zastánce dabingu ve hrách, zejména v těch příběhových, zde bych byl i radši, kdyby žádný dabing nebyl a rozhovory byly pouze v rámci textu.

Klady

soundtrack
krásné kreslené pozadí lokací
povedená implementace hádanek do světa
mnoho lokalit s rozdílnou atmosférou
různé konce

Zápory

dabing postav
animace a zasazení postav
0

Doporučujeme

Share on facebook
Sdilet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na LinkedIn