Windows 95 slaví třicet let od svého vzniku. Změnily počítačovou kulturu a naučily Microsoft vážit si her

Přesně před třiceti lety, 24. srpna 1995, si nedočkaví uživatelé mohli na své počítače nainstalovat operační systém Windows 95. Dnes to nezní jako úplně vzrušující věc, ale ve své době první (víceméně) samostatné Windows, které již nesloužily jen jako grafická nadstavba k systému MS-DOS, vyvolaly skutečné nadšení. Jejich příchod provázel zásadní kulturní zlom v tom, jak široká veřejnost chápala počítače. Ze strojů pro odborníky a technické nadšence se stala zařízení, která mohl používat každý a čerpat z nich užitek i zábavu. Ačkoli byly Windows 95 brzy nahrazeny vyspělejšími Windows 98, během relativně krátké éry své nadvlády položily základy modernímu hraní, na nichž se staví dodnes.

Ve správný čas na správném místě

Nechci tvrdit, že Microsoft tehdy sám vymyslel něco skutečně přelomového, co bychom bez jeho přispění neměli, a vytvářet tak další absurdní mýtus ve stylu „Nintendo zachránilo (sic!) videoherní trh“. Ostatně nejpozději od představení Windows 95 byli všichni, kdo se zajímají o výpočetní techniku, dlouhá léta bombardování hipsterskými nářky, že Windows jsou tím nejhorším, co mohlo počítače potkat, neboť prakticky veškerá konkurence byla údajně mnohem lepší. Microsoft v polovině 90. let nerozpoutal revoluci, ale správně vycítil zásadní příležitosti a hrozby pro svůj byznys a situaci využil tak, aby z ní vyšel jako vítěz.

Počítače kompatibilní se standardem IBM byly tou dobou již jasným hegemonem. Konkurenční platformy od společností typu Apple vytlačily zcela na okraj. Kdysi věhlasná firma Commodore dokonce úplně zkrachovala a s ní padl i vynikající počítač Amiga. Počítače IBM a jejich četné klony původně začínaly jako extrémně drahé stroje s vysokým výpočetním výkonem a minimální, zpočátku téměř neexistující, podporou multimédií. Právě výkon a dostupnost kvalitního softwaru, jako byl tabulkový kalkulátor Lotus 1-2-3, z nich však udělal oblíbenou volbu pro firmy. Zásadní pro jejich úspěch byla skutečnost, že byly vytvořené jako otevřená a modulární platforma. Bylo možné je široce rozšiřovat a upgradovat, a hlavně mohly jejich kompatibilní klony vyrábět i jiné společnosti (této příležitosti se chopily podniky jako Tandy Corporation, Compaq či Dell). Díky technologickému rozvoji a konkurenčnímu tlaku šly ceny razantně dolů a lidé mohli začít realisticky uvažovat, že si počítače, které znají z práce, mohou pořídit i domů.

Zdroj: Chat GPT

Nepiš, když můžeš kliknout

Počítače určené masám ovšem potřebovaly přívětivější operační systém než do té doby dominantní MS-DOS, který Microsoft vyvíjel v těsné spolupráci s IBM. DOS neměl žádné grafické rozhraní a ovládal se textovými příkazy (byť si uživatelé pomáhali správci souborů, jako byl Norton Commander nebo jeho český napodobitel M602). Grafická prostředí pro ovládání počítačů přitom existovala již nejpozději od 70. let a v roce 1984 je mohutně zpopularizoval Apple uvedením slavného počítače Macintosh. Klikáním myší na grafické nabídky se ovládaly i populární počítače Atari ST a Amiga uvedené v následujícím roce. Na podzim roku 1985 byly vydány i první Windows. Byly ovšem ještě hodně omezené a fungovaly pouze jako grafická nadstavba, která stále běžela na šestnáctibitovém jádru DOSu se všemi jeho omezeními. Tak tomu bylo až do éry Windows 3.11 z roku 1993.

Microsoft se na počátku 90. let rozešel s IBM, které samo vyprodukovalo operační systém OS/2 Warp. Ten byl v některých parametrech pokročilejší než produkty Microsoftu (včetně Windows 95) a teoreticky mohl ovládnout trh. Jenže IBM nedokázalo OS/2 adekvátně propagovat. Této slabosti Microsoft využil a launch Windows 95 naopak podpořil naprosto masivní, do té doby ve světě softwaru nevídanou, marketingovou kampaní za 300 milionů dolarů. Zatímco reklamy na OS/2 Warp chrlily laikům nesrozumitelné nerdovské pojmy, Microsoft si dal záležet na tom, aby předal jasnou zprávu – Windows 95 dělá počítače cool a přístupné každému. Na pomoc si zavolal třeba kapelu Rolling Stones, jejíž píseň Start Me Up posloužila jako podkres ke slavné reklamě, nebo Jennifer Aniston a Matthewa Perryho, kteří si zahráli v propagačně-instruktážním „kybersitcomu“.

Run C: \DOS, run!

Vztah Windows 95 ke hrám a hráčům byl poněkud komplikovaný. Ještě na počátku 90. let se vedení Microsoftu, podobně jako vedení IBM, obávalo, že podpora pro hry by poškodila pověst jejich systému jako seriózního a vhodného pro náročnou práci. Pod tlakem několika vlivných a osvícených zaměstnanců se však tyto nálady proměnily. Hry začaly být chápány jako podskupina multimédií, na něž Microsoft kladl velký důraz. Přímo na CD s Windows 95 (existovala i disketová verze) jste tak mohli najít třeba videoklip s písní Buddy Holly od skupiny Weezer nebo jednoduchou 3D hru (spíše technologické demo) Hover!

Byla tu však ještě jedna překážka. Sami vývojáři her neměli o Windows 95 velký zájem. Na předchozí verze Windows prakticky nikdo velké hry nevyvíjel. Pro bezproblémový chod her běžících na DOSu bylo naopak doporučováno Windows nejprve vypnout. DOS sám o sobě užíral jen minimum systémových prostředků a vývojářům umožňoval přímý přístup k hardwaru. Windows 95 bylo vnímáno jako něco, co přináší zbytečnou vrstvu navíc, která komplikuje programování a omezuje výkon.

V letech 1995–1997 tak stále většina her vycházela pro DOS. To nepředstavovalo velký problém, neboť integrální součástí Windows 95 byl DOS 7.0, který sloužil jak k zavádění Windows, tak k zajištění kompatibility. Programů pro DOS bylo ostatně tolik, že by bylo komerční sebevraždou neumožnit jejich spouštění. Většina DOSových her dokázala běžet přímo ve Windows (díky integrované virtualizaci), některé však vyžadovaly restart počítače do čistého DOSu.

Narodil se DirectX, veselme se

V zájmu Microsoftu tedy bylo ukázat, že samotné Windows jsou pro hry vhodnou platformou. K tomu byla využita mimo jiné obrovská popularita původního Doomu. Microsoft jej na základě dohody s id Softwarem portoval na Windows a veškerá práva ponechal původním tvůrcům. Port zvaný Doom 95 v některých parametrech překonával originální verzi, ale je fakt, že byl přece jen o něco náročnější, a zejména na slabších procesorech z rodiny 80486 běžel poměrně pomalu.

Doom 95 samozřejmě nebyl jediným raným portem populární hry. Mezi ty další patří třeba trojice skákaček z konzolí: Bug! (originál vyšel na Segu Saturn), Pitfall: The Mayan Adventure (Sega Mega Drive) a Rayman (Atari Jaguar / Sony PlayStation). Rayman byl zároveň dostupný i ve verzi pro DOS, což v té době také nebylo neobvyklé. Hry jako Fury3, Monster Truck Madness, Diablo nebo později Age of Empires či Quake II však vyšly exkluzivně jen pro Windows.

Zásadním příspěvkem Microsoftu a Windows 95 ke hraní byl soubor aplikačních rozhraní původně známý jako Windows Game SDK. Pojmenování jednotlivých knihoven začínalo vždy slovem Direct (např. DirectInput nebo DirectDraw), což nakonec kolekci vysloužilo název DirectX. Sjednocení aplikačních rozhraní pod DirectX usnadnilo život vývojářům i hráčům. Vývojáři nemuseli psát kód hry vždy pro konkrétní kousky hardwaru, a tak se moc neopakovaly případy, kdy některé tituly v plné grafice mohly běžet jen na jednom konkrétním grafickém akcelerátoru a žádném jiném. Hráči zase nebyli nuceni při hraní spouštět soubor setup.exe a v něm ručně nastavovat DMA kanály a přerušení na zvukové kartě. Zároveň je DirectX jedním z hlavních důvodů, proč si počítače zachovávají mimořádnou zpětnou kompatibilitu a můžeme na nich stále hrát i letité hry.

Za zmínku stojí i skutečnost, že krátce po vydání Windows 95 se na trhu objevilo také první herní příslušenství od Microsoftu, které sdílelo značku Sidewinder. Šlo vesměs o kvalitně zpracované a velmi ergonomické joysticky, gamepady či volanty, které mimo jiné pomohly prosadit technologii force feedback.  

Na cestě k Xboxu

Operační systém Windows 95 s dvaatřicetibitovým jádrem, preemptivním multitaskingem, podporou multimédií, systémem plug-and-play a integrovanou podporou internetu přinesl uživatelům hodně dobrého, ale měl i negativní vlastnosti. Předně nebyl příliš stabilní – částečně kvůli provázanosti s šestnáctibitovým DOSem, ale zejména kvůli náchylnosti k poškození důležitých systémových souborů. Opakované instalace a odinstalace programů, jejich zamrzávání či nečekaná vypnutí (například při výpadku elektřiny) časem vedly k chybám, kvůli nimž Windows 95 nedokázaly ani naběhnout a bylo nutné je obnovit pomocí speciální zálohovací diskety. Systém také bylo nutné poměrně často úplně přeinstalovat; rozhodně nevydržel běžet celé roky jako moderní verze Windows.

Znatelné omezení těchto potíží přišlo s pokročilejšími Windows 98. S jejich příchodem se zároveň stalo standardem, že velké komerční hry vycházely přímo na Windows a využívaly rozhraní DirectX. Microsoft také hry ve stále větším množství sám vydával. Od toho byl už jen krůček k založení samostatné herní divize a k vývoji Xboxu. Ale to už je jiný příběh.