Průřez herní série DOOM

Share on facebook
Sdilet
Share on twitter
Sdílet
Share on linkedin
Sdílet

Legendární série DOOM je zkrátka jedním z největších herních klenotů vůbec. Její kořeny sahají hluboko do 90. let, ve kterých jako první 3D akční střílečka z pohledu první osoby pomohla definovat modernější FPS tituly. Spousta dnes již dospělých gamerů vzpomíná na svá dětská léta, kdy poprvé přičichli ke hrám. Pro mnohé to byl právě DOOM, kdo zapálil pomyslný knot časované bomby jejich začínající herní závislosti. Americké studio id Software, v čele s osobnostmi, jako jsou John Carmack a John Romero, se zasloužilo a stále zasluhuje o to, aby se Doom Slayer nevydal špatnou cestou, jako se tomu například stalo v případě Williama J. Blazkowicze (Youngblood).

Od prvního dílu z roku 1993 ušel DOOM úctyhodnou cestu. Na svém kontě má celkem sedm oficiálních her, několik napodobenin, nespočet modů, jednu ucházející a jednu naprosto strašnou filmovou adaptaci, knihy, komiksy, nejrůznější merch a zejména pak stále rostoucí komunitu napříč všemi věkovými kategoriemi, jejíž jádro tvoří hlavně ti malí kluci devadesátek.

Jak šel čas s tímto klenotem

DOOM

Jednoduchá a nekomplikovaná zápletka asimilace lidské rasy pekelnými démony zprvu nehrála moc velkou roli. Co hráči požadovali, byl masakr, násilí, stříkající krev a vřískot při rozčtvrcování pekelníků všech tvarů a velikostí. Arzenál rozhodně nepostrádal motorovou pilu ani legendární BFG 9000, ale na tu největší dvouhlavňovou krásku jsme si museli počkat až do druhého dílu. Prostředí základny skrz naskrz prohnilé společnosti Union Aerospace Corporation, zkráceně UAC, na planetě Mars vám poskytne skvělou kulisu s mnoha tajnými místnostmi. Hráči mimochodem dodnes nedokázali všechny nalézt. 

Prvotní DOOM se o dva roky později dočkal jakési aktualizované verze s názvem The Ultimate Doom a přidává zcela novou čtvrtou kapitolu jménem „Thy Flesh Consumed“. Pro zhýčkané hráče mladší generace asi nebude první díl tím, po čem sáhnou, už jen kvůli horšímu ovládání, relativně krátké hratelné době a pár mechanikám, na které nejsou z dnešních moderních her zvyklí. I tak se určitě najde zástup fanoušků, kteří si rádi projedou celou sérii od jejího začátku až do konce.

DOOM II: Hell on Earth

Na druhý díl jsme nemuseli čekat vskutku dlouho. Už za rok nám bylo dopřáno dalšího pekelného nářezu s cool podtitulem Hell on Earth. Za takto rychlý vývoj může hlavně použití stejného enginu, což mělo za následek až skoro totožný vizuál se svým předchůdcem. Hra se tedy po grafické stránce moc neposunula, ale v té době se nenašel nikdo, komu by to přímo vadilo. Proč měnit něco, co funguje skvěle, a hlavně, že jsme zase mohli masakrovat démony po nových mapách. 

Obsahově se titul posunul kupředu z hlediska délky kampaně i lokální kooperace a přidáním snad nejoblíbenější zbraně všech dob (dvouhlavňové brokovnice) a zcela nových démonů, mezi nimiž byste našli ikony jako Arachnotron, Revenant, Arch-vile, Mancubus aj. Z Marsu se tentokrát přesunete na domovskou planetu Zemi, kde pekelné osidlování již probíhá v plné parádě. Jak byste očekávali, bude to opět na vás, abyste invazi zastavili, protože v celém vesmíru jste to pouze vy, kdo je toho schopen.

DOOM v režii jiných studií

DOOM II sklízel u fanoušků skvělé ohlasy, a tak bylo pouze otázkou času, kdy nám tvůrci naservírují další nášup. Nebylo to ovšem studio id Software, kdo za těmito dvěma volně spustitelnými „datadisky“ druhého dílu stál. Final DOOM i DOOM 64 pocházejí z dílen jiných studií. Společnost id Software tyto hry zaštítila a fungovala spíše jako odborný konzultant, protože už v té době měli její zaměstnanci plné ruce práce s rozjezdem vývoje dalšího titulu úspěšné série Quake, konkrétně Quake III: Arena. Po jeho dokončení započaly práce na úplně novém DOOMu, který měl přinést několik inovací, ale o tom až o pár řádků níže.

Final DOOM

Tento kousek si připisuje skupina TeamTNT. Titul spatřil světlo světa v roce 1996 a rozhodně neočekávejte nějaké velké novinky. Inspirace prvotními díly je obrovsky znát, a kromě změny lokace Marsu či Země na jeden z měsíců Jupitera Io se nezměnilo prakticky nic. Stejná sestava arzenálu, stejně vypadající nepřátelé, na stejném principu designované mapy a stejný herní styl. Abych titulu nekřivdila, musím zmínit možná trochu větší důraz na příběh, protože se zde sice opět setkáte s lidskou hloupostí a prováděnými experimenty s teleportací, na druhou stranu se objevuje pekelná vesmírná loď a sedm bran, které budete muset zavčas uzavřít. Stejně tak se Final DOOM objevil i na Playstationu, ovšem v dost zjednodušené formě pro hraní na ovladači.

Zdroj: igdb.com

DOOM 64

Asi vás prvně napadne: „Proč 64?“ Jednalo se totiž o kousek pouze pro Nintendo 64 a trvalo to až do minulého roku 2020, než se DOOM 64 dostal i na PC. Za vývojem stojí Midway Games, kteří se postarali o to, abyste si ho rozhodně nespletli s žádným jiným. Vizuální styl se odvíjí od jeho předchůdců a je lehce poupraven tak, aby nebyl úplně totožný, ale abyste stále poznali známé tváře pekelných obyvatel i zbraní. Démoni sice vypadají trochu jinak, ale pořád je dost dobře zachována jejich vizuální identita, podle které je lehce rozpoznáte.

U novinek ještě chvíli zůstaneme. Kromě démonické zbraně Unmaker a dvou nových enemáků se přidává i unikátní zápletka. Experimenty s teleporty nechme chvíli stranou a zaměřme se na jakousi záhadnou a zjevně dost odolnou bytost, schopnou přežít silnou radiaci na opuštěné základně UAC. Tato bytost dokáže oživit všechny mrtvé zaměstnance i démony, které už jste jednou zabili. Nezbude vám tak nic jiného než se na základnu vrátit a opět všechny pobít. Aby toho nebylo pro bezejmenného mariňáka málo, ocitne se dokonce v samotném pekle a záhadnou bytost zvanou Mother Demon zabije. Poté zde hrdina sám dobrovolně zůstává, aby zamezil jakémukoli dalšímu pokusu o invazi ze strany pekla.

DOOM 3

Pamatujete si ještě, jak jsem se výše zmiňovala o vývoji nové hry této série, která měla přinést spoustu inovací? Po čtyřech letech usilovné práce vyšel v roce 2004 DOOM 3. Nutno podotknout, že samotné začátky tvorby se nesly v poměrně napjaté atmosféře mezi vedením, vývojáři a investory, což mělo za následek schválení „rebootu“. Nový engine a přizpůsobování se trendům dané doby nakonec z vytouženého pokračování udělaly něco, v co jsme úplně nedoufali. I přesto, že na tomto titulu pracovali ti samí lidé jako u DOOM a DOOM II, je překvapující úplné ignorování událostí těchto her. Z nelineární kampaně se dostáváme na lineární a důraz se zvýšil i ve vypravování příběhu. 

V roce 2145 se Doom Marine (pozor, nejedná se o Doom Slayera) ocitá na Marsu, kde probíhají již známé pokusy s teleporty. Je to poprvé, co vidíte jeho obličej v zrcadle na záchodcích nebo v cutscénách. Jak jinak by to všechno mohlo skončit než vpuštěním pekla na základnu. Arzenál se rozšířil o nové démonické zbraně a několik málo nepřátel, jejichž vizuál mi osobně u většiny nesedne. Pinky vypadá jako zmutovaná krysa na steroidech a ten minivozíček jeho celý vzhled činí neskutečně komickým. Mancubus je na tom podobně a z toho zavalitého hrozivého démona se stal nepovedený špekatý krtek. Nechci říct, že všichni démoni jsou na tom stejně. Třeba takový Revenant vypadá docela dobře, ale ne vždy se holt vše povede.

DOOM 3 je laděn do hororové atmosféry, což má za následek někdy až příliš tmavé lokace. Imp se chová jako Vetřelec, leze po zdech a stará se o časté jumpscary, když se například objeví těsně za vámi. Co je velice otravným novým prvkem, je sbírání kódů či PDAček, dlouhé nudné cutscény, nelogické spawnování nepřátel a plnění misí. I přesto, že hra v době svého vydání slavila prodejní úspěchy díky grafice a animacím, se stále najde spousta zarytých fanoušků, kteří dělají, jako by tento díl nikdy neexistoval, a bojkotují ho. Jaký si na DOOM 3 uděláte názor vy, už nechám čistě na vás.

Stejně jako první díl i DOOM 3 dostal remasterovanou a vylepšenou verzi s podtitulem BFG Edition, jež nám sebrala možnost mlátit démony baterkou a lehce přisvítila celkovou scénu s hladšími texturami.

DOOM (2016)

Dvanáct let jsme strávili ztrápeným koukáním se z okna a přemýšlením nad tím, kdy asi vyjde další DOOM. Tato herní série se na dlouhé roky odmlčela, ale možná právě díky tomu jsme posléze dostali tento klenot v podobě dalšího pokračování brutálního masakru Doom Slayera. Samotný název je totožný s prvním dílem, a proto se neoficiálně mezi komunitou používá označení DOOM 2016. Jeho události navazují na DOOM 64, kdy se Slayer dobrovolně rozhodl zůstat jako pojistka lidstva v pekle. Zdá se, že se tvůrci poučili a vrátili se zpátky ke kořenům. Vytvořili tak klasickou doomovku s moderním vizuálem a známými nepřáteli i zbraněmi, to vše v koukavém moderním kabátku.

Vracíme se na Mars po vydatném spánku v sarkofágu. Po nepříliš příjemném probuzení zjišťujete, že klasická a už milionkrát ohraná zápletka s teleporty se opakuje i zde. Po základně se to jen hemží pekelnými démony, a tak nasazujete mohutnou zbroj Praetor a jde se na to. Modernější vizuál se projevuje jak na zbraních, tak i na démonech. Ti jsou o dost realističtější, děsivější, odolnější a agresivnější. Nově přidané glory killy se postarají o ještě brutálnější zážitek zejména tehdy, když dojde už tak málo dostupná munice. 

Vím, že se o soundtracku zmiňuji až teď a původní díly jej měly také skvělý. DOOM 2016 však doprovodnou hudbu posunul na nový level, spíš hned o dva levely výše. Pořádný metalový soundtrack vám přímo rozproudí krev v žilách, že chcete zabíjet a ničit o to více! Co se týče příběhu, narazíte během své pekelné jízdy na několik cutscén, které jsou ovšem zajímavé, poutavé a dobře vám sdělují děj bez většího narušení gameplaye. Kromě několika sběratelských předmětů ukrytých po lokacích můžete narazit na runové kameny s možností využít jejich síly a bonusů po splnění výzvy. Stejně tak jsou zde čipy sloužící k vylepšení brnění, poškození či životů.

Oldschoolová hratelnost s moderní grafikou, soundtrackem, docela ucházejícím, ačkoliv dnes již mrtvým multiplayerem a módem SnapMap s možností vytvořit si vlastní fanouškovskou mapu jsou neskutečnými tahouny a důvody, proč si prostě musíte DOOMa 2016 zahrát! Kritiky i fanoušky opěvovaný díl potěšil nejen pravé doomaře, ale také hráče, kteří se k sérii dostali až nyní.

Doom Eternal

Zatím poslední titul série z roku 2020 se s vámi rozhodně nebude párat. Začátek nijak nenavazuje na konečný zvrat v DOOM 2016, ale místo toho jste vrženi rovnou na apokalyptickou planetu Zemi, kde už dávno řádí pekelníci pod vedením vyšších démonů. Více jak polovina lidské populace byla již vyhlazena a tentokrát nejde pouze o to zachránit Zemi, ale zachránit celý vesmír. Pokud jste opěvovali grafiku u čtyři roky starého předchůdce, budete u Eternalu slintat blahem. Prostředí, zbraně i démoni vypadají vážně skvěle. Přidejte k tomu také různé lokace jiných planet, u kterých byste se tak moc chtěli kochat jejich krásou, ale jste zkrátka zaneprázdněni zabíjením hord démonů. Pekelníci dostali zásadní přepracování. Odstíny jsou celkově barevnější, démoni mají na tělech zranitelná místa, jsou více podobní úplně prvotním modelům, a přibylo dokonce několik nových přírůstků, jako je například snad ten nejnenáviděnější enemák v historii série – Marauder.

Arzenál také prošel menší inovací, ale nechybí ty námi milované klasiky. Munice je ovšem tak žalostně málo, že budete muset používat vážně všechny zbraně a taktizovat, protože pouze za využití motorové pily z nepřátel vypadne jak cenná munice, tak i životy. Za použití plamenometu z nich získáte navíc také armor/štít. Vydatné glory killy zůstaly, ale jsou o dost více variabilnější, a je vidět, že vytvořit něco takového chtělo vážně spoustu kreativity. Ostatně to platí také pro celkovou grafickou stránku. Jestli jsem pěla chválu na soundtrack u DOOM 2016, Mick Gordon opět předčil má očekávání. Spousta lidí si myslela, že vytvořil své mistrovské dílo pro předchozí hru, ale všem nám padla brada, jakmile zazněl soundtrack Doom Eternal.

Jestli jste si mysleli, že je hratelnost DOOM 2016 příliš rychlá, budete si na rychlost Eternalu chvíli zvykat. Doom Slayer si trochu odlehčil brnění, které nyní už nepokrývá celé jeho tělo, ale některé části má holé. To je samozřejmě pro takového BDS týpka úplně v pořádku. Tím se však zvedla rychlost jeho pohybu, a to dost znatelně. Navíc to není celé jenom o rychlé brutální akci, ale narazíte na skákací pasáže, různé vzdušné platformy a další atributy pro překonávání překážek. S pomocí dashe pro vás nebude skoro nic překážkou.

Jak je na tom příběh? Pokud budete pozorní a nebojíte se číst, dozvíte se spoustu nových informací, které ve velké míře rozšiřují celé universum. I když se Doom Eternal může pro mnohé zdát jako hra s hodnocením 10/10, trpí několika chybkami, které vnímají především zarytí fanoušci. Co je nejvíce znatelným problémem, je multiplayer, který i přes snahu tvůrců udělat ho zábavným pokulhává v několika směrech. I tak musím zcela souhlasit s tvrzením, že se jedná o jednu z nejlepších stříleček posledních dob.

Doom Eternal: The Ancient Gods

I když jde o jeden obsáhlý datadisk rozdělený na dvě části, musím se o něm krátce zmínit, protože jsou události v něm dosti zásadní a důležité. Nejen že je tento datadisk ještě více napěchovaný novými zbraněmi, a zejména pak nepřáteli přicházejících v daleko větších hordách, ale poprvé v historii uvidíme tvář Doom Slayera, zatímco v Doom Eternal jsme ho pouze slyšeli poprvé promluvit. Jakékoli spekulace o tom, že je to žena, tak byly vyvráceny a podobnost s Williamem J. Blazkowiczem tam skutečně je. Jizvami označený zabiják démonů se postaví tváří v tvář té nejsilnější bytosti vůbec a slibované velké finále série bylo nakonec ukončeno s otevřeným koncem. Doom Slayer nám ještě neřekl poslední sbohem, ale otázka ohledně dalšího pokračování je zatím ve hvězdách.

Zdroj: Bethesda

Share on facebook
Sdilet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na LinkedIn