Česká herní legenda Tajemství Oslího ostrova vychází v anglické verzi

Před 29 lety, 20. června 1994, vykoukla na svět první celorepublikově distribuovaná česká videohra určená pro PC. Jmenovala se Tajemství Oslího ostrova, byla to humorná 2D adventura a jejím prostřednictvím debutovalo tehdy dvoučlenné studio Pterodon, které se později proslavilo kultovní first-person střílečkou Vietcong. Ačkoli i sami autoři hru zpětně hodnotí kriticky a upozorňují na její neoriginalitu a četné prohřešky proti zásadám dobrého game designu, v době vydání byla tuzemskými hráči i herními novináři přijata s nadšením a už pro své prvenství se stala významnou kapitolou v dějinách české videoherní kultury. Nyní ji mohou prozkoumat i hráči, kteří nemluví česky. Herní nadšenci s přezdívkami Emmxyzzy a sonneveld totiž pod patronací původního tvůrce hry Jarka Koláře připravili její anglickou verzi, která je hratelná přímo v prohlížeči nebo po stažení v DOSBoxu.

Tajemství Oslího ostrova jeho autoři Jarek Kolář (nyní šéf brněnských INGAME STUDIOS, kteří stojí za Crime Boss: Rockay City) a Petr Vlček vytvořili ještě jako studenti gymnázia na vypůjčeném počítači. Vzhledem k jejich omezeným technickým možnostem a znalostem zákonitostí herního vývoje se rozhodli udělat parodickou napodobeninu slavné série The Secret of Monkey Island od studia LucasArts. O distribuci se nakonec postarala společnost Vochozka Trading podnikatele Petra Vochozky (později mimo jiné vedoucího vývoje první Mafie).

Hráčům tehdy příliš nevadilo, že se Tajemství Oslího ostrova nemůže výtvarně ani technicky porovnávat se zahraničními, profesionálně vyvinutými tituly a jeho hratelnost je místy až zlomyslná. Slavná je například pasáž s klobásou na stromě, která se jeví jako nedosažitelná. Aby ji protagonista Gajbraš utrhl, je třeba na ni kliknout patnáctkrát. Hra navíc Gajbrašovi dovolí ukořistěnou klobásu jednoduše sníst, ačkoli tím se bez jakéhokoli varování zablokuje možnost v příběhu postoupit dále, protože nebude jak vyrobit návnadu na žraloka.

Nad těmito problémy v polovině 90. let zkrátka převážila jak Vochozkova zručnost v tvorbě zapálené, byť nízkonákladové marketingové kampaně, tak hlad po hrách, které by českým hráčům byly kulturně a zejména jazykově blízké. Právě 2D klikací adventury se díky své technické nenáročnosti a důrazu na jazyk a lokální humor na nějakou dobu staly nejvyhledávanějším žánrem mezi českými videohrami. Retro hry jsou stále populární, více článků v odkaze.