Dcera kostí – tak ty máš problémy s tatínkem?

Fantasy knihy inspirované asijským nebo východním světem či jeho historií poslední dobou vychází vcelku ve velkém množství. Ostatně fanoušci Makové války to mohou potvrdit. Nakladatelství Host po úspěšné sérii Souzené země (Šedí, Praví, Svobodní bastardi) nelení a představuje první příběh řady Tonoucí císařství od spisovatelky Andrey Stewart. Jak si v něm císařova dcera Lin asi povede?

Čau, já jsem Lin a přišla jsem si k vám hrát s kostmi

Poznejte novou hlavní hrdinku jménem Lin Sukaj. Tato dcera císaře utrpěla před pěti lety amnézii a nikdo pořádně neví proč. Princezna má ale i takové menší daddy issues, neboť touží po tom, ovládat kosti stejně jako její otec. Císař z nich dokáže tvořit složité konstrukty a držet tak říši v šachu pod svou nadvládou. Odmítá ale Lin tuto magii naučit, aby se stala jeho řádnou následovnicí. Dívka se tak samozřejmě postaví na hlavu a rozhodne se k magii dostat, i když už je ve hře o trůn také Pa-jen, její nevlastní bratr. Bohužel pro ni, během celého tohoto učení a odhalování tajemství magie zjistí, že její taťka je vážně odporný tyran, jenž zotročuje svůj lid.  

Na straně druhé je tu pašerák Jovis, který má ale zlaté srdce. Snaží se tak pomáhat snad všem kolem sebe, vyjma těch, co regulérně okrádá. Navíc Jovis se po nekonečném moři neplaví jen tak, ale hledá ženu, která už dávno zmizela. Z dalších postav blíž poznáme Falue nebo Dunu. Proč je nutné to zmiňovat? Lin a Jovis se čtou z první osoby, zatímco ostatní z osoby třetí, a to mě děsně, ale děsně otravovalo.

Nemění to však nic na tom, že autorka Andrea Stewart ví, co dělá, a narativně umí příběh kvalitně a velmi pěkně skládat dohromady. Z mozaiky se postupně až do finále stává nádherně ucelený obraz, u něhož ztrácíte dech. Taková fénixovská epopej.  V závěru jsem byl překvapen, rozhozen, nadšen, smuten a oněmělý. Splnila se tak všechna má očekávání od fantasy.

Zdroj: Nakladatelství Host

Dcera kostí vlastně je a není nekromant

Ať si o celkovém konceptu myslím cokoliv, témata bohatí proti chudým, vykořisťování proti spravedlnosti, útlak, propaganda, vymývání mozků či touha po sebeurčení jsem četl už nesčetněkrát. Nicméně autorka je opět dokázala podat trošku jinak – nechci říct originálněji, ale s určitým osobnějším aspektem. Nezamilujete si všechny postavy, to rozhodně ne, ale dokážete chápat jejich životní volby. Tak nějak nepřekvapivě, přesto za nutné považuji zmínit LGBT motivy do příběhu. Jsou tam: byť okrajově, tak jsou. V ději to vůbec nepřekáží, ale ani neprospívá, nebo se na tom nebuduje nějaké velké téma. Ve světě Tonoucího císařství si můžete vzít, koho chcete, a nikdo kolem toho haló nedělá. Za mě naprosto v pořádku.

Nejvíc mě ale zaujala magie kostí. Určitě si říkáte, že v tom musí být tradiční pojetí nekromancie. Oživování mrtvých, žraní mozků, sbírání kakanců, tajné rituály na hřbitovech, lovení panen pro jejich nevinnost, olizování žab za úplňku a sbírání pampelišek na kouzelný věneček tu ale rozhodně nečekejte. Ona tato magie reálně chrání svět přes prastarou rasou a císař ji používá k tvoření konstruktů, které následně využívá jako bojovníky nebo jako špehy. Sběr kostí sice není nejhumánnější, ale rozhodně je funkční a já musím říct, že právě tento styl, jakým magie funguje, mě u knihy Dcera kostí připoutal. Chtěl bych o něm vědět víc.

Určitě se nyní ptáte, a v jakém světě taková magie může fungovat? Nespokojeném, naštvaném, uraženém, ale také bohatém. Země, v níž se příběh odehrává, je inspirovaná bezesporu Čínou, a tak se určitě fanoušci dokáží kulturně orientovat. Pomáhá to i rychlosti, s jakou se dá kniha číst. Žádné řeči kolem a kolem, výstelky, zbytečná sláma. Jdeme od bodu A a B do bodu C, netřeba řešit víc. 

Zdroj: Nakladatelství Host

Něco tu smrdí, co je to?

Ačkoliv nerad, tak musím říct, že je to právě Lin. Já ji jako charakter dokážu pochopit, dokonce se do ní i okrajově vcítit. Jenomže jako hlavní hrdinka dokáže být až moc otravná. Vedle takového Jovise klidně i řeknu, že je její potenciál až šíleně nenaplněný a mohla by to dotáhnout výš a dál. Takhle je kamenem úrazu na jinak se velmi slibně rozjíždějící se epické fantasy. Škoda.

Dcera kostí je velmi zajímavý rozjezd jedné epické fantasy, od níž si jednou budu hodně, ale hodně slibovat. Tonoucí císařství si mě získalo a Jovis také. Koncept magie kostí je uhrančivý, příběh krásně odsýpá pod rukama s minimem zbytečné textové vaty. Jen místy střídání z první do třetí osoby a Lin mi prostě brání tuto knihu mít rád ještě víc. Snad se to u dalšího pokračování změní.