Šedí bastardi – recenze

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Osobně patřím k těm, kteří mají rádi neotřelá fantasy a nespokojí se s obvyklými stereotypy, které se na nás neustále valí ze všech stran. To je možná jeden z důvodů, proč se mi populární Pán prstenů tolik nelíbil, protože obsahuje typické hrdiny v podobě elfů, lidí a trpaslíků. Co ale druhá strana? Strana, která zdůrazňuje role, jež jsou považovány za nepřítele všech? Ve fantasy nenajdete rozsáhlé příběhy, kde by kyklopové, banshee a donedávna i orkové hráli důležitou roli.

Upřímně jsem si nikdy nemyslel, že vyjde něco, kde budou orkové hrát hlavní roli v tom dobrém světle, ale jak se říká, všechno je jednou poprvé. Kniha, o které bude dnešní recenze, je první z trilogie, jmenuje se Šedí bastardi, napsal ji americký autor Jonathan French a na český trh ji přináší české vydavatelství Host.

Autor:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Žánr:
Tisk:
Vazba:
Rok vydání:
Originální název:
ISBN:
Vydání:

Jonathan French
Host
Hana Vrábelová
461
Fantasy
černobílý
vázaná s přebalem
2019
The Grey Bastards
978-80-7577-959-5
první

Zdroj: Host

Nikdy neruš poloorka při sexu

Příběh nás seznámí s prohnaným a ambiciózním poloorkem Šakalem, jeho oddaným přítelem Kaňourem a jedinou ženou v kopytě, Nádhernou… ne, opravdu není nádherná, je to její přezdívka. Všichni tři jsou členy pověstného uskupení Šedých bastardů. Šedí bastardi bývali jedním z nejmocnějších kopyt, které založil Jílmistr. Bohužel se v průběhu let Jílmistr stále více unavuje a Šedí Bastardi ztrácejí na své síle, proto jsou mladí poloorkové odhodláni převzít místo zakladatele.
Orkové z Šedých bastardů jsou známí nejen svou silou, vzhledem, arogancí a vulgárností, ale také láskou k ženám a tím, že místo koní používají obří divoké kance, zvané barbaři nebo mazlové. Jednoho krásného dne, kdy se náš hrdina Šakal a jeho přátelé prostituují v místním hostinci pod jejich ochranou, je vyruší lidská hlídka z království Hisparta. Jak jste si možná všimli, lidé a orkové se obecně nemají rádi a v tomto světě tomu není jinak, i když jim Šedí bastardi v minulosti pomáhali vyhrávat válku.
Zde by se hodilo přísloví „nikdy neruš poloorka při sexu“. Naši hrdinové se snaží zachovat klid, ale projeví se lidská hloupost a arogantní hlídkující důstojník je zabit… Nádherná mu pošle krásnou střelu z kuše. Problém však nastane, když se o incidentu dozví zakladatel Šedých bastardů a okamžitě začne řádit, protože chce viníka potrestat za vraždu lidského důstojníka. Trojice se snaží vysvětlit, že jim nemohl na kopyto plivat lidský červ, ale Jílmistra to nezajímalo a Šakal jako věrný přítel hodil vraždu na sebe… aniž by věděl, do jakých problémů se dostane.
Vzápětí Šakal zjistí, že jejich zakladatel je podivně zapleten do obchodu s elfskými otroky, což by mohlo vyvolat válku. Navíc se musí vypořádat se špatnými rozkazy, kterým nerozumí, a zároveň se všichni musí mít na pozoru, protože to vypadá, že plnokrevní orkové a kentauři zase něco chystají. Proto je odhodlán Staršího svrhnout, ale má to háček. Pro úspěch potřebuje většinu hlasů dvora; pokud ji nezíská, hrozí mu smrt nebo vyhnanství. Do toho všeho se objeví cizí čaroděj (Šikula), který si až moc rozumí s Jílmistrem… typický den nanic.

Zdroj: Host

Někdy je toho až moc

Jsem čtenář, který má rád knihy Františka Kotlety, Jiřího Kulhánka a v poslední době Martina Štefka. Všichni tři autoři mají svůj vlastní humor, který zahrnuje i některé vulgarismy. Totéž platí pro erotické popisy, kde se o ženském klíně nemluví spisovně. Chápu, že některým lidem vadí vulgární výrazy, ale na výše uvedených autorech je dobré to, že nejsou na každé druhé stránce. Zároveň se jim daří tato neslušná slova zakomponovat do svých příběhů, a protože jejich postavy mají vybudované charaktery a samotný děj je poutavý, vše jako celek funguje velmi dobře.
Ještě jednou chci podotknout, že plně chápu postoje lidí k tomuto tématu, protože jsem si tím sám prošel s Šedými bastardy. Svět, který Jonathan French ve svém příběhu popisuje, funguje dobře, všechny rasy mají své tradice a pravidla. Zároveň si připadáte jako při sledování Šíleného Maxe, ale s orky. I když film nebyl nejlepší, děj byl fantastický a všem se nám líbil. Stejně jako zmíněný film mají i Šedí bastardi strašně dlouhý a téměř nudný začátek.
Vše se vleče, dozvídáme se více o postavách a celkové historii světa, včetně toho, jak poloorkové vznikli a jak je o ně postaráno. Myslím, že sám French si uvědomuje, že polovina knihy je velmi dlouhá, a tak, aby se čtenář nenudil, přihodí pár vtipů a erotiky. Tady začal můj problém s knihou, protože obsahem vtipů jsou většinou narážky na genitálie, typický dětský humor. Zpočátku to bylo svým způsobem dobré a člověk se zasměje, jenže po několikátém přečtení za sebou zjistí, že to člověka spíše otravuje.

Charaktery postav

Nejvíce mi vadil způsob, jakým byly postavy prezentovány, zejména Šakal. Přestože je věrný svým přátelům a pro kopyto by udělal cokoliv, je představen jako typický všeználek, který tvrdí, že ví všechno nejlépe, ale nakonec stejně „všecko“ pokazí. Stejně tak Nádherná představuje jediný ženský faktor – podle tradice kopyt jsou ženy dobré jen v posteli a na výchovu dětí – mezi jezdci, kterému se podařilo dojít tak daleko. Jen se kvůli tomu chová strašně sobecky a iracionálně, je to prostě typický „strong female character“.
GP uvozovky

Šedí bastardi jsou příběhem, který není pro každého. Hlavním důvodem je míra vulgarity a opakující se dětinský humor, například nadávání do genitálií. První polovina knihy je zbytečně rozvleklá, ale v druhé polovině se děj zrychlí. Šakal působí jako typický hlupák, kterého byste za jízdy nejraději vykopli z auta, jen abyste ho nemuseli poslouchat.

Klady

konečně tu máme orky, a ne ty typické hrdiny
zajímavý příběh, i když první polovina knihy je zdlouhavá

Zápory

zbytečně moc vulgarit
dětinský humor
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn