Když každý rok píšu Ježíškovi pod stromeček přání k Vánocům, zjistil jsem, že čím jsem starší, tím více se má přání transformují do podoby seznamu knih, jež by mi mohl pod stromeček dovézt.
Když na to pomyslím, je mi vyloženě smutno. Jak dlouho jsem mohla přehlížet klenoty, které z rukou nadaných českých spisovatelů vycházely už v dobách, co jsem znovuobjevila svou lásku ke knihám.
Tak tohle jsem ještě nezažila. Znáte nějakou knižní sérii, u níž by jednotlivé díly byly psané každý úplně odlišným stylem? Knihy natolik rozdílné, že by se jim jisté spojitosti daly přisuzovat pouhou náhodou, jsou součástí díla novozélandské autorky, u níž se nebojím tvrdit, že je někde ve skrytu duše skutečně šílená.
Spisovatele Anthonyho Ryana asi není nutné moc představovat. Jeden z nejgeniálnějších fantasy autorů posledních dvaceti let se proslavil svojí sérií Stín krkavce, z níž jsme recenzovali sbírku Písně temnoty.
Sid Meier se narodil roku 1954 a už během studia informatiky se začal věnovat tvorbě videoher. Ze záliby, k jejímuž provozování využíval velké počítače svého zaměstnavatele, se po několika letech stala jeho hlavní pracovní činnost.
Znáte nějaké, vlastně jakékoliv, dílo ze Skandinávie, které by sršelo humorem, veselím a radostí? Ti moudřejší určitě hned řekli Mumínci, a byť máte částečně pravdu, určitě vás žádný jiný počin nenapadne.
Víte, jak si Rytíři kulatého stolu pravidelně připomínali ctnosti? Chrabrost, síla, chránit bezmocné, říkat pouze pravdu, být odvážný a usilovat o moc jen pro svého krále? A zatímco první díl série Johna Gwynna Věrní a padlí s příhodným názvem Moc máme již za sebou, nakladatelství Host přineslo díl další, a právě v rámci rytířských ctností se jménem […]
Ačkoliv se v anglickém originále jmenuje kniha Babel, or the Necessity of Violence, u nás nakladatelství Host vsadilo na jednoduché, a přesto výstižné slovo Babylon. Autorku knihy už ale velmi dobře znáte, je to známá R.
Alternativní historické fantasy, které nemají s naším světem nic vlastně společného, ale vždy u nich máte vnitřní pocit něčeho známého, si umí získat místo v srdci čtenářů.
Už dlouho se mi nestalo, že bych v sobě objevila novou závislost vyjma té na cukru, která mi život komplikuje každičký jediný den. Série Naslouchač od české autorky Petry Stehlíkové je jako ten nejčokoládovější dort, do kterého říznete a z už tak přeslazeného korpusu vyteče záplava další čokolády.
Říká se do třetice všeho dobrého. V případě české knižní série Naslouchač však nejsme na konci, nýbrž v polovině. Svět otroků a otrokářů nám již potřetí otevřel své brány a já jsem se jako malá těšila, co přinese otevřený konec druhého dílu.
O autoru Johnu Gwynnovi někteří z vás už určitě slyšeli, ostatně i jeho knihu Moc jsme u nás nedávno recenzovali. Upřímně rovnou k začátku řeknu, že dnešní řekněme „moderní“ autoři fantasy mi častokrát nesednou, protože se občas až příliš přizpůsobují současným trendům a jejich počiny nebývají úplně dotažené do konce.
