Mučedník – co je to vlastně víra?

Spisovatele Anthonyho Ryana asi není nutné moc představovat. Jeden z nejgeniálnějších fantasy autorů posledních dvaceti let se proslavil svojí sérií Stín krkavce, z níž jsme recenzovali sbírku Písně temnoty. České nakladatelství Host o spisovatelových kvalitách moc dobře ví, a tak vydává jeho další fantasy trilogii jménem Úmluva oceli, jejíž první díl Vyvrhel už si můžete dávno přečíst. Po menší časové mezeře je tu pokračování, nyní s geniálním názvem Mučedník, což vlastně známý Alwyn Písař po prvním díle je. Nebo že by ne?

Navazujeme, kde jsme skončili

Opět vidíme oblíbeného Alwyna Písaře, který se musel smířit s tím, jak s ním život dlouho zametal, a povstal doslova jako fénix z popela. Ze zbojníka à la Robin Hood je nyní rádce vyvolené Evadine Courlainové a s celou její kompanií cestuje skrze Albermaine až na jih do Alundie. Příběh plný vášně, intrik a především víry zde nabírá na obrátkách, protože co je více pro našeho hrdinu – koruna, nebo Úmluva?

Anthony Ryan zde mistrně staví na základech předchozího dílu, neboť Alwyn nyní vstupuje do víru války, víry a moci jako důležitý hráč, jeho příběh se rozvíjí a několikrát velice překvapivě posouvá do směrů, které bych nebyl schopen ani po mnoha stech knihách předem odhadnout. Především v moment, kdy staví hrdinu před náboženské zájmy. Ostatně téma náboženství je poslední dobou v knihách velice ošemetné a otázce víry se snaží mnoho autorů vyhnout. Není se čemu divit, naštěstí Ryan to zvládá bravurně a kniha Mučedník z toho velice těží.

Mučedník sází na šedou

V knize je více morálně „šedých“ postav, které jednají v rámci zlaté střední cesty všech fantasy klišé. Někdo by sice mohl říct, že to už Geralt z Rivie dělá dávno, jenomže zde postavy do krutých bojů a složitých rozhodnutí, která reflektují nejednoznačnost hrdinství a mučednictví, přímo zasahují a víceméně je i ovládají. Autor zde pečlivě rozvíjí motivy nastolené v prvním díle a vytváří důvěryhodný svět, kde se mísí politika, víra a válka. Není to tak o jednotlivci a jeho rozhodnutí, ale především o důsledcích těchto voleb.

Jednou z největších předností knihy Mučedník jsou právě neutrální charaktery, jež jsou napsány velice uvědoměle a nejsou černobílé. Jednají, přemýšlí, fungují. Ryan je umí prodat, ostatně vzpomeňte si na Vélina Al Sornu, který je možná nejlepším fantasy hrdinou dekády. Našemu hlavnímu hrdinovi ale skvěle sekundují i další. Náboženská fanatička Evadine Courlain se stává zásadní figurou, jejíž víra a touha po osvobození hrají v celé knize klíčovou roli. Její motivace, která může v očích čtenářů působit jako nebezpečná posedlost, je vykreslena s důrazem na komplexitu víry a osobních obětí. 

Ono vlastně když nad tím nyní zpětně přemýšlím, tak jediní, koho potřebujete pořádně znát a studovat, jsou Evadine a Alwyn. Jejich vztah je sám o sobě unikátní, ale neuvěřitelně se mi líbí, jak se kolem něj nabaluje všechno ostatní. Jasně, princezna Leannor Kevilleová mi přišla zajímavá, rytíř Roulgarth Cohlsair též. Ale Evadine a Alwyn mi bohatě stačili, byť na ostatní postavy není nutné zapomínat.

Zdroj: Fantom Print

Obrovská tematická nadstavba

Jestli něco Mučedník obsahuje, je to vážně hlubší poselství o podstatě víry, moci a oběti. Autor se zabývá myšlenkou, jak daleko jsou lidé ochotni zajít pro své ideály a co všechno jsou ochotni obětovat pro „vyšší dobro“. Evadina víra a Alwynův pragmatismus tvoří dynamický kontrast, který zkoumá otázky o správnosti víry a moci. Na rozdíl od klasických fantasy příběhů, kde se často zlo a dobro jasně vymezují, zde Ryan nastoluje otázky, které nemají jednoznačné odpovědi.

Stejně tak otázka určitá predestinace a boje proti osudu. Alwyn byl psanec, vyvrhel, odpadlík. Nyní jeho úroveň vzrostla a je extrémně zajímavé se dívat, jak Anthony Ryan vdechl hlavnímu hrdinovi realističnost, když on sám pochybuje o svém vlastním smyslu života a identitě. Je tak jasné, že v dnešní době je osloven snad každý čtenář, protože kdo se nesnaží najít paralely s vlastními pochybnostmi o smyslu života a místě ve světě. Poselství Mučedníka tak není jen o hrdinství a velkolepých činech, ale také o hledání vlastní identity v chaotickém světě a o překonávání vnitřních i vnějších konfliktů. Je to lidské, krásné, upřímné a jen to podtrhává, proč je autor skutečně mistrným tkalcem ve svém řemeslu.

Když bych celkově měl shrnout, jak je kniha pojatá, je v ní minimum balastu. Plynulost a struktura jsou její silnou stránkou. Ryan střídá akční scény s introspektivními momenty, což udržuje dynamiku příběhu a vytváří napětí. Jazyk, kterým je kniha napsaná, je bohatý, ale zároveň dostatečně přímočarý, aby se čtenáři snadno orientovali v komplexním ději. Tato kombinace vytváří vyvážený rytmus, který umožňuje příběhu plynout bez zbytečného zpomalení. 

Dialogy mezi postavami jsou autentické a poskytují náhled do jejich osobností. Ryan se nebojí vyjadřovat surovost světa, který vytvořil, ale zároveň dokáže ve správných momentech ubrat, aby čtenář pocítil i jemnější emoce a osobní dilemata. Samozřejmě je zde důležité připomenout také překladatele Tomáše Jeníka, který naprosto perfektně pracuje s některými Ryanovými slovními obraty. Bez něj by to nebylo ono a jde vidět, že mu očividně příběh také velmi sedne. Především překlady některých brutálnějších či násilnějších scén věřím, že si musel moc užít. 

Tak kde narážím?

Největší problém mám asi s tím, že autor už nepřekonává sám sebe, ale vypadá to, jako by se někde trošku zaseknul. Nemyslím to zle, ta kniha je šílený nadstandard, ale jelikož znám všechny jeho počiny, mám třeba u bitevních scén pocit, že jsou skoro až přepsané z díla Pán věže. Nebudu říkat, že je to jedna k jedné, ale už jsem to víceméně četl. Já chápu, že nacpat právě náboženství do popředí byl možná geniální nápad, ale někde to trošku drhne. Jenomže je to zase druhý díl a já neznám moc druhých dílů, vyjma snad knihy Hlad bohů, které by těžce překonaly ten první. I zde je tak menší zásek. Ale víte co? Ještě přijde finále a něco mi říká, že nakladatelství Host nás na něj nenechá dlouho čekat a všichni budeme mít bradu až u kolen.

Mučedník mě bavil. Kniha je svižná, čtivá, zábavná a pracuje s tématy, k nimž se některá fantasy nechtějí ani zdaleka přiblížit. Hlavní hrdinové jsou navíc velice charismatičtí a především Alwyn je neskutečně líbivou a zajímavou postavou. Tohle je správná temná fantasy, jakých dnes vychází velice málo. Bohužel, autor v některých momentech opisuje sám od sebe, což mně jako někomu, kdo jeho dílo zná, vážně vadí. Nicméně cesta do finále, která se zde narýsovala, slibuje vážně epický zážitek a já už se nemohu dočkat!