Playing Kafka – dojmy ze hry

Letos uplynulo sto let od smrti Franze Kafky, a tak lze na různé oslavné akce narazit poměrně často. Kromě množství přednášek, komentovaných prohlídek Prahy, letošního programu Světa knihy a dalších poct se příležitosti chopilo i studio Charles Games z Univerzity Karlovy. Tvůrci Attentatu 1942, Svobody 1945 a Beecarbonize tak znovu dali hlavy dohromady a přinesli nám svou nejnovější hru s názvem Playing Kafka.
Není to poprvé, co máme s Kafkou v redakci tu čest – už pár let zpátky jsem recenzoval The Franz Kafka Videogame, kreslenou logickou hru od ruského vývojáře Denise Galanina. Na rozdíl od Galaninova počinu je ale Playing Kafka o něco artovější, podíleli se na něm konzultanti a zaštiťuje ho Univerzita Karlova i Goethe Institut, takže by teoreticky mělo být kvalitnější. Navíc je dostupné na Steamu zcela zdarma, a tak si jej můžete vyzkoušet i sami.

Máte vůbec na výběr?

Playing Kafka celkem logicky zvolilo žánr point-and-click adventury. Je to tak sice docela lineární zábava, ale vážně – kdo by snad v Kafkově díle hledal svobodu? Jeho knihy jsou k přímočarým adaptacím takřka předurčené. V rozhovorech akorát občas dojde na binární výběr mezi odpověďmi, které nepřekvapivě na zakončení příběhu nemají žádný vliv. Umožňují ale obsáhnout více z původní předlohy a zvyšují znovuhratelnost.

Hra jinak nechává hráče nahlížet do místností-diorámat-scén, u nichž pro něj jako hybatele i pozorovatele chybí čtvrtá stěna. Voxelová grafika mnoho jasných barev neobsahuje a stylizovaní lidé bez obličejů jasně evokují INSIDE. Když navíc uchopíte postavu myší, symbolicky se zmítá ve vzduchu, držená jakousi vyšší mocí, kterou zde představuje váš kurzor. Díky těmto a dalším designovým rozhodnutím Playing Kafka dobře přenáší ducha předlohy do interaktivního média.
K celkové atmosféře nakonec přispívá i tematická hudba a kvalitní dabing. Ten záměrně používá ty nejznámější a nejúdernější pasáže z knih, přičemž na výběr je z české, anglické a německé verze.

Povedená adaptace, jen…

Playing Kafka momentálně obsahuje tři příběhy – Proces, Dopis otci a Zámek – inspirované stejnojmennými díly. Slovo „inspirované“ používám zcela záměrně, protože se jedná přece jen o poměrně zhuštěné adaptace… což také bude největší slabinou hry. Herní doba je kratičká a vše se dá dohrát do hodiny; místy očesaný nebo usměrněný děj také znamená, že čtení knihy to úplně nenahradí. Zato jde o přístupnou možnost pro každého, kdo s Kafkou zatím neměl žádnou větší zkušenost. Přinejmenším tak dovolí hráči načerpat ten celkový dojem, než se rozhodne k přečtení některého z děl.

Pokud tu nestojí v cestě nějaká překážka ze strany grantů/vydavatele, bylo by namístě zvážit placené DLC nebo crowdfundingovou kampaň, aby vývojáři mohli hru rozšířit o adaptace dalších knih. Playing Kafka tento potenciál má a Kafkovo dílo si kvalitní adaptace zaslouží.