Spisovatele Franze Kafku (1883–1924) snad v našich končinách není nutné nějak podrobněji představovat. Jeho díla plná absurdna, černého humoru a tíživosti života jsou dodnes celkem oblíbená a zejména Proměna je pak vděčnou knihou k vyplnění maturitního seznamu četby. Videoherní průmysl v poslední době začal tušit velký potenciál, který se v adaptacích literatury skrývá, a tak bylo jen otázkou času, než dojde řada i na tohoto klasika. Příležitosti využil nezávislý vývojář Denis Galanin, jehož předchozí titul byl svérázným (a rozporuplně přijatým) přepracováním Hamleta do moderní podoby. Dočkali jsme se tak hry The Franz Kafka Videogame, která tvoří z Kafkova díla souvislý příběh, aktualizuje místy jeho kulisy a přidává do něj prvky řešení hádanek. I zde se tedy jedná o jakýsi videoherní pastiš.
Venkovský lékař, co hledá Zámek v Americe…
Příběh nás přivádí do Čech roku 1924, kde ušlápnutý mladík K. pracuje jako psychiatr (hra tomu sice říká „venkovský doktor“, ale zcela očividně ordinuje ve městě). Když dostane nabídku práce pro společnost Castlecorp – kterou ani nemůže odmítnout – nemešká a vyráží za ní do Ameriky. Cesta však pochopitelně nebude jednoduchá, třebaže vše již bylo zařízeno. Bude totiž nutné překonat nepředvídané překážky, najít v Americe onu společnost, a především obstarat potřebná povolení… V posledním dějství se do hry navíc připojí noirový detektiv Řehoř, který se z neznámého důvodu jedné noci proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. Ten má zase za úkol vyřešit záhadný případ, dost možná nějak související s poslední pacientkou pana K. Zvolený epizodický styl není úplně nejhorší a příběh vás nenásilně provede všemi hlavními Kafkovými díly. Hned na začátek je však vhodné upozornit, že jako celek moc nedrží pohromadě. Rozuzlení cesty K. je totiž velice banální a závěrečná vložka s Řehořem je příliš krátká na to, aby do zbytku přirozeně zapadla.
Potrapte své mozkové závity
Na pohled líbivý celek
Potěšila mě česká lokalizace, která působí velice sympaticky. Nejenže je bez větších chyb či překlepů, ale navíc se místy snaží napodobit i onen archaický sloh z knih. Menší problém je jen v tom, že hra si ráda hraje se slovy, a tak se některé detaily občas ztratí v překladu. Kromě toho se ze známého Řehoře kdovíproč stal Gregor Zamza, což je však jediné výraznější zaškobrtnutí.
Nesmysl, kam se jen podíváš
