Rain World: Downpour – z deště pod okap

Když nám v roce 2017 studio Videocult přineslo svou hardcore metroidvanii Rain World, hráče přece jenom nadchla o něco více než kritiky. Dva velké updaty po vydání sice opravily zásadní chyby a rozšířily dostupný obsah, ale zdálo se, že tím práce na titulu končí. Po dlouhém mlčení Videocult změnil vydavatele, zřejmě nepříliš vstřícné Adult Swim Games vystřídalo Akupara Games a tolik kýžené rozšíření mělo zelenou (to je ovšem internetové drama, a co se stalo doopravdy, se asi nikdy nedozvíme). Výsledek nese název Rain World: Downpour a vyšel v lednu roku 2023. Přinejmenším se zdá, že poloprofesionální tým fanoušků, který jej měl na starost, k původní hře přistoupil s citem a nadšením pro věc. Stačilo to však?

Hned zkraje je potřeba zmínit, že Rain World: Downpour není rozšířením v klasickém smyslu: místo jednoho velkého upgradu ho tvoří tři částečně na sobě nezávislé menší balíčky obsahu. Základní hra mezitím dostala vestavěný mod loader, přes který lze následně kterýkoli z nich (nebo klidně všechny najednou) spustit. V praxi to znamená, že podpora workshopu je najednou mnohem lepší a instalace modů jednodušší – a kromě toho dostanete přístup i k vývojářským nástrojům. V první řadě jde však o to, co nám nachystali a prodali přímo autoři.

More Slugcats

Největším tahákem je část More Slugcats Expansion, která nabízí pět nových slimákoček a jejich příběhy. Oproti základní hře popustili vývojáři uzdu své fantazii a rozdíly mezi jednotlivými hrdiny už nezůstávají jen na úrovni statistik. Namátkou tak hráči přibyla možnost craftingu předmětů, výbušných skoků, útoků nablízko a lifestealu. Vašimi dalšími hrdiny budou třeba baculatý gurmán, poloviční axolotl (/slimákočkolotl) nebo kočičí světec.

Schopnosti mají různorodé a jejich herní styly představují vítanou změnu, ale je pravda, že nové postavy hru značně zlehčují. Navíc ve srovnání s nimi původní ansámbl může působit mdle. Ačkoliv před vydáním o tom nepadlo ani slovo, každá z postav má také vlastní dějovou linku s citelnými následky pro okolní svět. Po dohrání všech osmi příběhů tak najednou vše začne zapadat do sebe a vyvstane před vámi jedno dlouhé, souvislé vyprávění.

Z herního hlediska to znamená, že mapa se postupně proměňuje; některá místa se stanou zcela nepřístupná a jiná se pomalu rozpadají. V dalších zase nebezpečí časem mizí, případně staré druhy zvířat vystřídají nové. Deště získávají nebo ztrácejí na intenzitě, nižší úrovně zaplavuje voda a ke konci vše vystřídá věčná zima.

Přibyly i příběhové texty, a třebaže podle Videocultu do původního kánonu nepatří, přináší zase jiný pohled na věc. První Rain World byl koneckonců záležitost značně ponurá a až existenciálně ubíjející. Rain World: Downpour se naopak snaží ukázat, že i v tomto umírajícím světě se vlastně dá život snést a že má cenu se snažit o zlepšení. Co se týče slimákoček, najdou se zde ještě dva skryté (a celkem roztomilé) bonusy, ale ty už zavání spoilery.

Jolly Co-op

Hratelnost dále rozšiřuje lokální kooperativní režim, díky němuž si můžete přizvat až tři další parťáky na sdílené obrazovce. Co-op se od jiných podobných her příliš neliší; najednou je vás víc, bok po boku čelíte nástrahám prostředí, navzájem si vypomáháte svými schopnostmi a dělíte se o omezené zdroje. Případně na sebe spamujete pasivně agresivní gesta, chytáte z neštěstí ostatních hráčů schadenfreude a nakonec musíte jejich mrtvolu – mezitím vámi zneuctěnou – dotáhnout do přístřešku, než vám hibernace umožní respawn. Přísně vzato si sice v kooperaci nezpřístupníte žádný dodatečný obsah, ale bavit se budete i tak.

Safari

Recenze chválily Rain World za propracovaný ekosystém, který oživují fungující potravní řetězce a sofistikovaná AI zvířat. Vývojáři si zřejmě dělali poznámky, a tak zahrnuli takzvaný režim Safari. V něm se hráč může jako nezaujatý pozorovatel libovolně přesouvat po mapě a sledovat, jak svět žije bez jeho zásahů. Následně lze také nad kterýmkoliv (!) zvířetem převzít kontrolu a vyzkoušet si hru zase z jiné strany. Pokud si chcete prostě střihnout pár minut v kůži lovce či kořisti, můžete. Stejně tak se ale lze pustit i do obtížnějších manévrů a zkusit si například lezení po zdi v podobě pavouků nebo otestovat letové mechaniky supů.

Za to si vývojáři zaslouží plný počet bodů, protože takhle robustně zpracovaný bestiář jsem viděl naposledy v Nethacku.

Expedice a výzvy

Další vymožeností, která zvyšuje znovuhratelnost, je Expedice. Ta přidává prvky rogue-lite, tedy permanentní smrt při nulové karmě a průběžné zpřístupňování nových mechanik. Na začátku si tak vyberete jednu z předpřipravených expedic nebo si z nabídky úkolů sestavíte svou vlastní. Jejich úspěšným plněním si pak odemykáte výhody či postihy do dalších her, případně hudbu do přehrávače v menu.

Opak všech výše zmíněných režimů představují Výzvy, které nepřinášejí žádné nové mechaniky, ale zato důkladně prověří vaši znalost těch stávajících. O to se postará celkem sedmdesát úrovní s rozmanitou náplní. Boj i útěk, zkouška reflexů i logického myšlení, časové nebo jiné omezení… Pár jich dáte na první dobrou, některé vás chvíli potrápí a další vás zaměstnají klidně na několik dní. Tak už to u podobných věcí bývá.

Pouhé dohrání pěti nových bonusových kampaní zabere přinejmenším padesát hodin; opakovaný průchod s třemi původními postavami, expedice, výzvy a co-op vás pak dostanou daleko za stovku. Pokud se takhle povede i (už podobně dlouho očekávaný) Silksong pro Hollow Knighta, máme se na co těšit.

Místy to trochu zaskřípe

Problémů má Rain World: Downpour poskrovnu a týkají se především technické stránky. Největší změnu poznáte v optimalizaci, která s množstvím nového obsahu dostala zabrat, a tak se občas objeví poklesy fps či záseky při pohybu mezi obrazovkami. Tento nedostatek se projevuje i na počítačích, které jinak původní hru zvládaly dobře. Bezprostředně po vydání také docházelo k mizení předmětů či ztrátě uložených pozic, ale o to už se postaraly hotfixy. Menší chyby přetrvávají hlavně při kombinaci více modů, což se vzhledem k složitosti hry dá omluvit.

Mody mají také za následek, že uložené pozice nejsou kompatibilní napříč verzemi. Pokud tedy upgradujete na Downpour, veškeré již objevené mapy se vám vynulují a musíte je projít celé znovu. Z technického hlediska šlo zřejmě o nevyhnutelnou věc, ale přesto to zamrzí.
Útěchou naopak může být obsáhlé menu s nastavením přístupnosti, kterým si můžete obtížnost hry přizpůsobit do nejmenších detailů.

Toto menu spolu s mod loaderem a několika dalšími vylepšeními nejsou součástí DLC, takže je můžete využít i bez vlastnictví Downpouru. To však také znamená, že se cena základní hry zvýšila. Pokud s Rain Worldem začínáte až teď, dohromady s rozšířením zaplatíte okolo čtyřiceti euro.

I když čekání na Rain World: Downpour trvalo dlouho, výsledné DLC co do rozsahu stojí za to. Menší problém mohou být jen technické chyby, které se místy při takovém množství obsahu vyskytnou, a občasná nesourodost s původní hrou. Pokud však nejste puristi ohledně loru, zakoupení Downpouru představuje celkem jasnou volbu.