The Devil Within: Satgat – kapky krve na špičce katany

Není nad to si umřít tak devadesátkrát za den jen kvůli tomu, abyste získali co nejlepší schopnosti za zabíjení hord nechutných démonů. Tato myšlenka určitě proběhla hlavou tvůrcům z Newcore Games, když vytvářeli 2.5D akční dobrodružnou řežbu The Devil Within: Satgat. Počin, jenž je pro mě osobně jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku, strká do kapsy hry podobného typu jako RWBY: Arrowfell nebo Blasphemous 2. Masakr, zábava a především ty luxusní efekty. Naostřete katany, recenze začíná!

Démon je tady a démon je i tam

Jste Kim Rip, člen královské stráže, který skoro ztratil veškerou svou lidskost. Po celém světě se totiž začali objevovat démoni, a ne ledajací. Nemrtví, odporní mutanti či démoni jsou po celém světě a vy máte v těle tohoto válečníka jen jediný úkol, pozabíjet je. Zem je plná zla, a co jiného dělat než zlo zničit a pokusit se zachránit ty střípky civilizace, které ještě zbývají? To jde ale bohužel jen jednou cestou – musíte se stát mocnějším, než jsou vaši nepřátelé, a za to se musí zaplatit další cena.

Hlavní hrdina mě neskutečně baví. Jeho základní zbraní je katana a s tou, pokud jste šikovní, můžete útočit na zemi i ve vzduchu. The Devil Within: Satgat naštěstí není úplně jednoduchý, a tak vám brzy k meči přibude i určité druhy pistolí. Většinou vypadají jako brokovnice, poškození mají poloviční, ale rozhodně je důležité se je naučit používat. Tedy pokud nebojujete proti bossovi, jenž se naučí před kulkami bránit, ale k tomu se dostaneme trošku níž.

Tím jsem nakousl ten největší tahák celé hry, kterým jsou to souboje. Sekání, střílení, uhýbání, bránění a především speciální útoky. Ovládání je naprosto primitivní a naučí se jej každý, kdo má OVLADAČ. Na klávesnici je hra naprosto nehratelná. Tvůrci vás sice upozorňují už při spuštění, že máte mít joystick, ale když ho nemám, tak přece v afektu nevyrvu klávesnici z počítače. Což může být reálná možnost, protože na klávesnici to už není ani o motání prstů, ale o potřebě přeskládat celé ovládání od základů. To je navíc nejen ztráta herního času, ale nikdy jej nenastavíte natolik dobře, abyste byli spokojeni.

The Devil Within: Satgat chce totiž i komba

Kim umí lehké i těžké útoky víceméně automaticky, kombinace jsou složitější. Jenže když se vám povede perfektní vykrytí a přichází moment, kdy máte zvolit speciální útok do rychlého protiútoku, na klávesnici to nikdy neuděláte. Bohužel. Dám vám tak radu: pokud nemáte ovladač, naučte se velmi dobře úhybné manévry. To sice omezí Kima v energii, jež není nekonečná, a on si klidně uprostřed souboje klekne a vydýchává se, zatímco se nechá umlátit, ale když není zbytí, je nutné se přizpůsobit. 

A to se bavíme jen o běžných soupeřích, nikoliv o bossech. Těch hra nabízí dost a souboje jsou skutečně výzvy. Je důležité se naučit trik, jak každého z nich porazit. Bezduché útočení hlava nehlava zde prostě nestačí. Ti nejlepší nepřátelé se navíc naučí i bránit, jakmile jeden útok používáte často, což je super. Jen kdyby umírání nebolelo.

S tím se musíte smířit – titul je roguelike. Kolikrát umřete, tolikrát si projdete jednotlivou oblast víckrát, a můžete si koupit vylepšení. Ta se kupují na předem nastavených úložných pozicích a bodíky nebo penízky na nákup, jak chcete vy, padají z každé zabité příšery. Kdykoliv umřete, můžete se vrátit v mapě zpět a pokusit se vylepšovat sebe sama. Tento model zkoušel nedávno i tragický Hellboy: Web of Wyrd, ten ale nepochopil princip stromů dovedností tak skvěle jako The Devil Within: Satgat.

Jakmile si zvednete level, dostáváte jeden z šesti druhů bodů vylepšení (vitalitu, agilitu, šermířství, psychiku a další). Sami si tím určíte herní styl, jaký vám nejvíce vyhovuje, avšak fungují víceméně všechny. Nemusíte se bát, že byste někde narazili a něco nezvládli. Je to jen o čase, trpělivosti a v některých momentech bohužel nutnosti se smířit s tím, že je nutné dělat dokola to samé, než budete dostatečně schopni jít kupředu. Hra trestá za neschopnost a rozhodně si nenechá líbit, že by někdo byl zbytečně moc dobrý hráč, aby s prvním levelem prošel celý příběh. Nejde to, vylepšovat budete, smiřte se s tím.

Barvy, rozhodně miluju barvy

Jestli něco The Devil Within: Satgat zdobí, je to 2.5D vizuál a jeho plynulost. Nemůžu se nabažit těch barev, toho sekání, té krve, brutality, pohybu, triků a fíků. Je to nádhera. Grafika je tvořena s láskou a jde to vidět. Kim je neskutečný sympaťák, ale jeho soupeři a nepřátelé jsou udělaní ještě lépe. Ten detail je úžasný a já za to tvůrcům neskutečně děkuji. Jen je trochu proklínám za toho obřího červa. Tahle úprava zaklínačského skolopendromorfa mě bude ještě ještě chvíli strašit ve snech.

Proč mi to však s tím zvukem hra dělá? Kdyby bylo velmi dobře udělané také audio, odpustil bych i ovládání. Bohužel, zatímco některé části hry jsou skvěle nadabované, doprovázené božskou hudbou, parádním zvukem sekání i střelby, je zde spousta hluchých míst. To se týká především chvil, kdy Kim mluví s jedním duchem, ale to vám nebudu spoilerovat. Je to hrozná škoda, když jste ponořeni do hry, slyšíte každou kapku, sekáte jedno monstrum za druhým a najednou ticho a jen titulky. Proč? Prosím dodělat, tohle nejde.

 I když vyrazíte plnou rychlostí vstříc něčemu naprosto fantastickému, nikdy se nedokážete zavděčit všem. The Devil Within: Satgat je úžasná 2.5D řežba, která nejen skvěle vypadá, ale i velmi dobře se ovládá. Jen ne na klávesnici, což u titulu hraného na počítači není vůbec dobrá zpráva. Strom dovedností, schopnosti, roguelike prvky a barevný vizuál pohltí každého pařana souls-like titulů, od Elden Ringu po výše zmíněný Blasphemous 2. Jen je zde takový menší problém – nikdy neuslyšíte pořádný pokec s oním duchem, a to mě neskutečně vytáčí.