Po velmi povedeném Dying Light 2 jsme se konečně dočkali dalšího očekávaného titulu letošního roku. Tím není samozřejmě nic jiného než nový počin od japonského studia From Software, Elden Ring. Od poslední hry žánru Souls uběhly již dlouhé tři roky, což je bezpochyby pro zaryté fanoušky neskutečně dlouhý čas, a pokud se nespokojíte s mnohdy levnými a nekvalitními klony, nezbyde vám nic jiného než svou touhu naplnit u starších her studia From Software. Já osobně mám sice k Souls hrám jen okrajový vztah, ale i mně už pomalu začaly trnout prsty a chyběly mi ty dlouhé dny neustálého utrpení při každém boji, kdy si celou dobu říkám: proč tohle vůbec hraji a mám já to vůbec zapotřebí? Tím chci tedy říci, že dnešní recenze bude možná trošku jiná, než by někteří z vás asi čekali. Budu se vám snažit poskytnout pohled na hru Elden Ring z pohledu obyčejného hráče, možná i tak trochu nováčka, který bere tento žánr jen jako okrajovou záležitost. Tímto taky prosím všechny, kteří na sérii Dark Souls kvůli její obtížnosti zanevřeli, aby si tuto recenzi přečetli až do konce, jelikož Elden Ring je svém jádru stále stejnou nemilosrdnou hrou. Zároveň se ale studiu From Software podařilo díky otevřenějšímu a podmanivému světu udělat tu nejlepší možnou vstupenku do tohoto žánru.