Milovníky chladných zbraní už určitě několikrát napadlo, jaké by to asi bylo, kdyby si mohli ozkoušet kovářské řemeslo. Ukovat si vlastní speciální meč nebo zbroj a vydat se hrdinně do boje. Ale žádné řemeslo není jenom o tom něco vyrobit, je i o tom umět to prodat. A právě do tajů kovářského byznysu nás zasvětí manažerský simulátor Blacksmith Master.
Alou do práce, spodino!
Myslím si, že přesně tohle řeknete první den svému jednomu zaměstnanci, který tak trochu musí vydělat na všechno a všechny ostatní. V této hře od Untitled Studio, vydané skrze Hooded Horse, totiž musíte začít pěkně od píky. Máte sice k dispozici nějaký obnos zlaťáků do začátku, ale je moudré s ním šetřit.
Nejprve si musíte najmout kováře, kterého si vyberete v ovládacím panelu, jenž je přítomen ve spodní části obrazovky. Především tam se bude odehrávat většina hratelnosti titulu. Typicky máte na výběr ze tří možných zaměstnanců – všichni mají však svoji silnou a slabou stránku, pro ně specifickou mzdu (která se bude s vylepšováním zaměstnance zvyšovat!) a řekněme kupní cenu. Pak se k vám tento zaměstnanec dostaví a okamžitě začne vyrábět, co je třeba. A věřte mi, že pokud existuje cokoli, co by mohl dělat, do večera si nesedne.
Zprvu opravdu nemáte kapitál na to, abyste mohli ke kovářské dílně vybudovat i obchod, takže se musíte spokojit s jednorázovými kupeckými zakázkami. Vybírat a dohlížet na ně budete rovněž přes ovládací panel. Tam se pak bude nacházet ještě přehled vašich zaměstnanců a jejich činností, panel vylepšování a také tlačítko umožňující nákup a rozvoj vašeho obchodu/dílny.
Ovládání není zrovna matoucí. Stejně tak se po chvíli dobře vyznáte ve vašich možnostech. Hra vám dovoluje přiřazovat zaměstnance k různým činnostem, uvnitř činností i k různým podtypům – pokud například po pomocníkovi chcete, aby doplňoval suroviny, ještě můžete určit, jaké suroviny bude nosit.
Ovšem nemyslete si, že to je všechno tak jednoduché. S přibývajícími vylepšeními, rostoucím počtem zaměstnanců, surovin, vyrobitelných předmětů, a pak dokonce i míst, ve kterých lze rozšiřovat vaše kovářské impérium, to bude ještě pořádný frmol! A hlavně teda pro vaše zaměstnance, jejichž jedinou úlevou je večer – i potom však zůstávají v dílně na lavicích. A tomu se ve hře asi směju nejvíc.
Co všechno si můžeme odemknout?
Kromě vylepšování zaměstnanců přímo v jejich „osobních kartách“, kovářských receptů a kvality vašich výrobků lze vylepšovat i dovednostní strom. Ten však nepřidává speciální staty, ale rozšiřuje herní možnosti a příležitosti. Přiznám se, že kdyby byl strom dovedností spojen s vylepšovacím panelem, asi by mi to nevadilo. Občas jsem se špatně orientovala v tom, co a kde si můžu vylepšit a také co pro to musím udělat. Dovednostní strom totiž odemyká vámi vybrané schopnosti a rozšíření pokaždé, když vaši zaměstnanci vyrobí daný počet výrobků. Recepty ale odemykáte jen, pokud dostanete za splněnou zakázku plán, a aby toho nebylo málo, kvalitu výrobku vylepšujete skrze vědomostní body. Ptáte se, kde je vezmete? No, to pro vás také zařídí zaměstnanci, a sice učenci.
Zprvu strom dovedností nenabízí nic zvláštního. Tavicí pece, které vám umožní tavit železnou rudu rovnou u vás a vyrábět si vlastní (snad i levnější) železné ingoty, možnost vybírat si z více možných zaměstnanců nebo také odemknutí stavitelského módu. V tom si můžete, Blacksmith Master je totiž takový sandbox, zařídit vaši dílnu podle libosti. Časem však odemknete i pokladnu a s ní tedy i možnost vlastnit k dílně i obchod, pak dřevorubce a horníky, se kterými budete manipulovat přímo v lesích a dolech, a nebo ražbu mincí, hrnčířství a výrobu šperků.
Skrze obdržené plány si vybíráte z nabídky předměty, které chcete, aby se vaši zaměstnanci naučili vyrábět. Tady mám výtku – hra vám umožní si vzít zakázku i na něco, co ještě nemůžete vyrobit, na to tedy pozor.
Vědomostní body pak využíváte na vylepšování kvality předmětů. S rostoucí kvalitou si můžete v panelu dovolit vaše výrobky zdražovat, a to vždy po 5 %. Samozřejmě ale, že čím dražší budete mít zboží, tím je větší pravděpodobnost, že ho zákazníci nebudou chtít koupit. Kvalitou tedy musíte vyvážit cenu a dobře ji nastavit.
A nemusíte se bát. Vím, že je toho hodně, ale až nebude, kam všechny ty pracovníky a jejich udělátka narvat, lze odemknout i sklepní místnosti!
Absolutní chaos pracovního dne
To jsou praktické stránky hratelnosti a hlavní koncept. Teď pojďme víc k tomu, jak se hra opravdu hraje pocitově.
Musím se přiznat, že zprvu jsem si hru docela užívala. Bylo uklidňující koukat se na dva kováře a jednoho pomocníka, jak si s klidem za den vyrobí pět seker a dvě lžíce a všichni mají odpracováno. Moc jsme nevydělali, ale ve všem jsem měla přehled a vládla jsem dílně s železnou pěstí.
To se však záhy změnilo. Stačilo nabrat všechny typy zaměstnanců a už jsem nevěděla, kde mi hlava stojí – a to jsem tehdy ještě neměla ani dřevorubce a horníky. Se zvyšujícím se počtem kovářů jsem neustále musela kontrolovat, jestli mají všichni vlastní kovadlinu, pec a kýbl s vodou na chlazení, protože pokud by neměli, vznikaly by zbytečné prostoje, jak by na sebe čekali. Jenže když kováři začali pracovat na plné obrátky, můj první pomocník (ač tou dobou už se solidní rychlostí v nohou) nebyl schopen odnášet všechno zboží z truhel včas. Můj ubohý Hector! A když jsem mu sehnala kolegyni, zase vznikaly prostoje u truhel, kam najednou ve stejnou chvíli zamířilo třeba šest lidí!
Za to učenci, ti celý den stojí u svých stolků a tabulí a prakticky je nevidíte. Ale platit je musíte stejně! Těžko říct, jak moc se do nich vyplatí investovat. Když příležitostně něco vylepšíte, je to fajn, ale armáda učenců se opravdu nevyplatí.
Naopak armádu kovářů a pomocníků potřebujete vždy. Obzvláště v momentě, kdy se rozjede váš obchod. Pak už vůbec netušíte, co se kolem vás děje. Všichni se tetelí po dílně jako rozvířený prach a vy už ani nevíte, který z nich je který a co má zrovna na práci. Pak opravdu přijde vhod panel zaměstnanců. Tam ale musíte neustále něco přenastavovat, alespoň za předpokladu, že si nepořídíte třeba deset pomocníků. Lepší je za mě kontrolovat situaci a pomocníkům v případě potřeby změnit zadané úkoly. A víte proč?
Teď přichází to hlavní. Jinak vás to přestane bavit! Ano, v momentě, kdy si vaši zaměstnanci sami vystačí, vše si obstarají, rudu dovezou a dřevo taky, jste tu v podstatě k ničemu. Dílna sama obvykle generuje dostatečný příjem, aby pokryla denní výdaje, a jednou za čas splníte zakázku třeba za 6 000 zlatých. A pak už je další hraní k ničemu.
Tak rychle dosáhnete momentu, kdy se o peníze nemusíte starat. To není moc realistický simulátor, že? A pak už se můžete těšit jen na hrnčířství a výrobu šperků, ale upřímně: dotáhnete to až tam? Hra je nejspíš příliš jednoduchá z ekonomického hlediska. Dostáváte příliš mnoho peněz a údržba dílny a předměty do ní stojí příliš málo. Existenční krize se konat nebude, ani kdybyste v životě neprošli kurzem finanční gramotnosti. A i když je tu zajímavý koncept obchodních cest, možná se vám ani nevyplatí se o něj začít zajímat.
Upřímně jsem se nedostala tak daleko, abych používala jiný materiál než železo a měď. Zdálo se mi, že pak už byla hra jen o tom každý den odstartovat a poklikat pár tlačítek. A to je velká škoda, protože na začátku se mi dost líbila. Možná jsem to zabalila moc brzo, ale na druhou stranu, i to je pro čtenáře této recenze důležitá informace.
Prostý, ale efektivní vizuál bez větších možností
Vizuální stránka Blacksmith Master není nijak výjimečná, ale zase se nedá říct, že byste se nemohli pokochat. Ač jsou postavy zaměstnanců a zákazníků jenom takoví panáčci povětšinou v podobném oblečení, rozhodně je tu hodně modelů, takže jejich tváře se zas tak rychle neokoukají a své „oblíbence“ mezi nimi snadno poznáte i z diagonálního pohledu směrem dolů na dílnu. S úhlem kamery to tu funguje podobně jako třeba ve slavné sáze The Sims (ač každý díl má svá specifika). Dost podobné je i samo stavění a nákup věcí do dílny.
Je však škoda, že ač jsou jednotlivé předměty a tváře lidí vyvedeny docela detailně, různých variant předmětů a stavebního materiálu je tu málo. Ano, je pravda, že za splněné zakázky můžete dostat nové vzhledy pro stavění, ale za takovou zakázku dostanete méně peněz. A abych pravdu řekla, většina zdí a podlah si je až příliš podobná. Chápu sice, že hra má imitovat středověk (což se krásně odráží při pohledu na město kolem vás), ale trochu víc barev a materiálů bych uvítala. Nebo kdyby si alespoň nebyly tak podobné. Samotných zařízení a předmětů také nemáte moc na výběr, třeba tavicí pece existují jen tři (kovadlina a kýbl mají jen jeden typ).
Ve zkratce – jestli si myslíte, že až budete mít 40 000 zlaťáků na účtě, budete si předělávat a customizovat vaši dílnu, rychle na to zapomeňte. Plně vybavená díla vás těžko bude stát přes nějakých 20 000 tisíc a jediné, z čeho máte pořádně na výběr, jsou květiny a osvětlení.
Co se audia týče, to naopak musím pochválit. Středověká instrumentální hudba skvěle dotváří atmosféru zaneprázdněné dílny, zatímco se všude kolem linou zvuky vypařované vody při kontaktu s rozžhavenými ingoty a klepání kladiv. Podobně jsou na tom i doprovodné zvuky v dolech a lesích. V těch je kvalita vizuálu a audia plně srovnatelná s vaší dílnou.
Tak co budeme dělat dál?
Hlavní myšlenkou manažerské hry je podnikání. Nemáte tu však žádné konkrétní cíle, jen se vám počítají dny. Občas za něco dostanete achievement, ale když si odemknete všechno, po čem vaše srdce touží, a máte chvíli si to ozkoušet, přestane vás to bavit.
Podnikání je konečně taky o konkurenci. A když nemáte ani cíl, ani konkurenci, vlastně se nemáte za čím honit. Ekonomika hru vlastně sama trochu posílá ke dnu, když jste nechutně bohatí za pár dnů a už se vám zkrátka nemůže nic stát. I kdyby můj obchod prodělal každý den na mzdách zaměstnanců, mohla bych hrát ještě jednou tak dlouho a peníze by mi nedošly.
Vzpomínám si u toho například na hru Potionomics, která v tomhle byla mnohem chytřejší. Vědoma si toho, že musí hráče motivovat, zapletla do manažerského simulátoru i silné vlastnosti příběhových her a vašemu hernímu charakteru dala osobnost. To se však v Blacksmith Master nekoná. Možná by stačila aspoň možnost se přetahovat s jiným, umělou inteligencí řízeným obchodem, nebo konkrétní cíle. Nepotřebujeme ze všeho mít příběhovku. Přesto se nemůžu ubránit pocitu, že právě na motivaci ztrácí jinak vcelku solidní a zábavná hra (mimochodem s nemalým množstvím vyrobitelných předmětů a typů materiálu) onu tolik potřebnou forsáž.
Vzhledem k tomu, že zde ale titul recenzuji v předběžném přístupu a hra je neustále updatována, je možné, že se různých zlepšení ještě dočkáme. I nyní vás však hra na jeden večer určitě v klidu zabaví.
Blacksmith Master si klasicky můžete pořídit přes Steam, byť cena by mohla být i nižší.
Blacksmith Master je vizuálně uspokojivý manažerský simulátor, který vás nechá spravovat kovářskou dílnu a obchod. Kromě kovářství samotného nabízí i mnoho dalších řemesel, která do svého ekonomického impéria můžete přidat. Vede si skvěle v herních možnostech, ale z hlediska přizpůsobení si vaší dílny je až překvapivě skromná. Je sice uspokojivé dívat se na hromadu pilných zaměstnanců a broukat si u toho tóny středověké znělky, ale to nejdůležitější – manažerský, nebo lépe řečeno podnikatelský aspekt – kazí nevyrovnaná ekonomika, která vás příliš rychle nechá si vydělat prakticky na cokoli. Po zařízení vaší dílny k plné samostatnosti už jen těžko najdete něco, co vás u hry udrží, protože motivace pro hráče strávit u hry další hodiny navíc tu zkrátka chybí.
