Police Stories – Jménem zákona!

Share on facebook
Sdilet
Share on twitter
Sdílet
Share on linkedin
Sdílet
Zdroj: hypetraindigital
Hříčka Police Stories od vývojářského studia Mighty Morgan byla pod taktovkou HypeTrain Digital vydána v roce 2019, a to zásluhou úspěšné kampaně na Kickstarteru. Její tvůrci chtěli hráče zaujmout nejen jedinečnou hratelností, ale také neotřelým grafickým zpracováním a poutavým příběhem. Podařilo se jim naplnit očekávání hráčů, anebo selhali na celé čáře? Na to se podrobně podíváme v dnešní recenzi.
Abych se přiznal, původně jsem od následujícího kousku nečekal nic převratného. Neberte mě špatně, myšlenka takticky založené 2D střílečky, postavené na plánování a obezřetnosti, mi přišla opravdu zajímavá a první záběry gameplaye vůbec nevypadaly špatně, ba naopak. Nicméně, že bych očekával pecku, která by mi mohla potenciálně vyrazit dech, se říct nedá. O to více jsem byl překvapený z celkového výsledku.

Nerozlučná dvojka

Kampaň pojednává o dvou zcela odlišných policistech – zkušeném Ricku Jonesovi a jeho parťákovi Johnu Rimesovi – kteří jednoho dne řeší zcela obyčejný případ jako každý jiný. Vyráží do malé kavárny, kde mají za úkol se vypořádat s místními gangstery, kteří zde drží hned několik rukojmí. Na první pohled nic neobvyklého. Každopádně, zásah sehraného dua končí docela nečekaným rozuzlením. Jak se po výslechu jednoho ze zlosynů ukáže, ve městě kdosi tahá za nitky a snaží se zrealizovat ďábelský plán, o který se nikdo předtím nepokusil. Strážníci se tak musí vrhnout do akce a mají za úkol rozlousknout případ, jenž nebude tak jednoduchý a prvoplánový, jak se může zdát.
Police Stories - Rick Jones
Police Stories - John Rimes

Zdroj: hypetrain

Výpravná stránka sice není největší devízou titulu, navzdory tomu však autoři odvedli slušný kus práce a naservírovali nám dobře napsaný příběh, který je sice ke konci klišoidní, předvídatelný a zbytečně natáhnutý, ale vyniká především dynamikou mezi oběma hlavními hrdiny, tempem vyprávění a několika nečekanými zvraty, jež vás mohou během hraní překvapit. A co víc, zpracování jednotlivých cutscén je na vysoké úrovni. U některých jsem si doslova rochnil blahem.
Singleplayerová kampaň je rozdělena do osmnácti různorodých úrovní, v nichž je vaším cílem úspěšně zatknout, popřípadě zastřelit všechny nepřátele nacházející se na mapě a zachránit nevinné občany, kteří jsou drženi v zajetí. Abyste uspěli, je nutné si nejen hlídat svá záda, ale také takticky uvažovat. Někomu se sice zprvu může jevit jako správné bez rozmyslu vtrhnout do budovy, střílet na všechny lidi, které potkáte, a nakonec jen tiše doufat, že nějak uspějete, jenomže tímto stylem hraní si akorát zajistíte okamžitou cestu do pekla. Protivníci jsou totiž nevyzpytatelní. Nikdy nevíte, co od nich máte čekat, a už vůbec nemůžete dopředu vědět, kdy na vás z kapsy vytasí zbraň. Ale k tomu až později.

Pouhý klon Hotline Miami?

Police Stories se na první pohled může tvářit jako vážnější klon Hotline Miami, ale jak se brzy ukáže, opak je pravdou. Během tutorialu jsem si v hlavě říkal, že stylem hratelnosti a zároveň celkovým zpracováním se nápadně podobá tomuto známějšímu bratříčkovi. Zdání však klame. A jak se postupem času ukáže, výrazně se odlišuje v několika aspektech.
Tím nejpatrnějším rozdílem je pomalejší a taktičtěji zaměřená hratelnost. Hráč se zhostí role jedné ze dvou hratelných postav, která – mimo to, že umí rychle běhat a svítit baterkou – zatýká zločince a zachraňuje nevinné. Kromě obyčejných civilistů narazíte také na různé druhy nepřátel, ať už jde o obyčejné gangstery, teroristy nebo tzv. “fake civilians”, zločince vydávající se za skutečné civilisty. Když se k protivníkům přiblížíte, buď se dobrovolně vzdají, anebo vás budou chtít na místě zabít. V případě, že padouch vytasí zbraň, máte plné oprávnění na něj okamžitě vystřelit a eliminovat ho. Gameplay je díky tomu okořeněn a je rázem mnohem napínavější.

Zdroj: hypetrain

Za chybu se platí

Během plnění levelů získáváte za úspěšné zatýkání, sbírání důkazů a zachraňování civilistů body, které jsou nutné k postupnému odemykání jednotlivých úrovní. Pakliže vám umře parťák, zabijete rukojmího nebo se dopustíte neoprávněného použití násilí na nepřátelích, body se vám odečtou. Získat maximální skóre není vůbec snadné a vyžaduje značnou dávku trpělivosti. Proto budete rádi aspoň za průchod s odřenýma ušima.
Za každé selhání se zde těžce platí. I sebemenší chybička může stát život nejen vás, ale i vašeho spojence nebo jednoho z rukojmí. Je tedy nutné být obezřetný a dávat si pozor na každém rohu. Mně osobně se například staly situace, kdy na mě odněkud z rohu vystřelil maskovaný terorista. Stačilo pár přesných výstřelů z brokovnice a byl jsem okamžitě mrtvý. Nebo se mi také párkrát stalo, že jsem si během potyčky nedával moc pozor, což mělo za následek smrt nevinného člověka. Na podobné situace zkrátka musíte být připraveni, jinak shoříte jako papír.

Vybavení, jak se patří!

Samozřejmě, aby byl hráčský zážitek nějak ozvláštněn, disponují strážníci řadou speciálních policejních udělátek, která si v průběhu hraní odemykáte za úspěšné dokončení jednotlivých úrovní. Začínáte s obyčejnou lékárničkou a oslepujícími granáty, přičemž se postupně dostáváte k mnohem zajímavějším předmětům, ať už trhavině C4, díky níž můžete efektivně odpálit dveře, laserové pistolce či defibrilátoru sloužícímu k oživování.
Každý předmět má hned několik možných využití na bojišti. Uvedu jednoduchý příklad. Balistický štít může za normálních okolností sloužit jako efektivní obrana proti letícím projektilům. Většinou jej využijete v případě, že proti vám jde tužší protivník s větším palebným arzenálem, protože se před ním chcete za každou cenu ubránit a nechcete zbytečně riskovat. Nicméně, předmět je užitečný i v mnoha jiných situacích, například při ochraně vašeho věrného parťáka a mnoha jiných. Podobně by se dalo psát o kouřovém granátu a mnoha dalších. Zkrátka a dobře, variabilita udělátek je pořešena nadmíru výborně, což vás ještě více nutí si před spuštěním levelu pečlivě promyslet, jaké předměty budete chtít zužitkovat v akci. Za tohle musím dát tvůrcům velký palec nahoru!

Zdroj: hypetrain

Z hlediska hratelnosti si obecně nemám moc na co stěžovat. Působivé, leckdy velmi originální mechaniky fungují bez chyby, jednotlivé úrovně jsou nadesignované pěkně a při průchodu hrou se rozhodně nebudete nudit. Sem tam dojde na tužší pasáže, které vás mohou trošičku potrápit, díky čemuž je Police Stories patrně větší výzva. Začátečníkům osobně doporučuji hrát kampaň na obtížnosti “Easy” určené k snadnějšímu průchodu. Obtížnost “Standard” sice také není k zahození, ovšem pokud nechcete strávit hodiny a hodiny frustrací nad jednou úrovní, protože je na vás příliš náročná, doporučoval bych se jí vyhnout obloukem a vyzkoušet ji až při opětovném hraní.
Tím se dostávám k jedné z mých velkých výtek. Police Stories sice nabízí kromě singleplayeru ještě možnost vyzkoušet si mapy ze Steam Workshopu a zároveň speciální level editor na vytváření svých vlastních map, jenomže po dohrání člověk nemá moc potřebu se k titulu vracet. Je škoda, že tvůrci se nerozhodli přidat více režimů, ať už jde o Arcade nebo Time Attack. Na jednu stranu pro to mám pochopení, protože v kickstarterové kampani se nevybrala dostatečná částka. Nicméně, aspoň jeden režim navíc by rozhodně neuškodil. Takhle jen dokončíte příběh a pominu-li získání všech achievementů, nemáte moc velkou motivaci k opětovnému hraní, což je velká škoda.

Grafické zpracování, které stojí za to

Nebyl bych to já, kdybych se nevyjádřil k vizuální stránce. Autoři vsadili na osvědčený 2D grafický kabát, jenž je umocněn tmavší paletou barev. To napomáhá k lepšímu vyznění prostředí a mimo jiné k skvělému vykreslení seriózně laděné atmosféry, která je cítit na každém rohu. Navíc, díky drobným, pěkně zakomponovaným detailům, jmenovitě plakátům, skříním, podprsenkám ležícím na zemi a různým dalším serepetičkám, pak lokace působí živěji a uvěřitelněji, než by se na první pohled mohlo zdát. Osobně bych možná trošičku vytknul lehce opakující se exteriéry a schémata jednotlivých místností v první polovině kampaně, ale naštěstí jde jen o drobnost, která celkový zážitek z hraní nijak nekazí.
Police Stories - zajatec
Podobně bych mohl popsat i hudební stránku. Podmanivé melodie se krásně hodí k vyznění jednotlivých úrovní a perfektně doplňují pochmurné městské lokace. V tomto směru ryzí spokojenost.
Pokud bych to měl krátce shrnout, Police Stories byl pro mě velkým překvapením. Na to, že jsem od něj nic moc nečekal, jsem dostal kvalitní titul, který má co nabídnout. I přes řadu chybiček jde o solidní hru, kterou mohu doporučit. Ale osobně bych ji více doporučil hrát s vaším kamarádem.
GP uvozovky

Police Stories je nadprůměrný kousek, jenž vyniká uspokojivým příběhem, pěkným grafickým zpracováním a solidní hratelností. Někoho může zamrzet málo obsahu, řada dějových klišé v kampani a několik dalších vad. Naštěstí však nejde o chyby, jež by počin shazovaly do vod průměru až podprůměru. Hra rozhodně stojí za pozornost a mohu ji vřele doporučit.

Recenzi napsal pro Gaming Professors Daniel Palička

Klady

slušný příběh
výzva pro hráče
grafické zpracování
příjemná hratelnost
designy map
hudba

Zápory

občasná dějová klišé
lepší zážitek v kooperaci
málo herních režimů
0

Doporučujeme

Share on facebook
Sdilet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na LinkedIn