Černý měsíc: Minulost považuji za knihu, která prověřila moje čtenářské hranice, ať už svým rozsahem, nebo způsobem, jakým pracuje s prostředím, postavami a tempem vyprávění. Autorem tohoto českého fantasy románu je Filip Beneš a u jeho debutu mě překvapilo hlavně to, jak rozsáhlé měřítko si zvolil. Jde o první díl plánované trilogie, a pokud budou další svazky podobně rozsáhlé, čeká čtenáře opravdu mohutná fantasy sága. Pojďme se tedy podívat, v čem kniha zaujme a kde podle mě naráží na vlastní ambice.
Dobrodružství začíná slibně, ale ne úplně přehledně
Příběh se točí kolem prince Ramiela a jeho nejbližších přátel, kteří se po dokončení vojenské akademie vydávají na slavnostní bál do sousední říše. Cesta, která měla být posledním bezstarostným výletem před vstupem do světa povinností, se však brzy změní v událost s dalekosáhlými následky. Nesourodá skupina mladých hrdinů se nevědomky zaplete do dávného konfliktu mezi dvěma královstvími a ocitne se na stopě tajemství, které může změnit osud celého kontinentu.
Samotný námět mě zaujal a rozhodně měl slušný potenciál, jenže při čtení se začalo objevovat několik věcí, které mi úplně nesedly. První zádrhele přišly už při úvodním seznamování se s hrdiny. Musel jsem dávat bedlivý pozor, abych se neztratil v tom, o kom je právě řeč. Celá ústřední skupina je totiž představena v jedné kapitole, ale jejich jednotlivé části mezi sebou nemají žádné výraznější předěly: chybí oddělovače, podkapitoly nebo jiné jasné signály, že se děj přesouvá k někomu jinému.
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Série:
Díl:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Filip Beneš
Michal Sirotek
Česká fantazie
Černý měsíc
1. ze 3
1000
černobílý
vázaná s přebalem
2024
978-80-909333-0-9
9788090933309
první
Zdroj: Filip Beneš
Stávalo se tak, že jedna scéna končila například u Ramiela, který se chystal ke spánku, zatímco hned další odstavec začínal objímáním a dialogem právě s ním. Teprve po chvíli mi došlo, že se děj přesunul k jedné z jeho kamarádek. Jenže, ten krátký moment zmatení ve stylu: „Počkej, přeskočil jsem něco?“ se u mě proto dostavil poměrně brzy. Kapitoly jsou navíc táhlé a nesmírně dlouhé, což jen stěžuje samotné čtení.
Silný svět, slabší citová vazba
Co se týče hlavní skupiny, nedokážu říct, že bych si k některé z postav vytvořil opravdu pevný vztah. Nešlo o to, že by byly vyloženě špatně napsané, spíš jsem měl pocit, že nedostaly dost prostoru na to, abych se k nim mohl víc přiblížit. Čtenář musí vstřebat velké množství informací o universu, detailech a souvislostech, a samotný vývoj postav tím podle mě trochu ustupuje do pozadí. Černý měsíc: Minulost má dobrý námět a prostředí je promyšlené, jenže u takhle velkoryse pojatého příběhu bych čekal také silnější vazbu na hlavní protagonisty… ale Ramielova vlčice je fajn.
Mezi postavami nejjasněji září právě hlavní hrdina a jeho věrná vlčice. Ramiel je zpočátku velice sympatický. Ačkoliv je to princ, nechová se povýšeně a dokonce ani nechce vládnout. K přátelům přistupuje jako k sobě rovným, stejně tak ke svému lidu. Přesto všechno ovšem působí nevýrazně. Velmi často jsem tápal, co si o něm mám myslet.
Podobně jsou na tom také ostatní postavy, které zaujmou svými osobními osudy, ale jinak vám bude v podstatě jedno, co se s nimi stane: zda uspějí, přežijí, zamilují se, vyhrají. Když se ale ohlédnu zpět, je pravda, že mi bylo dcery městské švadlenky nakonec docela líto, co se romantické linky týče, právě její osud mě oslovil asi nejsilněji. Jenže tady raději zabrzdím, začínám se totiž povážlivě blížit ke spoilerům. Jednu věc přece jenom řeknu: „Jsou tu dvě zrzky! A jsou to dvojčata!“
Čtivost, jazykolamy a živé dialogy
Po stránce čtivosti mě Černý měsíc: Minulost dokázala poměrně dobře vtáhnout do svého světa, i když úplně bez zádrhelů to nebylo. Občas mě zarazily některé zdrobněliny nebo jména postav, která jako by si autor schovával pro chvíle, kdy chce čtenáři nenápadně zamotat jazyk. U několika názvů jsem se přistihl, že nad nimi sedím déle, než by bylo zdrávo, a v duchu si říkám: „Dobře, ale jak se tohle má vlastně vyslovovat?“ Na jednu stranu podobná jména pomáhají budovat dojem žijícího světa, na tu druhou mě místy vytrhávala z plynulého čtení.
Zdroj: Filip Beneš
Po stránce čtivosti mě kniha dokázala poměrně dobře vtáhnout do svého světa, i když úplně bez zádrhelů to nebylo. Občas mě zarazily některé zdrobněliny nebo jména postav, která jako by si autor schovával pro chvíle, kdy chce čtenáři nenápadně zamotat jazyk. U několika názvů jsem se přistihl, že nad nimi sedím déle, než by bylo zdrávo, a v duchu si říkám: „Dobře, ale jak se tohle má vlastně vyslovovat?“ Na jednu stranu podobná jména pomáhají budovat dojem žijícího světa, na tu druhou mě místy vytrhávala z plynulého čtení.
Černý měsíc: Minulost a tíha detailů
Dalším prvkem, který mi úplně nesedl, byly velmi podrobné popisné pasáže. Tady jde samozřejmě o čistě subjektivní dojem, protože věřím, že spousta čtenářů si podobně propracované části užije. Já mezi ně ale nepatřím. Chápu, že fantasy svět potřebuje prostor jako hrady, magii, národy, mytologii i vlastní historii. V praxi mě ale tyto popisy místo většího vtažení od děje spíš vzdalovaly. Vyprávění kvůli nim působilo odsunutě na druhou kolej a tempo se pro mě často zbytečně zpomalovalo. Výjimkou byly souboje. Ty jsou napsané dobře a větší míra detailů jim vyloženě prospívá.
U téměř tisícistránkového svazku je pomalejší tempo znát o to víc, a právě proto pro mě bylo čtení místy úmorné. U takhle rozsáhlého románu mi navíc chyběl přehled postav, království a důležitých pojmů. Ne vždy mám možnost číst pravidelně, proto se mi občas stalo, že jakmile jsem se do příběhu po odmlce chtěl opět ponořit, tápal jsem, kdo ke komu patří a jakou úlohu v celé zápletce vlastně má.
Na to navazuje také čistě praktický problém, a to váha samotného svazku. Černý měsíc: Minulost je zatraceně těžká kniha a nějakou dobu mi trvalo, než jsem si našel polohu, ve které se mi četlo pohodlně. Možná je to dáno použitým papírem o vyšší gramáži, který má na celkovou váhu nemalý vliv. Lehčí papír by celému vydání prospěl, protože by se s knihou při čtení mnohem lépe manipulovalo. Musím ale pochválit vizuální stránku knihy. Zelenočerné ladění působí atmosféricky a obálce dominuje vlčice spolu se siluetou tajemné bytosti. Svazek má navíc pevnou vazbu, takže se čtenář nemusí obávat poškození.
Ambiciózní debut s příslibem do budoucna
Ačkoli to může působit, že jsem knihu spíš hanil, opak je pravdou. Černý měsíc: Minulost je na debut až překvapivě ambiciózní fantasy, která sází na rozsáhlý svět, vlastní mytologii, magický systém a atmosféru, z níž je cítit poctivá žánrová práce. Děj se sice rozjíždí hodně pozvolna, ale pod tou vrstvou popisů se skrývá zajímavý námět a příslib příběhu, který má rozhodně kam růst. Tady se ale ukazuje, že méně je někdy opravdu více. Kdyby kniha místy ubrala na popisnosti a pustila čtenáře blíž k samotnému dění, mohla by mít ještě větší tah na branku. Přesto se nemůžu dočkat, co přinese druhý díl, protože jestli závěr jedničky něco naznačuje, pak to, že skutečná zábava teprve začíná.
Černý měsíc: Minulost je ambiciózní české fantasy s propracovaným světem, bohatým zázemím a velkolepým měřítkem. Filip Beneš si na debut ukousl opravdu velké sousto a je znát, že do svého univerza vložil obrovské množství práce. Kniha však zároveň doplácí na rozvláčnost, místy nepřehledné vyprávění a slabší práci s postavami, ke kterým si ne každý čtenář najde pevnější vztah. Pokud ale máte rádi mohutné fantasy ságy plné podrobných popisů a budování světa, může pro vás jít o zajímavý začátek nové trilogie.
