Machine Gun Fury patří mezi na pohled méně ambiciózní a přitom velice zábavné retro hry, které se vracejí ke stylu osmibitových klasik. Konkrétně mezi jejími inspiračními zdroji snadno identifikujeme Commando nebo starší díly série Contra. Tvůrci z malého studia
Reset Games toto nijak neskrývají a ke svým vzorům se otevřeně hlásí různými drobnými vtípky a aluzemi.
Od Floyda k Uzi
Hra se skládá celkem z osmi úrovní, což může vypadat jako málo, ale odpovídá to rozsahu arkádových titulů z osmdesátých let. Všechny levely se nesou v duchu run and gun, ale některé jsou pojaté jako top-down střílečka a jiné jsou snímané zboku. V jedné úrovni se musíme zorientovat i v menším bludišti a hledat přístupové karty, abychom se dostali dál. Díky tomu je Machine Gun Fury živým a pestrým zážitkem, který vás nestihne znudit.
Pokud se při hraní nějaké negativní emoce dostaví, bude to spíše frustrace. Hra je náležitě obtížná a poměrně nemilosrdná, protože v případě smrti musíte opakovat celý level (byť krátký). Hraní si ovšem lze ulehčit jednak výběrem nižší obtížnosti (ta nejnižší je s trochou cviku zvládnutelná i pro nezkušené hráče) a jednak možností si v každém levelu zvolit jednoho z trojice hrdinů. Ti se od sebe liší zejména rychlostí pohybu, výdrží a kadencí jejich základní zbraně. Některé úrovně se mi lépe procházely s mohutným a odolným Mini-Gun Floydem (a ano, je to černoch), jinde jsem ale naopak ocenil rychlou a mrštnou Suzi Uzi.
Jednoduché, ale pěkné
Po výtvarné a technické stránce je Machine Gun Fury povedeným titulem. Jednoduchá retro grafika může na první pohled někoho odrazovat, ale tvůrci věrně vystihli výtvarný styl svých inspiračních zdrojů a na výsledek, okořeněný moderními shaderovými efekty, se kouká příjemně. Popravdě preferuji funkční a efektně použitou jednoduchou grafiku než složitou, ale výtvarně slabou. V tomto ohledu připisuji Machine Gun Fury kladné body. Pochvalu si zaslouží i zvukové efekty a chiptune hudba.
Ovládání je většinu času přesné, ale v některých místech se postavy mohou zaseknout o prvky prostředí (hra má totiž jednoduchou fyziku), což může způsobit nepříjemné a frustrující smrti. Ovšem s významnějšími glitchi a bugy jsem se naštěstí nesetkal.
Nejkritizovanějším aspektem by teoreticky mohlo být malé množství obsahu, neboť Machine Gun Fury se dá při troše šikovnosti dokončit cca do hodiny, ne-li dokonce tak za 30 minut. Vývojáři ovšem zvolili extrémně nízkou cenu, která činí necelých 6 eur. Za takových okolností v podstatě není na co remcat.
Celkově je Machine Gun Fury poctivá retro akce, která přesně ví, co chce být. Není to velká hra a není pro každého. Potěší hlavně hráče, kteří mají rádi klasické arkádové střílečky a nevadí jim ani vyšší obtížnost, ani krátká herní doba. Machine Gun Fury tedy nejvíc sedne fanouškům starých run and gun her a všem, kteří si chtějí připomenout dobu, kdy jsme ve změti pixelů dokázali vidět vysněné akční hrdiny a chodili spát s prsty omačkanými od tlačítka „Fire“.
