Tanec papírových draků – recenze

Sdílet
Sdílet
Sdílet

PSZÚ znamená sice Policejní sledovací a zásahová útvar, nicméně je to spíše banda podivínů, o nichž se osobně nikdy nedozvíte. Tedy pouze za předpokladu, že se nedopouštíte nezákonných aktivit ve velkém rozsahu a běžné pořádkové síly na vás jsou krátké. Není důležité, jestli máte imunitu nebo jste velký šéf, protože tahle skupina si vás najde a zlikviduje. Za tímto počinem stojí obhájce zaměřený na trestní právo a mistr České republiky ve slam poetry, pan Petr Brožovský, pro něhož je tato kniha prvním počinem. Vydalo ji české nakladatelství Epocha.

Autor:
Vydavatel:
Žánr:
Počet stran:
Vazba:
Rok vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:

Petr Brožovský
Epocha
akční, sci-fi
400
brožovaná
2022
978-80-278-0056-8
9788027800568
první

Zdroj: Epocha

Příběh ve zkratce

Hlavní roli zde hraje Mrtvola, jenž nám s pomocí autodiegetického vypravěče odvypráví celý svůj příběh. Přibližně až do poloviny románu můžeme říci, že se jedná o čistě akční thriller, teprve později se do příběhu začínají prolínat nadpřirozené jevy spojené s „Probuzenými“. Mohl bych se pokusit trochu více vylíčit hlavní příběh, jenže se obávám, že bych vám vyzradil část děje, a to by byla opravdu velká škoda.

A-Team

Příběh se točí kolem speciální jednotky PSZÚ, které velí Jakub Kolínský, jemuž se neřekne jinak než Mrtvola. Proč se mu tak říká, je v knize vysvětleno, stejně jako přezdívky ostatních členů této složky. Jediné, co mě docela zamrzelo, je, že se ostatním postavám nedostane tolik prostoru, jaký by si zasloužily – třeba taková Ráda, Sirka nebo Pixel. Docela rád bych se o nich dozvěděl něco více, popřípadě si o nich přečetl i samostatný příběh, hlavně tedy o Sirkovi a Rádě.
Na knize se mi velmi líbila chemie mezi jednotlivými aktéry. Rozhodně musím uznat, že se panu Brožovskému podařilo postavy docela pěkně charakterizovat. Například Pixel je takový klasický šprt, co rozumí technice, čili pokud jde o zbraně nebo zabíjení, je automaticky mimo. Naproti tomu Ráda by podle mě nejraději zabíjela a mučila lidi od rána do večera. Každá postava je prostě svá a podle toho se chová a komunikuje se zbytkem jednotky. Neustálé pošťuchování, romantika mezi nimi, přátelství či nepřátelství, to všechno je zde přítomno a působí to opravdu dobře.

Grafické orgie ve vaší mysli

Samotná kniha neobsahuje žádné obrázky, což je na jednu stranu docela škoda, protože bych rád viděl některé scény ilustrované. Na druhou stranu to ale vůbec nevadí. Na knihách je přece nejlepší to, že při čtení pracujete i se svou fantazií, díky které si můžete spoustu věcí představit. Musím uznat, že pan Petr Brožovský zde opravdu válí, protože jeho text je skutečně čtivý a místy i detailní. Díky tomu můžete mnohem lépe pracovat se svou představivostí, což vám pomůže mnohem více se do příběhu vžít.
Kniha samozřejmě obsahuje sexuální scény, ale těch není mnoho, takže z větší části bude vaše mysl těžit z akčních pasáží. Osobně nemám moc rád, pokud je spousta věcí popisována příliš podrobně, což teď na první pohled může být v rozporu s tím, co jsem uvedl výše. Pan Brožovský zde sice některé věci detailně popisuje, nicméně věnuje tomu jen pár řádků. Myslím tím například, když střílí na auto, že sice popisuje, jak útočí, uhýbá, jakou zbraň vytahuje a další různé věci, ale to všechno se vejde maximálně na jednu stránku. Nikdy to není popsáno zdlouhavě, kdy by jedna akční část přesáhla více, než by bylo potřeba.
Díky tomu jsou tyto pasáže krásně čtivé a rychle ubíhají. Nemáte totiž žádné další rozptylující prvky. Je to jako ve filmech nebo videohrách, ve kterých jsou suprové akční pasáže, jimiž jste zcela pohlceni, a najednou se objeví záběr na jinou postavu, abyste viděli, jak si například během přestřelky zavazuje tkaničky. Proto jsem si já osobně užíval každou střílečku, pěstní souboj nebo cokoliv jiného, co Papíroví draci nabízejí, protože zde není jediné rozptýlení.

Zdroj: Epocha

Krásy českého jazyka

Tanec papírových draků nenabízí jen několik erotických scén nebo brutální pasáže se spoustou mrtvol a černého humoru. Nabídne vám také krásnou češtinu. Ano, najdete v ní spoustu vulgarismů, které mohou někomu vadit. Upřímně řečeno, při rozhovoru s několika přáteli, co mi Tanec papírových draků doporučili, mi každý z nich řekl, že obsahuje příliš mnoho vulgarit. Svým způsobem měli pravdu, jenže každé nespisovné slovo, co tam padne, má svůj smysl.
každé nespisovné slovo, co tam padne, má svůj smysl. Představte si, že kdyby vás někdo postřelil, nevykřikli byste hned „Ježíši Kriste, to bolí“, ale prostě byste z plných plic zařvali něco ve smyslu „Do prdele, to bolí, já se na to vys*ru“. Stejně tak kdybyste měli kocovinu a nějaké jelito vás brzy ráno vzbudilo, taky byste mu neřekli dobré ráno, ale rovnou byste ho poslali do patřičných míst.
Zároveň se zde objevují i různé nadávky, jak je to mezi přáteli běžné. Ovšem ani to není v takové míře, aby to čtenářům muselo vadit. Upřímně řečeno, v hospodě se nadává mnohem víc než v této knize. Pokud tedy vyloženě nejste odpůrci nadávání a nevadí vám větší míra sprostých slov, nemáte se čeho bát. Čeština je prostě krásný jazyk

Nejdřív nažhavit a až potom akce

Tanec papírových draků je rozdělen do tří částí po čtyřiceti kapitolách. Může se to zdát hodně, ale věřte, že v konečném souhrnu tomu tak není. Jen první část knihy mi přišla strašně zdlouhavá, něco jako tutoriál. Proto pokud patříte mezi čtenáře, co mají rádi zběsilou akci hned od začátku, není to tento případ. Vlastně už jen prvních pár stránek vás může zaskočit, protože se tam mluví o duších, co se chtějí vrátit do lidského těla. To ve vás může vyvolat dojem, že držíte v ruce náboženskou knihu nebo nějakou jinou, zabývající se astrálním cestováním.
Pro váš klid mohu rovnou říci, že tato kniha nemá nic společného s náboženstvím. Tedy, později se v ní mluví o bozích a různých věcech, jako je magie atd., ale stále to není náboženská kniha. Pokud vás tyto věty nepřesvědčí, přesvědčí vás o tom otázka položená skoro na začátku, jež je velmi důležitá. Ona otázka je snad ještě důležitější než ta ve Stopařově průvodci po Galaxii – odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec. Odpověď na ni totiž změní celý smysl vašeho života, takže co byste raději? Orálně uspokojili bůhvíjak dlouho nemytého bezdomovce, nebo raději snědli jeho hovno?
V první části sice najdete pasáže, ve kterých se zabíjí, jenže dle mého názoru nejsou natolik nabité jako v části druhé. Druhou část jsem totiž proletěl, a ani vlastně nevím jak. Věci, které se tam začnou dít, vás totiž natolik pohltí, že prostě potřebujete vědět, co se stane dál.
Třetí část knihy není špatná, jen se mi osobně tolik nelíbila. Ne proto, že by byla mizerná, nýbrž proto, že se v ní mísí výše zmínění bohové a různá kouzla. Konkrétně se zde setkáte s telepatií, astrálním cestováním a lidmi hrajícími si na Wolverina. Nechápejte mě špatně, příběh Papírových draků vypadá jako klasické klišé, ve kterém speciální jednotka likviduje padouchy. Svým způsobem to i dělají, zabíjejí narkomany, gangstery atd., jenže jakmile se do toho vloží mystika, začne to být divné. Kdyby to od začátku působilo jako fantasy příběh, ve kterém je magie naprosto běžná, neměl bych s tím problém, ale takhle mi to prostě nesedí. Samozřejmě je to jen můj osobní názor.
GP uvozovky

I když mi první část přišla trochu pomalejší a třetí část mi kvůli mystice nesedla, musím uznat, že Tanec papírových draků je opravdu dobrá kniha. Chemie mezi kolegy PSZÚ funguje skvěle a je trochu škoda, že někteří z nich nedostali více prostoru. Pokud jste příznivci černého humoru a naprosto bláznivých akcí, mohu vám tuto knihu rozhodně doporučit.

Klady

napínavý a zábavný příběh
styl vyprávění
chemie mezi postavami
černý humor

Zápory

pro některé to mohou být vulgarity
mystika ve třetí části
vedlejší postavy nemají tolik prostoru
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn