Málokterá kniha mě dokáže zasáhnout tak silně, že okolní svět přestane existovat. Že každou volnou chvíli využívám k návratu k textu, ztrácím se v cizím světě a ve vlastních představách kráčím po boku hlavních hrdinů. Vládnu magií, kochám se fantastickými krajinami a zapomínám na realitu. Ještě vzácnější jsou pak knihy, které mě nutí zůstávat vzhůru dlouho po večerce a přemýšlet nad tím, jak je vůbec možné vymyslet a sepsat tak epický příběh o lásce, oběti a touze po svobodě. Jednu takovou knihu jsem právě dočetla. A od té chvíle na ni prakticky nepřestávám myslet. Řeč je o románu Když se líhne měsíc.
Autorka:
Vydavatel:
Distributor:
Originální název:
Žánr:
Série:
Díl:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Sarah A. Parker
Laser
Euromedia Group
When the Moon Hatched
Fantasy
Padlý měsíc
1.
Aleš Jan Procházka
688
černobílý
brožovaná
listopad 2025
978-80-284-0844-2
9788028408442
první
Zdroj: Knihy Dobrovský
Vítejte v Příšeří
V zemi roztříštěné na tři znepřátelená království žije Raeve – na první pohled bezvýznamná žena, která však po nocích pod záštitou povstalecké organizace využívá svoji magii k likvidaci zkorumpovaných úředníků. Ze své minulosti si nic nepamatuje a, upřímně řečeno, po pravdě ani netouží. Co se stalo, pohřbila hluboko v sobě a soustředí se výhradně na přítomnost.
Vše se mění ve chvíli, kdy se v jejím okolí objeví krutý a nelítostný lovec odměn Rekk. Raeve je okamžitě jasné, že je čas stáhnout se do ústraní. Jenže Rekk ji nakonec stejně dopadne a ona se ocitá pouhý krůček od smrti.
Je připravená odejít ze světa s hlavou vztyčenou. To by však král jednoho z království, Kaan, nemohl mít jiné plány. Doslova pár vteřin před veřejnou popravou Raeve unese a zachrání jí tak život. A přestože je přesvědčená, že ani po jeho boku ji nečeká procházka růžovou zahradou, vzájemná přitažlivost ji nutí trávit s králem stále více času. Má neodbytný pocit, jako by se znali už celé roky. A co když je to pravda?
„Broukám si něžnou melodii, která mě vždy uklidní bez ohledu na to, jak šílený je svět, který mě obklopuje.“
Já jsem zamilovaná, můj spánkový režim je nešťastný
Už od první kapitoly – nebo abych byla přesná, od stránky dvacáté – jsem se od knihy nedokázala odtrhnout. Prvních dvacet stran totiž zabírá rozsáhlý slovník pojmů, osob, bytostí a míst. Na jednu stranu tleskám autorce za neuvěřitelnou propracovanost světa, na stranu druhou je toho na úvod prostě příliš. Mnohé informace by šly přirozeně vysvětlit přímo v textu, případně nahradit jednoduchým rodokmenem (malý tip: rodokmen v knize skutečně je – úplně na konci, ale bacha, obsahuje spoilery).
Jakmile se ale čtenář dostane za tuto úvodní překážku, čeká ho doslova čtenářská hostina. Musím se přiznat, že jsem knize naprosto propadla. Od dočtení o ní přemýšlím každý den a stále nechápu, jak mohla autorka vytvořit něco tak výjimečného. A to jsem ještě nezmínila, že v příběhu hrají důležitou roli draci. Ano, draci.
Samotný svět je dechberoucí. Tři rozdílné krajiny, každá s vlastní atmosférou a charakterem. Magie, která svým nositelům umožňuje ovládat jeden či více elementů. Zkamenělí draci na obloze, připomínající měsíce viditelné z každého koutu světa. To vše dohromady vytváří fascinující celek, který si nelze nezamilovat. A když se k tomu přidá citlivý a promyšlený styl psaní, je jasné, proč budu tuto knihu doporučovat ještě velmi dlouho.
Poezie v próze
Už samotný prolog mě doslova srazil na kolena. Troufám si říct, že nic krásnějšího jsem dlouho nečetla. Výběr slov, neotřelá slovní spojení, dlouhá souvětí, ve kterých se člověk dobrovolně ztrácí – to vše působí jako poezie. A k mému velkému překvapení tím kniha nekončí.
Celý román je napsaný stylem, který připomíná báseň převyprávěnou v próze. Jako by autorka věděla, že ve své hlavě vytvořila svět tak velkolepý, že si zaslouží výjimečné jazykové zpracování. Příběh je plný vnitřních monologů, díky nimž máme možnost hluboce porozumět emocím jednotlivých postav. A opět – ta práce se slovy, jejich rytmus a uspořádání… nádhera.
Abych ale jen nechválila, musím zmínit i drobné nedostatky. V textu se objevují překlepy a místy i nesrovnalosti v názvech míst. Asi není úplně ideální, když se název města na mapě neshoduje s tím, co je uvedené v textu. Ani tyto chyby mi však nedokázaly zážitek z četby pokazit.
Zdroj: Luxor
V hlavě hlavní hrdinky
Raeve mi přirostla k srdci téměř okamžitě. Je neohrožená, mocná, talentovaná a především vtipná. Málokdy se mi stává, že u čtení vyprsknu smíchy – tady se mi to stalo hned několikrát. Dialogy jsou chvílemi srdcervoucí, jindy nečekaně vtipné a právě tento kontrast funguje dokonale.
Velmi mě zaujala i samotná stavba příběhu. Raeve si nepamatuje svou minulost, zatímco Kaan zjevně ví přesně, co se mezi nimi kdysi odehrálo. A protože je většina knihy vyprávěna z její perspektivy, ani my čtenáři netušíme, kde je pravda. Vše postupně rozplétáme společně s hlavní hrdinkou. Občas je to lehce matoucí, ale především geniální. I když bystřejším čtenářům může být rozuzlení jasné dříve, než je v knize samotné odhalení popsáno. A když pak Raeve konečně pochopí všechny souvislosti, kniha končí – a zanechává čtenáře s otevřenou pusou a neodbytnou touhou po druhém dílu. Na který si ale asi ještě dlouho počkáme.
„Je jako oheň a láva. Já jsem jako ledová tříšť. Kdykoliv se střetneme, stoupá pára a zdá se, že to skončí neštěstím, ale já už se rozhodla, že spolu s ním mileráda shořím, zatímco se svět kolem nás řítí do záhuby.“
Inspirace, nebo plagiát?
Když se líhne měsíc na mě působí jako dílo, které se vymyká všemu, co jsem dosud četla. Přesto jsem narazila na komentáře, které knihu kritizují kvůli podobnostem s jinými tituly či postavami. To mě přimělo se zamyslet nad tím, kde vlastně leží hranice mezi inspirací a plagiátem.
Ve fantasy žánru každoročně vycházejí stovky knih a přijít s něčím stoprocentně originálním je čím dál těžší. Je tedy kniha plagiát jen proto, že má hlavní hrdinka černé vlasy? Nebo proto, že se u některých postav objevují vlastnosti, které jsme už v literatuře viděli dříve? Právě u takových detailů mi podobnost nevadí. Pro mě je důležité celkové zpracování – a to je v tomto případě naprosto jedinečné.
V posledních letech se navíc nabízí srovnání s knihou Čtvrté křídlo, která knižní komunitu doslova pohltila a znovu otevřela téma draků ve fantasy literatuře. Podobnost na první pohled může svádět k úvahám o inspiraci především proto, že v obou příbězích draci sehrávají důležitou roli. Jejich funkce v rámci vyprávění je však výrazně odlišná. Zatímco ve Čtvrtém křídle jsou draci jedním z hlavních pilířů příběhu a důraz je kladen na výběr draka, intenzivní komunikaci a hluboké propojení mezi jezdcem a jeho společníkem, v románu Když se líhne měsíc mají draci spíše podpůrnou funkci. Jsou nedílnou součástí fungování světa a osudů postav, se kterými se spárují, ale nestávají se dominantním prvkem vyprávění. Slouží převážně k dopravě a jejich komunikace s jezdci je omezená a strohá.
Zatímco Čtvrté křídlo od určitého bodu sleduje nejen lidské postavy, ale i vztah mezi nimi a jejich draky, Když se líhne měsíc se více soustředí na vnitřní prožívání hrdinů a práci s traumatem. Draci zde fungují spíše jako symbolický prvek, než jako samostatní aktéři děje. Právě v tomto rozdílném uchopení podobných motivů je patrné, že se nejedná o kopii, ale o dva odlišné přístupy ke stejnému žánrovému základu.
Láska na první pohled
Ať už se mnou někdo souhlasí, nebo ne, pro mě se jedná o jednu z nejlepších fantasy knih tohoto roku. Ano, některé pasáže by šly zkrátit nebo vypustit, přesto jsem si tuto téměř sedmisetstránkovou bichli užila od první do poslední stránky. Velkou roli v tom hrála i nádherná obálka s ještě krásnější ořízkou.
A když už jsme u té ořízky – tato kniha přichází s jedinečným zpracováním. V limitované edici je ořízka dokonce trojrozměrná! Pomocí frézování vzniká motiv na hraně stránek. Autorka této speciality, Jana Lhotáková, řekla: „Nová technologie ořízky mi dovolila do hlavního motivu – draka – vdechnout život. Už při malování jsem přemýšlela, která část bude v popředí a která zůstane v pozadí. Pro frézování pak bylo potřeba obrázek převést do stupňů šedi a upravit ho tak, aby výsledný reliéf působil co nejlépe. Díky tomu plasticky vystoupil měsíc, oko, drápy, a dokonce i drobné dračí šupiny. Prožít knížku tak získává nový rozměr – neodložíte ji, dokud ji nepohladíte.” A já teď pláču v koutě, protože tuto limitovanou edici nemám a draka si pohladit nemůžu.
Když se líhne měsíc je přesně ten typ knihy, který budu doporučovat, kudy budu chodit. Je to akční příběh o vyrovnávání se s traumatem, o odvaze postavit se vlastní minulosti a o cestě k přijetí sebe sama. I když hlavní hrdince trvá, než se se svými démony vypořádá, působí to tím opravdověji. Protože i v našem světě – bez magie a draků – řeší každý své problémy vlastním tempem. A i když máme po boku svého pomyslného krále, skutečná změna vždy začíná u nás samotných.
Když se líhne měsíc je (pro mě) po delší době pořádné fantasy plné skvělých a šokujících momentů. Postavy s vlastní minulostí, smysluplná magie a propracovaný svět dohromady tvoří dílo, které se snadno dostalo na vrchní příčku mého žebříčku. Je to příběh o bolesti a snaze se s ní vypořádat po svém. Dílo dokazuje, že před problémy není třeba do nekonečna utíkat – někdy je potřeba sebrat odvahu, postavit se své minulosti a otevřít srdce lidem, kterým důvěřujeme. Protože pokud nás někdo přijme v době, kdy jsme úplně na dně, přijme nás i v lepších chvílích. A právě tato kombinace emocí, napětí a magie dělá z Když se líhne měsíc knihu, na kterou jen tak nezapomenu – příběh, který si vezmu s sebou, i když se zavřou poslední stránky.
