Když minulý rok vyšlo očekávané pokračování oblíbené série, Little Nightmares III, reakce hráčů byly rozporuplné. Na jedné straně stála chvála za nádherný vizuál, kooperaci a několik nových mechanik. Na straně druhé však zaznívalo mnoho výtek. Třetímu dílu chyběla ona těžko popsatelná směs dětského strachu, napětí a fascinace, která z prvních dvou her udělala kultovní záležitost. The Nowhere sice stále působilo jako místo, kam děti nepatří, ale už nebylo tak děsivé. Proto hráči nevěděli, co čekat od prvního příběhového rozšíření. Naštěstí si studio Supermassive Games vzalo kritiku k srdci, čímž The Backstage působí jako odpověď na několik problémů základní hry.
Za oponou
Rozšíření The Backstage hráče zavádí do zákulisí The Carnavale, jedné z těch povedenějších lokací Little Nightmares III. Tentokrát se však nedíváme na blyštivou fasádu atrakcí a podivných představení, ale vydáváme se za oponu, kam návštěvníci nikdy neměli vstoupit. Ústřední dvojice je v tomto případě rozdělena a Low se probouzí sám bez masky, pláště i luku. Brzy nato se setkává s novou postavou jménem Dime, která na hlavě nosí něco jako cedník s žárovkou. Právě ona se stává jeho průvodkyní v temnotě a klíčovým prvkem nové mechaniky.
Zdroj: Gaming Professors
Společně se vydávají opuštěnými dílnami vstříc novému nebezpečí s cílem najít Alone, která padla do spárů Loutkářky. Příběh je stále vyprávěn výhradně obrazem a tvůrci spoléhají na symboliku, detaily prostředí i náznaky, aby si pozorní hráči sami odvodili, že se rozšíření odehrává ještě před událostmi základní hry. Zároveň ze zápletky vyvstává několik nových otázek, na něž snad odpoví druhé plánované rozšíření.
Světlo proti tmě
Novinkou je práce se světlem. Klobouky se žárovkou neslouží pouze jako baterka k osvětlení temných chodeb, ale dokáží také pomocí ovládání vydat silný světelný záblesk. Ten se postupně stává klíčovým prvkem k řešení hádanek, otevírání některých cest a k obraně před nepřáteli. Vývojáři navíc pracují s časovou prodlevou. Po každém použití záblesku je třeba několik sekund čekat, než se znovu nabije. Nemůžete tak bezhlavě oslepovat vše kolem sebe a není od věci přemýšlet, kdy svou jedinou obranu použijete. Kromě Loutkářky narazíte na stínové děti se zavázanýma očima. Často se skrývají ve tmě a čekají na okamžik, kdy by po vás mohli hbitě skočit.
Zatímco základní hra působila jako pohodičková procházka pokrouceným světem, The Backstage vás umí držet v nejistotě. V dáli slyšíte kroky, někde za zdí cosi šustí, a když se ozve podivný zvuk, dokáže vám mírně ztuhnout krev v žilách. Přesto to nestačí. Loutkářka není děsivá svým vzhledem, ale spíše tím, co představuje, jak se pohybuje a co dělá.
Zdroj: Gaming Professors
The Backstage po většinu času buduje napětí a vytváří dojem, že vše směřuje k velkému střetu. Jenže závěr nakonec působí umírněně a chybí mu intenzita. To samé by se dalo říct také o dalších střetech s Loutkářkou. Nečeká vás žádná zběsilá honička ani nechutnosti. Loutkářka si kolem vás vykračuje s grácií, nikam nespěchá a nechává vám (většinou) dostatek času se schovat. Supermassive Games, pokus dobrý, ale příště se nebojte do toho pořádně prásknout, protože přesně to po vás fanoušci žádají.
Na půl plynu
Pokud nehrajete v online kooperaci, některé sekce dokážou být po boku parťáka řízeného umělou inteligencí dost frustrující. AI občas reaguje pomalu, zasekává se nebo dlouho neplní úkoly, které jsou pro postup nezbytné. Ve stealth pasážích tak bývá koulí u nohy, protože do úkrytu nedoběhne včas nebo se zcela neschová před pátravým pohledem Loutkářky, čímž vás čeká opakování celého úkonu. Nejhorší pak byla pasáž s plížením se pro nabitou baterku s naschvál krátkými intervaly, kdy se můžete bezpečně proplétat pod stoly.
Koncept je slibný, ale mnohé nedostatky kazí jinak poměrně povedené napětí. Technická stránka ostatně představuje další minusové body. Mimo pár bugů jsem narazila také na místy chybějící animace i objekty nereagující, jak by měly (viz propadající se dvířka), kdy vám pomůže až restart kontrolního bodu.
Zdroj: Gaming Professors
Krok správným směrem
Co si ovšem zaslouží chválu, je fakt, že The Backstage je na rozdíl od Little Nightmares III zpět na té správné cestě. Ještě sice nejsme v cíli, ale pokud z tohoto směru vývojáři nevybočí, můžeme doufat v lepší zítřky série. Toto hodinu až dvě dlouhé rozšíření dokázalo něco, co základní hra ne: nabídnout napětí, hutnou atmosféru a pocit nebezpečí. Vizuálně je The Backstage temnější, odvážnější a mnohem více se blíží tomu, co značka Little Nightmares představuje.
Přesto je stále znát určitá opatrnost: tvůrci si mohli dovolit zajít dál, přitvrdit a přidat znepokojivější momenty, více grotesknosti i děsu. Série snad našla správný směr, ale k dokonalosti je ještě daleko. Pokud se druhé plánované rozšíření ponese ve stejném duchu, mohli bychom se nakonec dočkat toho, že se Malé noční můry znovu promění v opravdové noční můry, jak to dokázalo Tarsier Studios.
Zdroj: Gaming Professors
