Některé cesty nejsou jen o nových místech, ale hlavně o lidech, které člověk potká, a o tom, co si během nich začne připouštět sám sobě. Kavalíři od Kláry Klocové jsou queer romantika s jemným barokním nádechem, která nestojí jen na samotném vztahu hlavních postav, ale také na jejich postupném vyrovnávání se s vlastní minulostí, očekáváními okolí a tím, kým vlastně chtějí být.
Autor:
Vydavatel:
Distributor:
Žánr:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rozměr:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Klára Klocová
Yoli
Euromedia GroupEuromedia Group
queer romantika
496
černobílý
brožovaná
126 × 199 × 42
duben 2026
978-80-284-1375-0
9788028413750
první
Zdroj: Euromedia Group
Jedna cesta, dva velmi rozdílní společníci
Kniha Kavalíři, vydaná nakladatelstvím Yoli, sleduje příběh knížete Cardana, který už má dost svého dosavadního života, neustálých konfliktů s matkou a pocitu, že vlastně nikdy úplně nezapadl do role, kterou od něj okolí očekává. Rozhodne se proto vydat na kavalírskou cestu napříč kraji, která má být nejen příležitostí poznat svět, ale také útěkem od všeho, co ho doma dusí.
Jako svůj doprovod a osobního strážce si vybere Pala, mlčenlivého mladíka, kterého téměř nezná, ale který ho od začátku fascinuje. Společná cesta je tak postupně nutí trávit spolu víc a víc času, ať už při návštěvách honosných sídel, v hostincích nebo během dlouhých přesunů mezi jednotlivými místy.
Příběh přitom nestojí jen na samotné romantické lince. Oba hlavní hrdinové si s sebou nesou vlastní problémy a kniha jejich minulost a osobní témata odhaluje spíš postupně. Čím déle spolu cestují, tím víc vyplouvají na povrch věci, které se oba snažili skrývat, a to nejen před ostatními, ale často také sami před sebou.
Kavalíři tak kombinují pomalejší roadtripovou romantiku s tématy sebepřijetí, očekávání okolí nebo hledání vlastního místa v životě. A i když kniha na první pohled působí lehce a odpočinkově, postupně otevírá také mnohem vážnější témata, než by člověk možná čekal.
Teď se ale bál. Bál se, že přijde o ten pocit, že je konečně naživu. Že není jen věc. Že má nějaký smysl. Že má pro někoho nějaký smysl. Proč mu nikdy dřív nedošlo, že mu to chybí?
Zdroj: Euromedia Group
Dva lidé, kteří se učí pustit si někoho blíž
Cardan na první pohled působí jako někdo, kdo má v životě všechno: postavení, peníze a možnosti, o kterých si většina lidí může nechat jen zdát. Jenže velmi rychle je vidět, že se ve svém životě vlastně vůbec necítí dobře. Je z něj cítit dlouhodobá nespokojenost se sebou samým, nejistota a místy až určitá ztracenost, protože sám úplně neví, co od sebe vlastně chce.
Zároveň ale nepůsobí jako typický rozmazlený šlechtic, i když k tomu má občas opravdu blízko. Spíš je z něj cítit únava, frustrace a člověk postupně dostává pocit, že už je jednoduše vyčerpaný tím, jak dlouho se snaží být někým, kým úplně být neumí. Právě proto dobře fungují momenty, kdy postupně začíná odhazovat část své přetvářky a ukazuje mnohem zranitelnější stránku své osobnosti. Kniha navíc poměrně citlivě pracuje s tématy sebepřijetí, psychických problémů nebo poruchy příjmu potravy, které nejsou zmíněné jen okrajově, ale výrazně ovlivňují to, jak Cardan přemýšlí sám o sobě.
Palo je oproti němu mnohem uzavřenější a klidnější postava. Dlouhou dobu působí skoro až odtažitě a člověk má pocit, že si kolem sebe drží velmi pevnou hranici. Budí respekt, ale zároveň také určitý neklid, protože často působí téměř bez emocí a své okolí si drží od těla. Není proto úplně jednoduché si k němu od začátku najít cestu a chvíli trvá, než člověk začne chápat, proč se chová právě takhle. Postupně se ale ukazuje, že za jeho odtažitostí není chlad nebo nezájem, ale mnohem složitější minulost a problémy, které výrazně ovlivnily to, jak dnes funguje.
A na Pala v ten moment plnou vahou dolehla bezmoc. Bezmoc a osamění. Všechny ty momenty, kde se probral z utlumení a své vlastní tělo nepoznával. Chvíle, kdy našel na zádech jizvu delší než jeho předloktí a netušil, odkud se vzala. Chvíle, kdy v hořečnatém probuzení nebyl s to vybavit, kde je ani kdo je. To osamění mezi vlastními myšlenkami.
Velkou část knihy navíc tvoří právě jejich společná cesta a postupné sbližování. Romance se rozvíjí pomalu a kniha si dává na čas s tím, aby mezi nimi vznikla důvěra a vzájemné pochopení. Díky tomu vztah nepůsobí uspěchaně, ale spíš jako přirozený vývoj dvou lidí, kteří se postupně učí být sami sebou i před někým dalším.
Na druhou stranu je ale potřeba říct, že právě pomalejší tempo může být pro část čtenářů problém. Kniha se rozjíždí opravdu pozvolna a dlouhou dobu se soustředí hlavně na cestování, atmosféru a postupné poznávání hlavních postav. Zajímavější začne být spíš ve chvíli, kdy spolu Cardan a Palo tráví více času a jejich vztah se začne více prohlubovat. Právě tehdy začne mezi postavami fungovat větší chemie a člověk se do jejich příběhu mnohem snadněji ponoří.
Pomalé tempo, cestování a postupně vznikající vztah
Klára Klocová píše velmi čtivě a dokáže dobře pracovat s emocemi postav, takže se kniha navzdory pomalejšímu tempu čte překvapivě snadno. Příběh se soustředí hlavně na postupné sbližování hlavních postav, jejich vzájemné poznávání a odhalování toho, co si oba nesou z minulosti. Nejde o knihu plnou akce nebo velkých dějových zvratů, mnohem víc prostoru dostávají samotné postavy, jejich emoce a vztahy.
Velkou roli hraje také samotný barokní nádech knihy. Prostředí zámků, hostinců a cestování dodává příběhu specifickou atmosféru, zároveň ale nepůsobí přehnaně historicky nebo složitě. Kniha si drží spíš lehčí a odpočinkový tón, i když postupně otevírá také mnohem vážnější témata, jako je téma závislosti, sebepřijetí nebo poruchy příjmu potravy.
Kavalíři jsou queer romantika, která na první pohled působí lehce a odpočinkově, postupně ale otevírá mnohem vážnější témata, než by člověk možná čekal. Největší pozitivum knihy leží především v hlavních postavách a jejich společné cestě, během které se postupně mění nejen jejich vztah k sobě navzájem, ale také pohled na sebe samotné. Kniha se navíc velmi dobře čte a člověk si ke Cardanovi a Palovi poměrně rychle vytvoří vztah. Jejich dynamika funguje především díky tomu, jak rozdílní oba jsou, a zároveň díky pomalému vývoji jejich vztahu, který nepůsobí uspěchaně. Na druhou stranu je ale potřeba počítat s opravdu pomalým začátkem. Kniha si dává na čas s budováním vztahu a prostředí a výrazněji se rozjíždí až později, přibližně za polovinou. Pokud ale člověku sedí pomalejší romantiky zaměřené hlavně na postavy a jejich vývoj, Kavalíři pravděpodobně nabídnou přesně to, co od podobného příběhu očekává.
