Veverky. Malé chlupaté bytosti s očima plnýma odhodlání a kapsami plnými oříšků. Víte, co řekne veverka, když uvidí lískový ořech? Můj poklad! A když ho někdo jiný sebere? Oříškostapo na tebe! Veverky si prý pamatují, kde si schovaly tisíce oříšků a přitom já zapomenu, jestli jsem zamknul nebo ne, jakmile zamknu dveře. Oblíbené vydavatelství Albi se rozhodlo ale svět oříškomilců přiblížit hráčům v podobě deskové hry Oříškobraní, která je vhodná pro celou rodinu. S jedním úžasným stromem, který vám bude sloužit i jako nádherná dekorace.
Miluji ten strom života
Design Oříškobraní je jako dětská knížka, která ožila. Barevný, roztomilý a přehledný. Strom slouží jako třípatrový herní plán plný detailů, větviček a skrýší, které si zamilují nejen děti, ale i dospělí. Figurky veverek jsou milé a s jasně rozlišenými barvami, takže i ti nejmenší hráči se v nich snadno zorientují. Vizuál podporuje logické myšlení i prostorovou představivost, ale přitom nikdy nepřetěžuje. Je to zkrátka design, který baví, láká a zároveň podporuje přirozené hraní. Přesně tak, jak to má u rodinné hry být.
Osobně jsem si ale nejvíce užil stavbu hry, především v momentu, kdy jsem věděl, že herní plán je nádherný několikapatrový strom. Ono než se totiž do počinu pustíte, je potřeba strom správně „oříškově“ připravit. Každý hráč si vybere barevnou veverku a její desku s doupětem, kam bude schraňovat úlovky. Na větvičky stromu i pod něj rozprostřete žetony s oříšky. Některé mají jeden bod, jiné dva, podle velikosti veverčího jackpotu. Sova a lišák se usadí na svá startovní políčka a čekají, až jim někdo skočí pod zobák nebo tlapu. Figurky šup na strom, kostky do dlaní a pozor, hraje ten, kdo byl naposledy v lese (případně začne ten, kdo poslední kradl vlašáky babičce na zahradě)!
A jak se Oříškobraní vlastně hraje?
Představte si, že se stáváte veverkou a vaším hlavním cílem je nasbírat co nejvíce oříšků a schovat je do vaší skrýše, než přijde zima nebo sova. Házíte čtyřmi barevnými kostkami a podle nich skáčete po větvích sem a tam jako turbo-veverka po kafi (ano, viděl jsem nedávno znovu Karcoolku). Ale pozor, čím víc kostek nevyužijete, tím víc se hýbe lišák nebo sova. A ti rozhodně nejsou na oříškové párty zvaní! Když vás chytí, skočíte zpátky na začátek a oříšek vypadne z tlapek jako rohlík z aktovky, a na zimu nebude co jíst. Skončíte doslova jako Scratch v Době ledové. Chlupatý, hladový a v depresi… možná i s tikem v oku.
Oříšek sbíráte tak, že na něm zastavíte a pak ho můžete doručit do úlu, houby, kapradí nebo hnízda. Jo, veverky to mají s logistikou celkem na háku. Ale veverčí batůžek má místo jen na jeden oříšek, takže musíte pendlovat nahoru a dolů, dokud nemáte všechny skrýše plné. Hra končí, když jedna veverka zaplní celou svou skrýš, a pak se počítají body. A pamatujte: veverky si oříšky nekradou, takže žádné šmejdění do cizích zásob! Je to hra plná smíchu, plánování a možná i lehkého veverčího šílenství.
Oříškobraní mě mile překvapilo tím, jak chytře kombinuje jednoduchá pravidla s opravdu zábavnou a napínavou hratelností. Přestože je hra určena primárně pro děti, nenudí se u ní ani dospělí, zvlášť pokud se dokážou vžít do role poletující, lehce chaotické veverky se zásobovacím plánem hodným armádního logistika. Děti (v mém případě dvě osmileté neteře, které odmítají čekat, než se vysvětlí pravidla) si hru okamžitě osvojily, a hlavně: skutečně hrály samy. Samostatně plánovaly, házely, doručovaly oříšky a hlavně si pamatovaly, kde se kdo schovává, což mě občas dost zahanbilo.
Dokonce je znatelný i edukativní prvek
Oceňuju i to, že hra nenásilně učí taktice, plánování i určitému riskování, typu vezmu tenhle oříšek, ale projdu kolem sovy, a možná na ni udělám i huu. Napětí přidávají sova a lišák, kteří občas rozpráší celý plán, a přesto to nikdo nebere vážně, protože vystrašená veverka, co upustí oříšek a běží zpátky nahoru, je prostě k smíchu. A hlavně, což si myslím, že je pro dětskou hru nejdůležitější, není tu ani žádné zbytečné zdržování, všechno šlape, i když hráčům ještě mohou růst i mléčné zuby. Pro mě osobně ideální rodinná hra: srdcem pro děti, ale hravostí pro všechny.
Zní to všechno až moc veverkově, že? Bohužel, i tato hra své nedostatky. Byť je strop naprosto nádherný, majestátní a kouzelný, jakmile nesedíte u kruhového stolu a jednou dvakrát s ním posunete, hrozí, že všechny oříšky spadnou ze stromu. Rozuměje, nechtěně se věci posouvají. Také mě trošku trápí, že hra nemá jasné vymezení, zda se jedná o lidově řečeno deathmatch, všichni proti všem, nebo můžete kooperovat, abyste dosáhli kýženého cíle.
A to, co mi vadilo v závěru nejvíce, byl bodovací systém za oříšky. Jak jsem zmínil, jsou jednobodové a dvoubodové, respektive menší a větší oříšek, jenomže efektivní hráči jsou potrestáni, i když skákají lépe a mají méně oříšků oproti sběračům. Což je u hry, kde jde o sbírání, prostě oříšek
Oříškobraní je ideální pro celou rodinu. Hra má velice snadná pravidla, a pokud budete chtít zabavit ratolesti na nějaké malé párty, abyste si mohli popovídat s ostatními rodiči, jedná se o ideální záležitost. Počin má krásný pohádkový lesní design, hezké komponenty a hlavně obrovskou přístupnost úplně pro všechny. Jen je škoda těch pár nešvarů, jako otázka kooperace, nebo právě cenění za oříšky. Ale to je u počinu, v němž jde rozhodně o rodinnou zábavu, maličkost.
