S vědomím, že hranice mezi životem a smrtí je ještě tenčí, než jsme si kdy dokázali představit, se vracíme do světa, v němž jsou mrtví aktivní více než živí. Nicki Pau Preto vás v pokračování své duologie Rod mrtvých opět zve mezi neklidné duše, které ještě nehodlají přejít k odpočinku. Pokud vás Kostitepci uchvátili svou temnou atmosférou, intrikami a neustálou hrou o moc, pak Duchotepci přinášejí druhý díl stojící na stejných pilířích. Jen s větším zaměřením na to, co zůstává uvnitř lidských srdcí, než na to, co se děje na bitevním poli… a možná právě to je tak trochu kámen úrazu.
Autor:
Vydavatel:
Distributor:
Název originálu:
Série:
Díl:
Doporučený věk:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
EAN:
Vydání:
Nicki Pau Preto
Fragment
Albatros Media
Ghostmith
Rod mrtvých
2. ze 2
15+
Jan Kozák
432
černobílý
brožovaná s ořízkou
září 2025
9788025374078
první
Zdroj: Albatros Media
Dějiny píšou vítězové
Příběh navazuje přesně tam, kde jsme Wren, Juliana a Lea posledně zanechali. Uprostřed víru zrady, odhalených tajemství a především šokujícího zjištění, že Wrenina matka není jen postava z dávných vyprávění, ale skutečná Královna mrtvol s mocí ohýbat ubohé duše podle své vůle. Pro Wren to znamená boj proti vlastní krvi… už zase. Aby toho nebylo málo, do hry spletitých rodinných vztahů vstupuje její bratr s nabídkou, že spolu dokážou zničit pramen magie, studnu živící matčiny železné přízraky. Jenže komu věřit, když vás ti nejbližší už tolikrát zradili? Duchové sice představují hrozbu, ale jak kniha sama napovídá, největší zrádci se skrývají mezi živými.
Ještě než se však Wren může pustit do jakéhokoliv boje a zachraňování, musí se vyrovnat se spoustou mnohem obyčejnějších lidských problémů, jako je nevyřešený konflikt s Julianem, který jí vyčítá nedávnou zradu. Na jednu skoro-valkýru je těch problémů skutečně dost, zvlášť když se musí naučit pracovat se svými novými schopnostmi duchotepkyně.
Drzost proti železné vůli
Pokud byla v Kostitepcích Wren drzá, tvrdohlavá a často až nepříjemně samolibá, v Duchotepcích dostává její postava novou hloubku. Zůstává tou samou osinou v zadku, která nejdříve jedná a teprve až pak přemýšlí, ale tentokrát to dělá s větší dávkou skutečné sebedůvěry. Už nejde o nafoukanost, kterou používala jako štít proti pohrdání rodiny, ale o víru ve vlastní schopnosti. Putování po Průlomu jí dodalo sílu, aby konečně uvěřila, že má právo bojovat o své místo na světě, ne jménem, ale činy. Je to hrdinka, která má nespočet chyb, a právě proto je čtenáři tak moc blízká. Její vývoj je nejvýraznější složkou celé duologie. Z problémové, tvrdohlavé a sobecké dívky se stává tou, která ví, že i o pomoc si lze říct, aniž by to znamenalo slabost.
Železotepec Julian je Wreniným naprostým opakem – klidný, rozvážný, zdrženlivý a vždy volící cestu strategie místo chaosu. Zatímco v prvním díle působil jako pevný sloup usměrňující Wren, v pokračování se trochu uzavírá sám do sebe. Jeho vývoj není tak výrazný, přestože i on se musí naučit důvěřovat ostatním. A pak je tu zlatý princ Leo, náhradník náhradníka, třetí v pořadí, který si sám sobě nebojí podkopat morálku. Jeho role v příběhu je tentokrát o kousek větší, přesto bych si přála, aby mohl zářit daleko jasněji. Jeho humor a schopnost vykecat se z každé situace totiž příběh neskutečně odlehčuje ve chvílích, kdy by se jinak propadl do bezedné temnoty.
Zdroj: Albatros Media
Jedním z nejzajímavějších momentů děje jsou chvilky s Inarou. Ta byla v prvním díle jen zpychlou rivalkou, co Wren šlapala na paty. Duchotepci ji však ukazují v mnohem zajímavější podobě. Její perspektiva je osvěžující a dodává vyprávění širší záběr. Z postavy, kterou jste chtěli nenávidět, se snadno stane vaší tajnou favoritkou. Tou zásadní novinkou je přítomnost bratra Wren, což je záhadně rozpolcená postava se smutnou minulostí a překvapivě něžnou povahou. Každý jeho vstup na scénu působí jako zjevení. Osobně bych se nebránila možnosti si přečíst jeho vlastní spin-off, protože v sobě nese tolik bolesti, že vás to nutí chtít znát každý detail jeho dětství.
Narušená rovnováha
Rodinné drama je v závěru duologie alfou a omegou. Otec a dcera stojí na jedné straně, matka a syn na straně druhé. Mezi nimi je zeď, nejen ta skutečná oddělující jejich světy, ale také ta symbolická, vystavěná z tajemství, lží a letitého odloučení. Vztahy se tu lámou stejně snadno jako kosti nemrtvých (jak pro koho) a místo dojemných shledání se dočkáte akorát tak bodnutí do zad.
První díl ohromil originálním systémem tepců, kteří dokážou ohýbat realitu silou magie. Druhý díl ovšem svět jako takový nikam zásadně neposouvá. Nedozvídáme se mnoho nových informací a pravidla hry zůstávají stejná, v čemž cítím drobné zklamání jakožto čtenář, který miluje hutný worldbuilding. Zato tematika rovnováhy a řádu tu hraje velkou roli. Svět kdysi stál na pevných základech, ale pramen magie tu harmonii narušil. Misky vah se vychýlily a Wren stojí uprostřed jako ta, která je musí za každou cenu znovu vyvážit, i kdyby to mělo znamenat přelstít otce, porazit vlastní matku a zastavit regenta osnujícího válku. Jak říkám, na jednu mladou skoro-valkýru toho není málo.
Kde Kostitepci sršeli akcí, tam Duchotepci trochu váhají. Začátek je těžkopádnější, méně strhující a chvílemi se zdá, že příběh příliš přešlapuje na místě, aniž by nabízel dynamiku prvního dílu. Přiznávám, že jsem se do knihy zkraje dostávala obtížněji. Naštěstí se to láme ve druhé polovině. Jakmile se vztahy vyostří a linie příběhu se začnou sbíhat k finále, kniha nabírá slušný spád. Vyústění je napínavé, napůl předvídatelné, napůl překvapivé, ale rozhodně stojí za to. Přesto musím říct, že jsem od začátku čekala o trochu více bojů, více krve i více křupání kostí pod rukama.
„Smrt je jistá jako úsvit a stejně jako přijde nový den, povstanou i noví mrtví. A my budeme u toho. Najdeme je. Povedeme je. Budeme vládnout. Aby se živým dařilo a mrtví mohli sloužit, protože smrt neznamená konec.“
Železná vůle mrtvých
Duchotepci nejsou špatnou, ale ani skvělou knihou. Daleko lépe fungují jako celek série, coby důstojné zakončení temné fantasy duologie. Jenže pokud mám porovnávat, Kostitepci jsou syrovější, akčnější a neustále mě drželi v napětí. Duchotepci se vydali cestou emocí, vztahů a vnitřních konfliktů, což alespoň pro mě nebylo tolik strhující.
Přesto musím ocenit autorčin styl, protože stále dokáže čtenáře vcucnout a vykreslit postavy, které jsou lidské ve své nedokonalosti. Wrenin vývoj je jedním z nejlepších příkladů hrdinky, která zraje a učí se, aniž by ztratila svou kousavou drzost (alespoň ne celou). Julian a Leo tvoří spolu s ní komickou trojici třetího prince, málem zavražděného dědice a neúspěšné valkýry ve vyhnanství, která by ve skutečném světě možná neměla šanci přežít ani týden, a přece na jejich bedrech leží osud celé říše. Smrt tu rozhodně není koncem. Je jen dalším krokem na cestě, kde vítězové píšou dějiny a poražení se mění v přízraky.
Druhý díl temné série s nemrtvými nás znovu vrhá do světa, kde se Wren musí postavit vlastní rodině a vnitřním démonům. Duchotepci se více soustředí na vztahy, rodinné drama a emoce než na akci, což má za následek úbytek napětí. Přesto finále série přináší silný vývoj postav a důstojně uzavírá Rod nemrtvých.
