Všechno to začalo jedním nenápadným chlapcem jménem Corban, který chtěl být válečníkem na Jeřabinových polích. Nyní, po tisících přečtených stran, nespočtu prolitých slz a litrech prolité krve, jsme se dostali na samotný konec velkolepé cesty. Oblíbené nakladatelství Host k nám přináší čtvrtý a závěrečný díl série Věrní a padlí s úderným názvem Hněv. Říká se, že zakončit obrovskou epickou ságu tak, aby uspokojila čtenáře a nenechala pachuť v ústech, je ten vůbec nejtěžší úkol každého spisovatele. John Gwynne to ovšem zvládl s takovou elegancí, brutalitou a citem, že se mi po dočtení chtělo vstát a nahlas zatleskat. Neudělal jsem to, ale chtěl jsem.
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Svět:
Díl:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Rozměr:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
John Gwynne
Zuzana Pevná
Nakladatelství Host
Věrní a padlí
4.
Pavel Černovský
719
černobílý
151 x 214 x 62
brožovaná
dube 2026
978-80-275-2857-8
9788027528578
první
Zdroj: Nakladatelství Host
Svět na pokraji absolutní propasti
Kniha Hněv začíná přesně v tom bezútěšném momentě, kdy nás předchozí díl Zkáza nechal s otevřenou pusou a zlomeným srdcem. Bájná obří pevnost Drassil padla do rukou nepřátel. Vypočítavý Calidus a zmanipulovaný král Nathair drží v hrsti většinu Sedmi pokladů a brána do Jiného světa, kudy má projít temný bůh Asroth se svou armádou démonů, se pomalu, ale jistě otevírá. Zbytky našich hrdinů jsou roztroušené, zraněné a naprosto zoufalé. A co je na tom všem vůbec nejhorší? Chybí jim jejich hlavní maják naděje.
Hlavní hrdina Corban, všemi oslavovaná Jasná hvězda, totiž zmizel neznámo kam. Ukáže se, že byl zajat nevyzpytatelným klanem obrů Jotunů, kteří do bitvy jezdí na zádech obrovských válečných medvědů. Jeho cesta za holým přežitím a snaha získat si respekt u této odlišné, a přitom fascinující rasy tvoří silnou úvodní část knihy. Gwynne zde mistrovsky rozšiřuje lore svého univerza a ukazuje, že ani obři nejsou jen jednotvárné vraždící stroje. Mají svou vlastní bohatou kulturu, politiku a generační spory, kterých musí Corban chytře využít k úniku.
Na druhé straně barikády ale nikdo nespí. Calidus dál splétá své temné intriky, brutální královna Rhin drží pevnou rukou dobyté državy a Nathair je zkrátka kapitolou sám pro sebe. Právě u něj autor naplno ukazuje svůj neuvěřitelný psychologický um. Během několika kapitol sledujeme jeho vnitřní rozpolcenost, křečovité omlouvání vlastních zvěrstev a děsivé uvědomování si chyb. Není to jen plochý záporák, ale neuvěřitelně tragická figura. Nechybí samozřejmě ani sadistický Lykos, kterého budete od první stránky toužit vidět umírat v těch nejhorších možných bolestech.
Zdroj: Nakladatelství Host
Hněv připravil celou šachovnici
Genialita tohoto objemného díla spočívá v tom, jak se všechny rozvětvené linky a obrovské množství postav, ať už je to Veradis, Edana, Camlin nebo těžce zkoušený Maquin, neomylně směřují k jednomu jedinému bodu. Tím je návrat k hlubokému a zlověstnému Forn Forestu a pevnosti Drassil. Každý přesun jednotek, každé těžké rozhodnutí a každá drobná šarvátka má svůj jasný smysl. Figurky se přesouvají po šachovnici Země vyhnanců a vy s tajeným dechem sledujete, jak se blíží bouře, jakou svět ještě neviděl.
Pokud jsem u předchozích dílů vyzdvihoval akční scény, Hněv je posouvá do zcela jiné literární dimenze. John Gwynne využívá své zkušenosti s historickým šermem a jeho znalosti štítových hradeb, boje muže proti muži a středověké taktiky z textu vyloženě sálají. Ať už jde o komorní, osobní duely plné celoživotní nenávisti, nebo o gigantické střety, kde se lidé, obři, andělé a démoni mísí v jednu krvavou masu, vše je popsáno naprosto přehledně, syrově a neuvěřitelně napínavě. Sice jsem si trošku více oblíbil Běs bohů, ale i tady cítíte tíhu úderů a všudypřítomný pach krve z každé věty.
Pamatuji si, jak jsem si u prvního dílu stěžoval na nepřehledné množství úhlů pohledu, ze kterých se mi tehdy točila hlava. Zde musím uznat svou jednoznačnou porážku. To, co byla na začátku mírná slabina, je nyní tou úplně největší zbraní celé série. Rychlé střídání pohledů v Hněvu funguje jako ten nejlepší filmový střih. Dává velkým bitvám a klíčovým dějovým momentům neskutečnou dynamiku, protože vidíte stejný moment očima zakrváceného pěšáka v první linii, stratéga na kopci i samotného nepřítele na druhé straně bitevního pole.
Zdroj: Nakladatelství Host
Člověk člověku zvířetem
Zvláštní odstavec si v této recenzi musím vyhradit pro zvířecí společníky. Corbanův věrný vlk Bouře už dávno není jen roztomilý mazlíček z úvodu ságy, ale ztělesněná mašina na zabíjení a neochvějný strážce, u kterého budete trnout hrůzou při každém jeho i sebemenším zranění… podobně jako u vlků oblíbených Starků z Písní ledu a ohně. A pak je tu samozřejmě mluvící vrána Krk. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že si dokážu vytvořit tak silné emoční pouto k drzé, sýr milující vráně. Prostě Tom a Jerry ve vráněti.
S blížícím se finále je nutné mít po ruce zásobu kapesníků. John Gwynne se sice nevyžívá v bezúčelném zabíjení čistého „grimdarku“, ale to rozhodně neznamená, že hraje se čtenářem fér. Smrt si na bojišti nevybírá a autor se nebojí s ledovým klidem obětovat postavy, se kterými jste strávili několik let literárního života. Ztráty jsou brutální, nesmírně bolestivé a zanechávají obrovské jizvy, ale vždy dávají příběhový smysl. U dvou konkrétních momentů ke konci knihy mi dokonce ukápla slza a musel jsem na chvíli přestat číst.
Je pravdou, že John Gwynne v jádru nevymýšlí žádné žánrové kolo. Celá sága stojí na absolutně klasických a prověřených základech fantasy: epický boj dobra proti zlu, jasně definovaný vyvolený hrdina, hledání magických artefaktů a střet andělů proti démonům. Jenže autor tyto staré známé propriety uchopil s takovou láskou, péčí a řemeslnou zručností, že působí naprosto neokoukaně. Dokázal žánru vrátit tu pravou „rytířskou“ epičnost plnou pravdy a odvahy, aniž by přitom jedinkrát sklouzl k dětinskosti nebo kýčovité naivitě. Což je něco, co u spousty současných fantasy, které sázejí na romantiku ve všech možných podobách, jsem vcelku uvítal. Kdo ví, proč se začínají pak recyklovat autoři z devadesátých let a počátku tisíciletí.
Hněv je mistrovské dílo a nadmíru důstojné završení jedné z nejlepších fantasy sérií současnosti. Ano, říkám to samé u Hladu bohů, ale to je tím, že je to stejný autor. Je mi neuvěřitelně smutno, že natrvalo opouštím Země vyhnanců a hrdiny, kteří mi během let tolik přirostli k srdci, ale zároveň cítím obrovskou vděčnost, že jsem tento příběh mohl prožít až do konce. Pokud jste ještě sérii Věrní a padlí nezačali číst, nečekejte ani o minutu déle. Tohle je poctivá moderní klasika a já už teď nedočkavě vyhlížím autorovu navazující sérii O krvi a kostech, u níž doufám, že též v České republice vyjde. Ostatně, je to snad autorova poslední série, co u nás není.
