Některé hry rozproudí mozek, jiné zase zábavu. Duplik patří rozhodně do té druhé kategorie. Tato kreslící párty hra se vrací v nové svěží edici. Má modernější kabátek, upravené komponenty a lehce aktualizovaná pravidla, ale její podstata zůstává stejná. Z chaosu slov a nepochopených instrukcí se stále rodí ty nejvtipnější kresby, jaké jste kdy viděli.
Devadesát vteřin čisté paniky
Jak už název napovídá, Duplik je o duplikování, tedy o kopírování… i když by v tomto případě bylo přesnější použít termín napodobování. Jeden ze tří až šesti hráčů se každé kolo stane uměleckým ředitelem, který se dívá na tajemnou ilustraci na kartě. Jeho úkolem je ji během devadesáti vteřin popsat tak přesně, aby ostatní hráči, tedy umělci, dokázali podle jeho slov nakreslit co nejvěrnější kopii.
Nikdo z umělců ovšem obrázek neuvidí až do závěrečného vyhodnocení. Umělecký ředitel se snaží popsat scénu co nejdůkladněji, a přitom doufá, že ho ostatní vůbec pochopí, aby zvládli nakreslit alespoň vzdálenou podobu originálu. Jenže čas běží, písku v přesýpacích hodinách ubývá a stůl se plní zoufalými tahy tužkou. Není povoleno klást žádné otázky ani prosit o doplňování informací, jede se naostro. Není proto divu, že výsledkem jsou většinou naprosto absurdní výtvory, které s původní ilustrací mají společného asi tolik jako Picasso s realismem.
Po zběsilé minutě a půl se z umělců stávají porotci k posouzení věrnosti duplikátu. Umělecký ředitel nahlas čte seznam deseti hodnotících kritérií na zadní straně karty a uděluje tím bod sobě, pokud daný detail nakreslil alespoň jeden z hráčů, i kreslíři, pokud se mu podařilo detail správně zachytit. Na první pohled je herní smyčka jednoduchá, ale v praxi zjistíte, že se to snáze řekne, než udělá. Ono popsat obrázek přesně, stručně, a přitom pochopitelně v časovém presu, není vůbec snadné. Stejně tak není lehké poslouchat, co všechno umělecký ředitel řekl, a zároveň přimět mozek i ruku spolupracovat, při přenášení jeho slov na papír. Po několika kolech se sečtou body a jako obvykle vyhrává ten, kdo jich nashromáždil nejvíce.
Z chaosu vzniká umění
Duplik se hraje ideálně v partě přátel nebo v rodinném kruhu a není třeba se bát k partii přizvat i mladší hráče. Jak hlásá slogan na obalu, nemusíte umět kreslit, abyste zvládli vyhrát… až na to, že tak snadné to není. Pravda je, že bez jistého výtvarného citu pro tvar a prostor se neobejdete. Vítězství sice není o uměleckém talentu, jako spíše o schopnosti poslouchat a popisovat, no mnohem důležitější, než estetika je přesnost a pozornost k detailům. Jsou to právě ony detaily, které rozhodují o vaší úspěšnosti, za což jste odměněni bodovým ziskem. Jistá benevolence v tom přesto je. I když vaše kresba připomíná více prase než kočku, můžete zabodovat, pokud se v ní skutečně nachází kruhové akvárko na levé straně a za oknem prší rybičky.
Zábava spočívá právě v tom, že nikdo přesně neví, jak moc se jeho výtvor blíží originálu, nebo jak moc je předloha šílená. Popisující hráč má před sebou jasný obraz a je přesvědčen, že mluví naprosto srozumitelně. Jenže realita u stolu bývá jiná. Umělci se během kreslení zoufale snaží zachytit všechno, co slyší a co nejrychleji myšlenku přenést na papír. Když se poté obrázky porovnají, ukáže se, že každý si slova uměleckého ředitele vyložil po svém a nevyhnutelně poté přichází hromada smíchu.
Na rozdíl od jiných kreslicích her, jako je například Co to čmáráš? nebo FIESTA de los Muertos, hra Duplik vůbec není o hádání, co kdo nakreslil. Cílem je pouze co nejpřesněji převést slova v obraz. Díky tomu je hra překvapivě svěží a jiná než většina párty her na trhu. S jistou nadsázkou by se dalo říct, že Duplik je více zkouškou komunikace než klasickou kreslící hrou. Učí vás přesně formulovat, pozorně poslouchat a zároveň se smířit s tím, že vaše představa nikdy nebude totožná s představou ostatních.
Duplik je přesně ten typ hry, kterou můžete vytáhnout v podstatě kdykoli a s kýmkoli. Pravidla vysvětlíte během pár minut a už po prvním kole je všem jasné, jak to celé funguje. Díky rychlému tempu se navíc nikdo nenudí. Časový tlak dodává partiím napětí, dynamiku a veselý chaos, ale zároveň není frustrující. Ten, kdo kreslí, má co dělat, aby stíhal, a ten, kdo popisuje, se do svých slov nezamotat. Obojí vyžaduje soustředění, ale nikdy se nezmění v úmorné přemýšlení. Tato desková hra je totiž postavená především na zábavě, ne na výkonu.
Zpět v lepší formě
Krabice nové edice je menší a skladnější než původní hra vydávaná pod značkou Albi. Design je tentokrát mnohem čistší a elegantnější. Uvnitř najdete balíček oboustranných karet s obrázky i kritérii, přesýpací hodiny, bloček zakreslovacích i hodnotících archů a několik tužek. Velká škoda je, že Duplik nepoužívá mazací tabulky a fixy umožňující kresby snadno mazat, díky čemuž byste mohli nedbat na omezení stále tenčícího se bločku, který při opakovaných partiích většího počtu hráčů rychle mizí.
Ilustrace na kartách jsou rozmanité a naprosto bizarní. Snad jen málokteré scény byste si vybavili svépomocí. Právě tato pestrost stojí za onou zábavnou složkou. Text s hodnotícími kritérii na zadní straně by však mohl být o něco větší, protože v horších světelných podmínkách se čte obtížně, a prostor by na to byl.
Velmi příjemným překvapením je, jak dobře hra funguje v okruhu různých věkových kategorií, čímž snadno spojuje generace. Navíc rozvíjí dovednosti, které se hodí i v běžném životě: učí přesně komunikovat, rozvíjí prostorovou představivost, trénuje paměť i aktivní naslouchání. Ne náhodou se Duplik doporučuje také jako pomůcka při logopedických nebo pedagogických cvičeních, protože hravou formou podporuje koncentraci a vyjadřovací schopnosti.
Duplik je důkazem, že k zábavě není potřeba složitá pravidla ani drahé komponenty. Stačí papír, tužka, trocha fantazie a parta lidí, kteří se nebojí udělat si ze sebe legraci. Tato neodolatelná směs improvizace, komunikace a humoru dokáže spojit lidi, rozpustit napětí a rozesmát i ty, kteří se jinak her spíše zdráhají. V dnešní době, kdy většina deskovek soupeří o pozornost pomocí obsáhlých mechanik, je tahle jednoduchost osvěžující.
