Na rozhovor s námi si udělala čas spisovatelka Tereza Kopecká se svým manželem, ilustrátorem Tomášem Kopeckým. Oba stojí za knihou Dorka, která zaujme především mladší čtenáře svým poutavým příběhem a hravými ilustracemi. Tereza nám prozradí, jak kniha vznikala a co ji inspirovalo, zatímco Tomáš přiblíží proces ilustrací a vizuální podobu světa Dorky. Společně nám odhalí zákulisí vzniku knihy a také pár zajímavostí, kterých byste si možná jinak ani nevšimli.
Mohli byste se na úvod našim čtenářům krátce představit?
Jsme manželé, kámoši a kolegové zároveň. Ano, zní to pochybně, ale sešlo se to tak. 🙂
Kdy jste začala psát a co Vás k tomu přivedlo?
Zásluhu na první vydané knize mají určitě naše dcery. Napsala jsem ji právě pro ně – byl to vánoční příběh, který vyšel v roce 2019. Holky do něj dokonce nakreslily i pár obrázků.
Jak jste se dostal k ilustraci knih pro děti?
V roce 2018 mě oslovila redaktorka z Albatrosu, Petra Bartíková, že našla mé portfolio na internetu a chtěla by se zeptat, jestli bych nechtěl ilustrovat knížku Hmyzí Hotel. Od té doby se vezu.
Zdroj: Tomáš Kopecký
Máte při psaní nějaký oblíbený rituál, místo nebo hudbu, která Vám pomáhá se soustředit?
Já asi nejradši píšu, když je kolem mě rodina. Jejich přítomnost mě uklidňuje a zároveň inspiruje. Třeba knížku o sestrách, z nichž jednu postihla puberta a druhá z toho šílí, bych bez našich holek rozhodně nenapsala! 🙂
Co je pro Vás při tvorbě příběhu nejdůležitější – postavy, děj, atmosféra, nebo něco jiného?
Na začátku bývá většinou nějaké téma nebo problém, který mě zrovna zaměstnává. Vytvořím postavu, která ten problém „nese“, a nechám ji s ním žít. Nic si předem neplánuji, často čerpám z vlastních zkušeností. Nejdůležitější je, aby mě příběh samotnou bavil – píšu jen tehdy, když mám radost z tvorby. Ve chvíli, kdy bych ji ztratila nebo neměla co říct, bych psát přestala.
Jak probíhá Váš tvůrčí proces – od prvního nápadu až po hotovou ilustraci?
Pokud jde o knižní ilustraci, vždy začínám tím, že si přečtu celou knihu. Nasaju hlavní postavy a ty se snažím naskicovat. Dám jim nějaký rozpoznatelný detail, srandičku… Pak si vybírám rovnoměrně místa v knize, kam by se ilustrace hodila. Snažím se si situaci představit podle textu. Musí mě napadnout kus děje, který by ilustrace mohla vyprávět, kus příběhu, který třeba v knize není specificky popsán, ale mohl by se zrovna odehrát. Pak přichází docela hnusná první skica, kde řeším kompozici – popředí, pozadí. Následně pokračuji černou linkou, kterou ukážu manželce nebo redakci. Když je vše ok, obrázek vybarvím + dodatečně upravím kontrast, saturaci apod. Jinak k sobě do pracovny nikoho moc nepouštím, nedokážu pracovat na veřejnosti nebo s pohledem v zádech. 🙂
Zdroj: Tomáš Kopecký
Dorka je kniha zaměřená na mladší čtenáře, jaké knihy jste sama ráda četla jako dítě?
Měla jsem moc ráda knihy Astrid Lindgrenové. Dokázala dětem rozumět a její postavy byly tak opravdové, že se do nich člověk snadno vžil, i když žily v jiném světě. Z jejích příběhů navíc přímo sálala láska k dětem. Později ale přišla povinná četba a já číst přestala. Čtenářské zápisy mi diktoval můj táta. Nedávno jsem našla čtenářák ze čtvrté třídy – bylo mi devět – a stálo tam: Černí baroni a Tankový prapor. 🙂 Lásku ke čtení jsem znovu objevila až po škole.
Myslíte, že ilustrace mohou podpořit zájem o čtení u dětí, které třeba knihy moc nelákají?
Pokud ilustrace dokáží přesvědčit dítě, aby začalo knihou listovat, je to super. Za mě asi mohou vzbudit pozornost o konkrétní knihu – čili podle mě dokáží připravit první krok.
Zdroj: Tomáš Kopecký
Ilustrujete raději podle konkrétních popisů v textu, nebo si necháváte volnou ruku pro fantazii?
Rád znám kontext, do kterého zasazuji svůj pohled právě těmi mikropříběhy, situacemi, které by mohly v tu chvilku vzniknout.
Co Vás inspirovalo k napsání Dorky? Má postava nějaký reálný předobraz?
Dorku jsem psala s velkou láskou a respektem k dětem. Nese v sobě něco z obou našich dcer i z nás rodičů, kteří si ještě dobře pamatujeme, jaké to je být dítětem. Místo děje – pražský Žižkov – je pro mě také osobní, vyrůstal tam můj táta, já jsem tam trávila spoustu času s prarodiči, a teď i naše holky. U Nového Města nad Metují má náš děda skutečně louku s kouskem lesa.
Co Vás inspirovalo při tvorbě ilustrací k Dorce?
Tereza píše vždy o místech, které zná ve skutečnosti. Buď je znám také, nebo je dokáže dobře popsat. Hodně jsme si o Dorce ještě povídali, říkali si spolu, jak by asi vše mohlo vypadat. Nicméně pak už se zavírám do kobky a jdu nad tím přemýšlet. V hlavě si vytvářím takové divadlo, ve kterém Dorka hraje. Když se tomu třeba nějak vnitřně zasměju nebo to ve mně vyvolá nějaký pocit, nakreslím to.
Zdroj: Tomáš Kopecký
Spolupracoval jste úzce s autorkou – Vaší manželkou, nebo jste měl při ilustracích úplnou volnost?
Už při psaní jsme spolu často chodívali na procházky a o knize se bavili. Následně viz odpověď nahoře. 🙂
Dorka ve škole trpí, protože výuka je nezáživná a třídní učitelka vyžaduje poslušnost. Chtěla jste tím poukázat na problém klasického školního systému?
Rozdíly mezi školami i třídami jsou obrovské, takže nelze mluvit o jednom „školním systému“. Všude hodně záleží na učitelích a na tom, s jakou zodpovědností a laskavostí k dětem přistupují.
V Dorce nejde jen o nezáživnost výuky – Dorčina učitelka je vyloženě zlá a děti nemá ráda. Aplikuje v hodinách typické škodlivé postupy, díky nimž se děti cítí zahanbeně, bojí se dělat chyby, uzavírají se, jsou úzkostné a výuku se snaží jen přetrpět. Dorka přitom s dědou objevuje svět přirozeně, skrze vyprávění, procházky, muzea i parky, a nechápe, proč se ve škole učí jinak. Je z toho frustrovaná, a myslím, že právem.
Máte osobně zkušenost s tím, že škola nemusí vyhovovat každému dítěti?
Ano. 🙂
Myslíte si, že by škola měla více podporovat zvídavost a kreativitu dětí? Jak by podle Vás taková ideální škola vypadala?
Tomáš: Nechtěl bych zobecňovat. Neznám všechny školy a všechny učitele – vždy je to o lidech. Ideální škola je taková, do které se dítě těší, nebojí se, že když řekne chybu, dostane trest. Dítě je ochotné a je mu umožněno sdílet svůj názor, nápad.
Tereza: Pedagog by měl určitě podporovat přirozenou zvídavost dětí. Využívat jejich radost z objevování, chuť tvořit a bádat, a zároveň by měl trpělivě rozvíjet i vztahy mezi dětmi. Ideální škola je taková, kde pracují lidé, kteří mají děti opravdu rádi a vidí v jejich vzdělávání své poslání.
V knize se objevuje motiv „domškoláctví“. Dorka a děda se učí a objevují svět po svém. Byla tato část inspirována skutečnými zkušenostmi s alternativním vzděláváním?
Tereza: Ano.
Která ilustrace z Dorky je pro Vás osobně nejbližší a proč?
Zdroj: Tomáš Kopecký
Mám tuto ilustraci rád, protože ukazuje ten pocit, kdy se dítě cítí bezpečně i přes fyzické nepohodlí natolik, že normálně vytuhne u vyprávění. 🙂
Byla nějaká část knihy výzvou i z hlediska výtvarného zpracování?
Určitě, vždy bojuju se správným výběrem barev. Nechci dělat stromy zeleně, oblohu modře, komín červeně. U Dorky jsem hledal paletu podle denní doby, nálady, situace. To je pro mě asi nejtěžší.
Myslíte si, že by příběh mohl inspirovat děti i rodiče k hledání kreativnějších způsobů, jak trávit čas a učit se?
Já si nemyslím, že by tohle děti neuměly – být kreativní. Ony jsou! A pokud by se tahle jejich vrozená vlastnost ve škole využívala namísto potřeby ji potlačit, nemuseli bychom přemýšlet nad tím, jak jim vrátit chuť se něco učit.
Co byste chtěla, aby si mladí čtenáři odnesli z příběhu Dorky?
Asi naději. Protože, i když teď třeba nemají jinou možnost (jako má Dorka), jednou budou dospělí a to, co se jim v dětství nelíbilo, budou mít moc měnit. U sebe, u svých dětí a nebo i ve větším měřítku. Vlastně bych tuto odpověď mohla zakončit slovy naší mladší dcery: „Já bych chtěla být učitelka, abych dětem ukázala, že učení může být opravdu zábavné – a aby si nikdy nezhnusily školu.“
Plánujete, aby Dorka měla pokračování, nebo připravujete úplně jiný příběh?
Pokračování určitě neplánujeme. Chystáme nový příběh.
Jaký je Váš největší cíl, když tvoříte ilustrace pro dětské knihy?
Uvěřitelnost postav, vlastní příběh, který obrázek vypráví. Ilustrace nesmí působit staticky a bez emocí.
Zdroj: Tomáš Kopecký
Jaký je Váš sen nebo přání pro všechny malé čtenáře, kteří se s Vašimi knihami setkají?
Tomáš: Pokud si na ni vzpomenou třeba za 5 – 10 let jako na tu knížku, která je docela bavila.
Tereza: A aby je každá přečtená kniha motivovala vybrat si další (nehledě na autora).
Děkujeme za rozhovor. Je něco, co byste chtěli čtenářům vzkázat? Kde případně mohou sledovat Vaši tvorbu?
Díky moc také.
Nebojte se odložit knížku, která vás nebaví. Určitě je tu i nějaká, která vás nadchne více a bude ta pravá.
Naše tvorba se dá sledovat na našem webu: https://www.littlecolor.com/
Sociální sítě někde máme, ale radši si přečtěte knížku nebo komiks. 🙂
Zdroj: Tomáš Kopecký
Zdroj: Tomáš Kopecký
