Kniha Dorka od Terezy Kopecké, vydaná nakladatelstvím Paseka, je určena především mladším čtenářům, ale její témata osloví také dospělé. Příběh kombinuje otázky školy, učení a individuality dítěte s dobrodružstvím, fantazií a podpůrným vztahem s blízkými. Knížku doprovází ilustrace Tomáše Kopeckého, které příběh oživují, dodávají mu hravost a vizuální kouzlo a umožňují dětem ještě lépe se vžít do Dorčina světa. Autorka ukazuje, že každé dítě je jiné a někdy je potřeba hledat vlastní cestu, jak se učit, objevovat a rozvíjet, aniž by se přitom cítilo jako „šablona“ ve školním systému.
Autor:
Ilustrátor:
Vydavatel:
Žánr:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Tereza Kopecká
Tomáš Kopecký
nakladatelství Paseka
pro děti
136
barevné ilustrace
brožovaná
srpen 2025
978-80-7637-533-8
první
Zdroj: nakladatelství Paseka
Svět, kde učení není nuda
Hlavní hrdinka, Dorka, se ve škole necítí dobře. Látka je pro ni nezáživná, sezení v lavici nekonečné a třídní učitelka vyžaduje především poslušnost, místo aby podporovala její zvídavost a chuť objevovat. Dorka však má štěstí, její děda jí rozumí, podporuje její zájmy a nekonečnou fantazii, která dokáže každodenní život proměnit v dobrodružství. Díky tomu si Dorka dokáže najít vlastní způsob, jak se učit a zkoumat svět kolem sebe.
V červnu, ještě před koncem školního roku, se Dorka dostane do problémů ve škole a právě tehdy přijde její dědeček s nápadem, který všechno změní: pořídit si maringotku a vyrazit do lesa na prázdninové dobrodružné putování. Dorka a dědeček se tam stávají robinsony, piráty a badateli, učí se přežít v divočině a objevují nové věci podle vlastních pravidel. Tato část knihy působí jako oslava kreativity a nezávislosti, ukazuje, že učení nemusí být omezeno lavicemi a učebnicemi, ale může se stát dobrodružstvím, které baví a zároveň rozvíjí.
Právě v přírodě se Dorka s dědečkem učí nejvíc. Pozorují hmyz a všímají si rozdílů mezi jednotlivými druhy, krmí veverky a učí se trpělivosti i klidu, protože příroda svá tajemství odhaluje jen těm, kdo dokážou chvíli mlčet a pozorně se dívat. Společně chodí na houby, povídají si o jejich rozpoznávání a o tom, které jsou jedlé a které ne. Každý jejich den je vlastně malou lekcí, kde se dobrodružství propojuje se vzděláváním, a přitom tu nejsou žádné známky ani testy. Děda ukazuje Dorce, že svět kolem je jedna velká učebnice, stačí ji otevřít očima i srdcem.
Zdroj: nakladatelství Paseka
Každý má svou cestu
Jako učitelku mě příběh osobně velmi oslovil. Dorka reflektuje, jak moc záleží na individuálním přístupu a možnostech učit se podle svého tempa. Připomněla mi, že děti potřebují prostor pro zvídavost, objevování a experimentování. Alternativní způsoby učení, třeba i doma nebo v přírodě, mohou být velmi inspirující a ukazují, že vzdělávání nemusí být jednotvárné. Kniha přitom nijak neznevažuje školy obecně, neříká, že všechny jsou špatné, spíš upozorňuje, že každé dítě potřebuje hledat vlastní cestu a někdy také vlastní prostředí, kde se může rozvíjet.
„Ale už není ta doba, kdy musí všichni dělat všechno stejně. Vždyť každé dítě je jiné a prostě každému vyhovuje jiný způsob. Nemůžeš popřít, že se tady Dorka s dědou naučila víc než za celý rok ve škole. Nechci, aby přišla o to nadšení z poznávání. Chtěla bych, aby jí učení dělalo radost.”
Co mě na příběhu Dorky také zaujalo, je pohled na učení prostřednictvím zkušenosti a prožitku. Dorka s dědečkem ukazují, že poznávání světa může být propojeno s každodenními činnostmi, pozorováním přírody, péčí o zvířata, hledáním hub nebo řešením praktických situací. Z vlastní učitelské praxe vím, že právě taková forma učení nejvíce motivuje a rozvíjí nejen znalosti, ale i dovednosti, jako je samostatné myšlení, trpělivost a tvořivost. Příběh tak ukazuje, že poznávání světa může být radostné, přirozené a zároveň inspirující.
Ilustrace Tomáše Kopeckého knihu nádherně doplňují. Jsou hravé, živé a dokreslují atmosféru dobrodružství a fantazie. Díky nim se děj stává ještě poutavějším, protože vizuálně podporují Dorčin svět, její nápady, zvídavost a radost z objevování. Pro děti, které se rády ponoří do vizuálních příběhů, jsou ilustrace velkým přínosem a dělají z knihy příjemnou čtenářskou zkušenost.
Zdroj: nakladatelství Paseka
Čtení Dorky bylo velmi příjemné a snadné. Styl autorky je lehký a hravý, jazyk je srozumitelný a kapitoly mají přiměřenou délku, takže se mladší čtenáři do příběhu snadno ponoří a mají chuť pokračovat. Text není zahlcen složitými popisy ani dlouhými větami, což z knihy dělá ideální volbu pro ty, kteří se teprve učí orientovat v delším vyprávění. Přitom příběh nabízí dostatek napětí, humoru a dobrodružství, aby motivoval a bavil od začátku do konce.
Celkově kniha Dorka působí jako oslava zvídavosti, kreativity a individuality. Příběh je hravý, ale zároveň nese hlubší poselství o tom, že každý z nás má právo hledat vlastní cestu, učit se a objevovat svět podle sebe. Je to kniha, která dokáže pobavit, inspirovat a přinést čtenářům radost z fantazie i z malých dobrodružství, která mohou zažívat každý den.
