Obyčejná dívka, umělkyně se štětcem v ruce, neúnavná bojovnice i svůj vlastní největší nepřítel – to je Constance, hlavní hrdinka roztomilé a relativně krátké metroidvanie z dílny německého studia Blue Backpack z konce roku 2025. Ve hře ji čeká nelehký úkol. Vyzbrojena jen malířským náčiním se musí probojovat ze svého vnitřního světa. Ten, jakkoliv je překrásný a barevný, je kvůli jejímu chřadnoucímu mentálnímu zdraví také nebezpečný, a tak ji jen tak jednoduše ven nepustí.
Barvy, fantazie, kreativita
Svět Constance je překrásný. Malované vizuály vás zaujmou na první pohled, a to jak co se týče prostředí, tak nepřátel nebo vedlejších postav, které ve hře působí jako zadavatelé hlavních i vedlejších questů nebo třeba jako obchodníci. Svět se jen tak neomrzí, protože herní mapa je rozdělena do několika tematických oblastí. Část herního zážitku tak strávíte například mezi roboty, ale část také v knihovně, obklopeni krvelačnými knihami a svíčkami.
Vizuál není to jediné, co formuje celkový estetický zážitek ze hry. Jednotlivé oblasti a souboje mají samozřejmě také svůj hudební podkres, který je více než povedený. Soundtrack trefně ladí s atmosférou různých částí mapy a dodává jim šmrnc. Jednou se díky němu budete cítit jako dobrodruh na hrdinné výpravě, jednou zase jako při návštěvě cirkusu, jindy vás naopak zklidní a možná vás dovede až k melancholii.
Je to právě kombinace obou těchto faktorů, co maluje trefný obraz vnitřního světa hlavní hrdinky jakožto umělecké duše – někoho s bujnou fantazií, plnou nejrůznějších zážitků. Bez nadsázky lze říct, že po estetické stránce je hra zpracována na výbornou.
Zdroj: Blue Backpack
Žádný učený z nebe nespadl
Jak je pro žánr metroidvanie příznačné, hráč se učí mechaniky postupně, zatímco objevuje jednotlivá zákoutí Constancina vnitřního světa. Autorům se navíc podařilo je stylově provázat s uměleckou tematikou hry. Constance při dashování prolétá vzduchem jako barva odhozená ze štětce nebo maluje své vlastní vybuchující kopie.
Jednotlivé mechaniky zpřístupňují další části mapy, nebo jen usnadňují pohyb po ní a pro dokončení hry nejsou nezbytné. Může se vám například vtipně stát, že celou hlavní linkou projdete bez double jumpu. Jen se při tom o něco víc zapotíte, až se budete snažit nejrůznějšími opičími drahami, které si pro vás designéři nachystali, proskákat bez něj.
V každém případě je pohyb po mapě zábavný, stejně jako souboje s bossy, v nichž byli autoři také kreativní. Hra nepůsobí příliš těžce, o to více frustrující je, když se člověk opakovaně snaží o jeden a ten samý boss fight a po každém neúspěchu ví, že je to jen a jen jeho chyba. To už ale k tomuhle žánru patří.
Zdroj: Blue Backpack
Když duše chřadne
Autoři se ve hře rozhodli otevřít důležité a v dnešní uspěchané době stále aktuálnější téma, a sice mentální zdraví hlavní hrdinky. Constance se snaží dostat ven ze své hlavy, kam se stáhla jako do úkrytu před okolním světem. V průběhu hlavní dějové linky dostane hráč několik příležitostí nahlédnout do jejího běžného života. Problémy, které by někteří mohli odsoudit jako banální, se nabalují jeden na druhý a Constance víc a víc dusí na jedné straně nátlak z jejího okolí, na druhé straně skutečnost, že si nedokáže říct o pomoc.
Tematika je do jisté míry provázána i s Constanciným vnitřním světem, nejvíce se to projevuje u závěrečných bossů nebo prázdnoty, která ve hře chvíli figuruje jako mapa. Ačkoliv jsou tyto dva příklady velmi vydařené, je trochu škoda, že se autorům nepodařilo trochu lépe s Constancinou psychikou provázat prostředí jako celek. To je sice výsledkem jejího pestrobarevného vnitřního světa, není ale úplně jasné, jakou spojitost by s problémy, které má, měl mít design nepřátel. Sice vás hned ze začátku může napadnout, že robotická tematika v prvních částech hry odkazuje na vyčerpávající boj mezi umělci a AI, ale sám příběh tenhle problém nikdy nezmíní. V dalších částech hry se navíc podobná metaforičnost hledá jen těžko. Po téhle stránce tak hra mírně promarnila svůj potenciál.
Zdroj: Blue Backpack
Hra, ve které nestrávíte mládí
Jednou z výhod (nebo také nevýhod, záleží na úhlu pohledu) hry je její délka. Constance je ve srovnání se svými sourozenci z tohoto žánru, např. teď již profláknutým titulem Hollow Knight, krátká. Hlavní linku je možné projít za pouhých pár hodin, což ocení zejména zaneprázdněnější hráči, kteří si váží svého spánku (a že se pár takových najde).
Constance nadchne především fanoušky metroidvanií. Její roztomilý svět, plný barev a tónů, okouzlí nejednu uměleckou dušičku a adrenalin, který vám do žil vlijí její boss fighty a překážkové dráhy, způsobí, že se při hře nejednou zapotíte, i když nad hlavní linkou budete muset strávit jen několik hodin. Navíc řeší důležité téma mentálního zdraví a skutečnost, že v některých chvílích jsme svými největšími nepřáteli právě my sami. To všechno z ní činí hru, která rozhodně stojí za zkoušku.
Recenzi pro Gaming Professors napsala Julia Jeřábková.
