Nedoceněné dobrodružství drobné dívenky ovládající obrovský parní stroj v mnohých z nás zanechalo hluboký dojem. Bylo tak nadmíru jasné, že chystané pokračování této nádherné adventury bude vzbouzet velká očekávání. FAR: Changing Tides se drží hesla „čím větší, tím lepší“, což ovšem v tomto případě není tak úplně pravda. Snaha autorů vyhnout se kritiky vyčítaným nedostatkům prvního dílu, jako byla například krátká hratelná doba, transformovala úžasnou meditativní cestu na poněkud zdlouhavý, přesto stále fascinující zážitek.
Cesta je cíl
Druhý díl, teď už tomu můžeme říkat série FAR, vám místo vyprahlé země naservíruje pravý opak, a to scénář, kdy prudký vzestup oceánu (jak jsme mohli vidět na konci FAR: Lone Sails) zapříčinil to, že se země nyní nachází ponořena pod jeho hladinou. Maličkatý hlavní hrdina Toe zaujme svým rozcuchaným čírem a komicky drobnou postavou. I on se vydá na strastiplnou plavbu skrze zbytky lidské společnosti, po které není ani vidu, ani slechu. Úkol bude zřejmě hned jasný – dostat se z bodu A do bodu B. Kde ovšem ten bod B je a proč k němu směřujete… to se dozvíte na samotném konci. Nebude to žádný spoiler, když vám prozradím, že se zde oba dva díly krásně propojí.
Švýcarské studio Okomotive tentokrát volilo cestu méně sporého vyprávění příběhu, a tak se nám sem tam naskytne šance nahlédnout na starobylé malby roztroušené po celém zatopeném světě. FAR: Changing Tides stejně jako jeho předchůdce nesděluje informace prostřednictvím slov, ale skrze úchvatný vizuál. Tento minimalistický přístup sice není vždy na škodu, ale v tomto případě nikdy přesně nevíte, co ve zpustošeném světě vlastně pohledáváte. Přitom se však nikdy necítíte natolik ztraceni, abyste nebyli dostatečně odhodlaní plout stále vpřed vstříc spáse.
Jste připraveni? Ano, kapitáne!
Protože se většinu hry budete pohybovat spíše na vodní hladině nežli na souši, musí k tomu být uzpůsobeno také vaše gigantické pojízdné vozítko. Kola vyměníte za vesla, vypouštění páry za kontrolování vztlaku a pevnou půdu pod nohama za podmořské ruiny. Dopravním prostředkem se vám stane steampunkově vyhlížející loď/ponorka. I když některé její části již podléhají korozi a trocha té mastnoty zapříčiní občasné skvrny, budete svůj nový plovoucí domov milovat se vším všudy. Udržet toto kovové monstrum v pohybu vyžaduje povolat přírodní větry nebo se spolehnout na sílu spalovacího motoru.
Ekologičtějším přístupem je samozřejmě varianta první, kdy budete muset vykasat plachty a ty následně ještě udržet ve správném úhlu. To s sebou přináší menší minihru, ve které musíte věnovat pozornost, jakým směrem proud vzduchu vane, a dle toho štelovat plachty tak, aby odpovídaly často měnícímu se větru pro dosažení optimální rychlosti. Dávejte však bedlivě pozor na překážky v pozadí, o které se plachty mohou rozbít v důsledku nárazu. Jsou to různé trosky budov, skály nebo nízké převisy nad hladinou nižší než váš stožár. Tato nová mechanika je příjemnou novinkou a zase o něco málo ozvláštňuje hratelnost, i když má také své mouchy… tedy jednu a tou je 2D perspektiva. Často je velice obtížné přesně určit, zda překážka před vámi skutečně představuje hrozbu tím, že by se o ni plachty mohly roztříštit, protože nepůsobí dostatečně plastickým dojmem, takže si kolikrát zavčas ani neuvědomíte, že se schyluje k neočekávané kolizi.
Vzhůru ke dnu
Multitasking mode hardcore
Samozřejmě nechci tvrdit, že klidné části hry zmizely úplně. To rozhodně ne! Pár, ale opravdu pár se jich přece jen najde… během nich nebudete mít na práci nic jiného než vnímat to, jak vás vlny odnáší přímo vpřed. Jsou to ovšem poněkud delší časové úseky, které se pro vás postupně stanou až vleklými. Vyrušením se vám mohou stát občasné hádanky, které mi přišly krásně intuitivní a možná až moc jednoduché, což částečně podkopává nohy pocitu uspokojení, že jste byli schopni problém vyřešit a vaše cesta se i nadále posouvá vpřed. Vaše schopnosti řešit tyto problémy nejsou zkrátka dost testovány na to, abyste z jejich pokoření měli skutečně radost a motivaci jít dál. Samozřejmě neočekávám, že by takto laděný titul byl postaven na složitých hádankách, ale maliličko přitvrdit by možná neuškodilo.
Pomalejší tempo hry narušuje několik skvělých momentů, které vám nechci spoilerovat, protože jejich náhlý příchod na scénu do klidné atmosféry velice dobře přidává špetku adrenalinu. Pokud jste hráli první díl, jistě si vzpomenete na okamžiky, kdy se vaše vozidlo zmítalo v silné bouři, celé hořelo, kontrolky blikaly jako o život a vy jste se se zatajeným dechem modlili ke všem bohům, abyste přežili.
Královská modř
Naštěstí jsou jednotlivé oblasti skutečným pohlazením po umělecké stránce duše. Některé scény byste si nejraději vryli tak hluboko do paměti, že byste si je mohli přehrávat stále dokola, jako byste to zažívali znovu a znovu. Vrcholem toho všeho jsou obzvláště nádherné podmořské sekce, kterým jistojistě kraluje shluk fluorescenčních medúz.
Ponurá paleta hnědo-šedých tónů krásně doplňuje temně modrou barvu znázorňující vodu. Je to právě výrazně světle modrá, která v tomto případě kraluje celé hře. Ať už ji najdete na oděvu hlavního hrdiny nebo jako menší nápovědu od vývojářů – jsou jí zvýrazněny prvky, se kterými můžete interagovat, čímž nenápadně upoutají vaši pozornost. Doprovodná hudba taktéž odvádí skvělou práci, ale není vám stálým společníkem. Často si zbydete jenom vy, šumění moře a zvuky spalujícího se paliva. Hudba většinou zazní až v ten okamžik, kdy se sluší a patří vyzdvihnout osamělost drobného dítěte v postapokalyptickém světě, nebo naopak navodit napětí v akčnějších sekcích.
