FAR: Changing Tides – do vodních hlubin a ještě dál

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Zdroj: Okomotive

Nedoceněné dobrodružství drobné dívenky ovládající obrovský parní stroj v mnohých z nás zanechalo hluboký dojem. Bylo tak nadmíru jasné, že chystané pokračování této nádherné adventury bude vzbouzet velká očekávání. FAR: Changing Tides se drží hesla „čím větší, tím lepší“, což ovšem v tomto případě není tak úplně pravda. Snaha autorů vyhnout se kritiky vyčítaným nedostatkům prvního dílu, jako byla například krátká hratelná doba, transformovala úžasnou meditativní cestu na poněkud zdlouhavý, přesto stále fascinující zážitek.

Cesta je cíl

Druhý díl, teď už tomu můžeme říkat série FAR, vám místo vyprahlé země naservíruje pravý opak, a to scénář, kdy prudký vzestup oceánu (jak jsme mohli vidět na konci FAR: Lone Sails) zapříčinil to, že se země nyní nachází ponořena pod jeho hladinou. Maličkatý hlavní hrdina Toe zaujme svým rozcuchaným čírem a komicky drobnou postavou. I on se vydá na strastiplnou plavbu skrze zbytky lidské společnosti, po které není ani vidu, ani slechu. Úkol bude zřejmě hned jasný – dostat se z bodu A do bodu B. Kde ovšem ten bod B je a proč k němu směřujete… to se dozvíte na samotném konci. Nebude to žádný spoiler, když vám prozradím, že se zde oba dva díly krásně propojí.

Švýcarské studio Okomotive tentokrát volilo cestu méně sporého vyprávění příběhu, a tak se nám sem tam naskytne šance nahlédnout na starobylé malby roztroušené po celém zatopeném světě. FAR: Changing Tides stejně jako jeho předchůdce nesděluje informace prostřednictvím slov, ale skrze úchvatný vizuál. Tento minimalistický přístup sice není vždy na škodu, ale v tomto případě nikdy přesně nevíte, co ve zpustošeném světě vlastně pohledáváte. Přitom se však nikdy necítíte natolik ztraceni, abyste nebyli dostatečně odhodlaní plout stále vpřed vstříc spáse.

Jste připraveni? Ano, kapitáne!

Protože se většinu hry budete pohybovat spíše na vodní hladině nežli na souši, musí k tomu být uzpůsobeno také vaše gigantické pojízdné vozítko. Kola vyměníte za vesla, vypouštění páry za kontrolování vztlaku a pevnou půdu pod nohama za podmořské ruiny. Dopravním prostředkem se vám stane steampunkově vyhlížející loď/ponorka. I když některé její části již podléhají korozi a trocha té mastnoty zapříčiní občasné skvrny, budete svůj nový plovoucí domov milovat se vším všudy. Udržet toto kovové monstrum v pohybu vyžaduje povolat přírodní větry nebo se spolehnout na sílu spalovacího motoru.

Ekologičtějším přístupem je samozřejmě varianta první, kdy budete muset vykasat plachty a ty následně ještě udržet ve správném úhlu. To s sebou přináší menší minihru, ve které musíte věnovat pozornost, jakým směrem proud vzduchu vane, a dle toho štelovat plachty tak, aby odpovídaly často měnícímu se větru pro dosažení optimální rychlosti. Dávejte však bedlivě pozor na překážky v pozadí, o které se plachty mohou rozbít v důsledku nárazu. Jsou to různé trosky budov, skály nebo nízké převisy nad hladinou nižší než váš stožár. Tato nová mechanika je příjemnou novinkou a zase o něco málo ozvláštňuje hratelnost, i když má také své mouchy… tedy jednu a tou je 2D perspektiva. Často je velice obtížné přesně určit, zda překážka před vámi skutečně představuje hrozbu tím, že by se o ni plachty mohly roztříštit, protože nepůsobí dostatečně plastickým dojmem, takže si kolikrát zavčas ani neuvědomíte, že se schyluje k neočekávané kolizi.

Než zdárně doplujete k první zastávce, která zároveň značí první velké vylepšení lodi, budete mít dostatek času pozorovat úžasnou scenérii ubíhající v pozadí… jaký to nádherně atmosférický začátek. Od plachet velice brzy přejdete na hledání paliva, abyste mohli ručně natankovat a rozdmýchat nenasytný spalovací motor. Jako pohonnou hmotu budete využívat jakékoliv drobné zdroje, pro které se budete muset potopit až na samotné dno. Při využití obou variant ze své loďky vyždímáte úplné maximum, co se rychlosti týče, a i přesto to není žádná sláva. FAR: Changing Tides nikam nespěchá a zaměřuje se na sílu audiovizuálního zážitku, což je bezesporu jeho největší předností.

Vzhůru ke dnu

Starost o dostatek pohonných látek nebude vaší jedinou činností. Hra vás nenásilným způsobem tlačí k tomu, abyste zároveň s tím prováděli ještě další drobné úkoly, jako je hlídání stavu motoru a jeho případné ochlazování při přehřívání, úklid a organizace nalezených předmětů, korigování vztlaku či opravování závad, které se mimochodem taktéž dočkalo menší změny. Zatímco jste přímo ve vozidle prvního dílu měli zabudovanou opravářskou pistoli s neomezeným počtem použití, toto pokračování vám poskytne malinký kanystr pouze na pět oprav. Ty navíc musíte hledat po okolí v případě, že je vypotřebujete až moc svéhlavě a nedbale, což je další starostí navíc, nad kterou musíte přemýšlet a taktizovat. Úkony se tak opakují stále dokola, až se pro někoho mohou stát rutinními.
Celou cestu samozřejmě nestrávíte pouze v bezprostřední blízkosti lodi. Občas budete muset její bezpečí opustit a vypořádat se s většími překážkami bránícími vám v cestě dál. Nejednou natrefíte na zřícené budovy či masivní bránu. Největší změnou oproti prvnímu dílu je samozřejmě jednak vztyčení plachet, u kterého tentokrát musíte nejprve tlačítkem zvednout stěžeň, na něj vylézt, uchopit lano a to následně připevnit na určené místo, a jednak schopnost přeměnit loď v ponorku a ponořit se pod vodní hladinu. To vám mnohdy chytře pomůže překonat zátarasy tím, že je podplujete.

Multitasking mode hardcore

Už na první pohled je zřejmé, že plující ponorka je daleko složitější dopravní prostředek, s větším množstvím páček a dodatečných funkcí. Ty se vám budou odemykat postupně během hry jako přidané upgrady po dokončení jednoduché logické hádanky. Rozumím tomu, že se autoři v tomto pokračování chtěli blýsknout a hru někam posunout, ale všeho moc škodí. FAR: Lone Sails bylo jedinečným dílem, kdy jste se nechali unášet větrem a občas vypustili nashromážděnou páru, ale jinak jste si mohli nerušeně užívat dechberoucí scény v pozadí. Přesně tento pocit FAR: Changing Tides postrádá. Místo klidného relaxování na střeše vozidla máte starosti s posouzením hrozeb, abyste dostatečně včas stáhli plachty, s jejich následnou správou, se sbíráním paliva, s odstraněním překážek z cesty, s organizací předmětů či s kontrolou radaru, abyste neminuli žádný předmět ukrytý pod vodou.

Samozřejmě nechci tvrdit, že klidné části hry zmizely úplně. To rozhodně ne! Pár, ale opravdu pár se jich přece jen najde… během nich nebudete mít na práci nic jiného než vnímat to, jak vás vlny odnáší přímo vpřed. Jsou to ovšem poněkud delší časové úseky, které se pro vás postupně stanou až vleklými. Vyrušením se vám mohou stát občasné hádanky, které mi přišly krásně intuitivní a možná až moc jednoduché, což částečně podkopává nohy pocitu uspokojení, že jste byli schopni problém vyřešit a vaše cesta se i nadále posouvá vpřed. Vaše schopnosti řešit tyto problémy nejsou zkrátka dost testovány na to, abyste z jejich pokoření měli skutečně radost a motivaci jít dál. Samozřejmě neočekávám, že by takto laděný titul byl postaven na složitých hádankách, ale maliličko přitvrdit by možná neuškodilo.

Pomalejší tempo hry narušuje několik skvělých momentů, které vám nechci spoilerovat, protože jejich náhlý příchod na scénu do klidné atmosféry velice dobře přidává špetku adrenalinu. Pokud jste hráli první díl, jistě si vzpomenete na okamžiky, kdy se vaše vozidlo zmítalo v silné bouři, celé hořelo, kontrolky blikaly jako o život a vy jste se se zatajeným dechem modlili ke všem bohům, abyste přežili.

Královská modř

Naštěstí jsou jednotlivé oblasti skutečným pohlazením po umělecké stránce duše. Některé scény byste si nejraději vryli tak hluboko do paměti, že byste si je mohli přehrávat stále dokola, jako byste to zažívali znovu a znovu. Vrcholem toho všeho jsou obzvláště nádherné podmořské sekce, kterým jistojistě kraluje shluk fluorescenčních medúz.

Ponurá paleta hnědo-šedých tónů krásně doplňuje temně modrou barvu znázorňující vodu. Je to právě výrazně světle modrá, která v tomto případě kraluje celé hře. Ať už ji najdete na oděvu hlavního hrdiny nebo jako menší nápovědu od vývojářů – jsou jí zvýrazněny prvky, se kterými můžete interagovat, čímž nenápadně upoutají vaši pozornost. Doprovodná hudba taktéž odvádí skvělou práci, ale není vám stálým společníkem. Často si zbydete jenom vy, šumění moře a zvuky spalujícího se paliva. Hudba většinou zazní až v ten okamžik, kdy se sluší a patří vyzdvihnout osamělost drobného dítěte v postapokalyptickém světě, nebo naopak navodit napětí v akčnějších sekcích.

Pokračování se oproti svému předchůdci v jistých ohledech opravdu zlepšilo. Během cca pěti hodin, což je mimochodem dvojnásobná hratelná doba, se dočkáte nějakého náznaku vyprávění, vyzkoušíte si náročný multitasking, budete se rozplývat nad nádhernou grafickou podobou, napínat při hudební složce a třeba snad konečně dostanete odpovědi na všechny otázky i z předešlého titulu. FAR: Changing Tides je však mechanicky složitější, což často pouze narušuje relaxační zážitek, který byl u FAR: Lone Sails tak silným tahounem. Je tomu ani ne týden po vydání, a už se mi hru povedlo dokonce rozbít. Menší bugy však dokážu odpustit, protože jsem si ji nakonec vážně užila… na první díl bohužel nedosáhne, ale je těsně v jeho závěsu.
GP uvozovky

FAR: Changing Tides po vzoru předešlého dílu přišel s dobrodružně úžasnou cestou na pozadí ještě krásnějšího zničeného světa. Od minule se autoři zaměřili na nedostatky prvního dílu a přidali mnoho obsahu a mechanik navíc. Tím ovšem hru udělali složitější, což má za následek ztrátu té meditativní atmosféry. Přes to vše jde o výbornou hru, která si jistě najde své zasloužené místo ve vašem srdci i v knihovně ostatních her.

Klady

opět originálně přitažlivý koncept
hudba zasáhne ve správný okamžik
propojení a uzavření s prvním dílem v emotivním konci
příjemný zážitek
nové herní mechaniky přidávající na obtížnosti

Zápory

ztráta meditativní atmosféry prvního dílu
může se dostavit stereotyp
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn