Mnohdy není potřeba disponovat vysokým rozpočtem, desítkami spolupracovníků, světoznámým jménem ani promyšlenou reklamou. Triple-A hry si z našeho času dokážou ukrojit klidně i stovky hodin nebo nás odradit v prvních pár minutách. Přesto jsou to právě tituly menšího formátu, které jsou jasným důkazem toho, že i z nízkorozpočtového projektu může vzniknout dost zajímavý kousek, máte-li tu správnou myšlenku. FAR: Lone Sails nejspíše hlubokou myšlenku má, ale špatně čitelnou. Hra je prvotinou švýcarského nezávislého studia Okomotive.
Zdroj: Okomotive
Nejasné otazníky hned ze začátku
Apokalyptické scénáře mají různé podoby. Ať už jde o smrtící vlnu zombie nákazy, přírodní katastrofy, vzpouru umělé inteligence či klasickou lidskou hloupost a zahrávání si s něčím, čemu úplně nerozumíme (ehm, DOOM série). Svět hry FAR: Lone Sails se nachází ve zbídačeném stavu, ale my vlastně ani nevíme proč. Vaším jediným cílem bude směřovat neustále vpřed, neohlížet se a někam dojet. Kam a za jakým účelem jsou otázky, na které prakticky nedostanete odpovědi. Kdybych tvrdila, že hra nemá příběh, nebyla by to úplně pravda. Ten je však tak moc úsporně prezentován, že si to můžete myslet. Na začátku stojíte nad hrobem vašeho otce (asi), ale čas kvapem běží, proto neotálíte, startujete své vozidlo a vyrážíte směle vpřed vstříc neznámému. Co vám tedy tento titul může nabídnout? Nezapomenutelně krásný relaxační, a až meditativní zážitek, ve kterém si tu hlubší myšlenku najde každý sám.
Malá dívka, velké problémy
Hra FAR: Lone Sails vám dá k dispozici obrovské pojízdné vozítko, které se stane celým vaším světem. Drobná dívenka, oděna v červené róbě, najednou stane sama tváří v tvář vyprahlým pustinám a nespočtu překážek, které bude muset svou vynalézavostí překonat. Ještě předtím bude potřeba, aby dostatečně zvládala veškeré úkony spojené s provozem svého nového domu na kolech. Dívka je totiž velice drobné postavy a v poměru k velikosti vozidla působí jako David před Goliášem.
Stíhat tak najednou nejen kormidlovat, ale doplňovat a schraňovat palivo, upouštět nashromážděnou páru, opravovat poruchy, hasit požáry a vymýšlet strategie, jak vyřešit logické hádanky, není úplně tak snadné. Pokud nezvládáte multitasking, asi to pro vás bude ze začátku poněkud náročné, ale nebojte se, žádný učený z nebe nespadl. Logické puzzly nejsou náročné, ale vyžadují, abyste opustili bezpečí svého kovového domova a vydali se na průzkum nejbližšího okolí. Nepředstavují žádné složitosti, většinou se stačí pouze dobře porozhlédnout kolem sebe a hned bude jasné, co po vás hra vyžaduje. Někdy je třeba uvést do chodu mechanismus k otevření brány, jindy odstranit překážky z cesty pomocí navijáku atd.
Abyste udrželi svůj netradiční dopravní prostředek v chodu, bude zapotřebí ho neustále dopovat palivem. To budete nacházet během své výpravy různě pohozené na cestách opuštěného světa. Zastánci ekologického přístupu asi nebudou dvakrát nadšeni, ale v této těžké chvíli to holt nepůjde jinak, protože základní pohonný systém je založený na spalování. Jako pohonnou hmotu lze také kromě kanystrů s benzínem využít různé krabice, knihy a další odhozené předměty, dokonce i výbušné barely. Cokoli, co jde spálit, o kousíček naplní váš ukazatel energie a vy tak ujedete o několik metrů dál.
Přestože se může zdát, že budete mít o palivo nouzi, není tomu tak. Ať už se rozhodnete zatáhnout za brzdu pokaždé, co na cestě uvidíte jakékoli volně pohozené předměty, nebo naopak zvolíte rychlejší styl hraní typu „nezastavujeme, máme zpoždění“, nestane se, že byste byli zcela na suchu. A kdyby tato situace vskutku nastala, popadnete naviják, vytáhnete svaly z kabelky a odtáhnete vozítko k nejbližší čerpací stanici (pouze vtip, ale toto se mi ani jednou nestalo).
Více možností, více práce
Během hraní přibývají další mechaniky, které vám mají přidělat práci, ale zároveň ulehčit průchod. Upgradovat vozidlo je možné na předem určených místech, ke kterým se musíte nejprve dopravit. Pomocí nenáročných hádanek, sestávajících ze sérií jednoduchých úkonů provedených ve správném pořadí, si na stroj postupně namontujete lepší a odolnější kola, svařovací stanici, sací zařízení (abyste nemuseli neustále zastavovat a vycházet sbírat předměty na cestách) či velice užitečné plachty. Jakmile se vlaječka na vršku vozidla začne třepetat ve větru, je to znamení pro vztyčení plachet, abyste ušetřili vzácné palivo. Vítr totiž dokáže vaši suchozemskou loď ekologicky roztlačit do běžné rychlosti.
Čím více možností, tím více práce pro vás. Na scénu totiž nastupuje také taktizování. Musíte být vnímaví a sledovat, kdy bude vítr dost silný na to, aby nahradil spalované palivo. Stejně tak je dobré využít obou možností, máte-li v cestě strmý kopec, a naopak obě varianty nepoužívat, sjíždíte-li z kopce dolů. Nahromadění a vypuštění většího množství páry vám také na malý moment dokáže zvýšit rychlost, ale pozor na kolize s překážkami. Ty jsou obzvláště nepříjemné. Ačkoli se vaše vozítko může zdát na první pohled mohutné a silné, stačí sebemenší náraz, pozdě stažené plachty či bouře a už máte zaděláno na problémy. Pak už nezbyde nic jiného než zastavit, vše uhasit, opravit a výprava může pokračovat.
Výtvarno nadchne
Cestou se míhá zničený svět v pozadí. Zpočátku spatříte nicneříkající chátrající domy, ale jakmile se v dáli bude na okraji útesu tyčit zavalitý maják, začne vám přicházet na mysl, jestli nejste náhodou na pobřeží. Kousek opodál se v této myšlence utvrdíte, protože vám vraky lodí dodají jasnou indicii, že moře a jakákoliv voda zmizely z povrchu zemského. Kolem vás bude pouze vyprahlá pustina bez vláhy a života. Vrátím se opět k příběhu, protože jeho sporé prezentování nám alespoň dává příležitost k vlastním teoriím a fantazii. Sami si tak můžete domyslet, že zemi nejspíše postihlo tak drastické období sucha, až z toho vyschly všechny vodní toky i celé oceány, nebo v tom bylo něco úplně jiného. V takovém případě bude hráčovým cílem nalézt pomoc či poslední zbytky životadárné tekutiny.
Šedo-hnědá paleta barev celého vizuálu působí pochmurně tím správným stylem, že se vás okamžitě zmocní pocit nejistoty. Krásně s touto pochmurnou škálou kontrastně působí červená barva, která je chytře použita na úbor dívenky, výstražné světlo ohlašující poruchu či požár a samozřejmě na důležité prvky v pozadí, které byste neměli přehlédnout. Červená barva zároveň slouží jako nápověda hádanek, protože označuje některé páčky a tlačítka. Jde o jednoduchý prvek, který přímo nepoutá vaši pozornost, ale zároveň si ho všimnete, jste-li poblíž a tápete. Když jedete na plný plyn, v pozadí za vámi ubíhá zapadající slunce s červánky, nebo když ujíždíte před právě vybuchující sopkou, je to skutečně pastva pro oči. FAR: Lone Sails prezentuje svůj svět jako umělecké dílo s mnoha detaily, ale trošičku zapomíná na tu hratelnou stránku.
Zmínit musím také audiovizuální stránku hry. I bez jediného vyřčeného či psaného slova se skvěle vcítíte do té mrazivé atmosféry, zejména díky zvolené hudbě v pozadí. Hromobití, dunění, blesky, výbuchy, řinčící alarm a další zvuky vás pokaždé vyvedou z poklidné nálady za doprovodu relaxačního soundtracku a vy hned víte, že je něco špatně.
Z jednoduchosti může nastat nuda
I když na první pohled vypadá FAR: Lone Sails jako nenáročná odpočinková hra, možná to je její největší problém. V dnešní uspěchané době hráči lační po brutální a rychlé akci, kdy se kolem nich bude pořád něco dít. Málokdo dokáže natolik zpomalit, aby našel dost času na odtajnění myšlenky této hry. Nechci tvrdit, že to tak má každý hráč, ale problém vidím v tom, že některým se tento kousek může jevit jako nudný. Přece jen neustále jedete vpřed jedním a tím samým směrem, děláte dokola opakující se činnosti a nakonec vlastně nejste o nic moudřejší než na začátku. Kouzlo FAR: Lone Sails je ukryto hluboko v jeho jádru, a ne všichni musí mít trpělivost a zejména chuť na to ho objevit.
FAR: Lone Sails je odpočinková adventura s jedinečným výtvarným stylem, obohacená o logické hádanky a puzzly, ve které budete v roli drobné dívky odtajňovat tragický osud vyprahlého světa. Hlavní náplní hry je ovládání vašeho kovového vozítka, které je zpočátku zajímavé, ale později se úkony opakují bez ničeho nového a nastává lehký pocit stereotypu. Za cca tři hodinky vás čeká cesta nádherným světem, která než jako hra působí spíše jako umělecké dílo.
