No Longer Home – cesta k dospělosti

Share on facebook
Sdilet
Share on twitter
Sdílet
Share on linkedin
Sdílet
No Longer Home je semi-autobiografická příběhová hra typu point-and-click o dvou nebinárních lidech, kterým je něco přes dvacet. Vývojářem hry je Humble Grove, který nám vypráví domácí, nostalgický a někdy trošku surrealistický příběh o páru Ao a Bo. Ti se potýkají se zodpovědností, kterou obnáší cesta do světa dospělosti.

Příběh o dospívání

Hra začíná prostřednictvím konverzace, která se odehrává před rokem. Díky ní poznáváme osobnost hlavních postav, než vstoupíme do hlavní hry. Hlavní část hry nás zavede do chvíle, kdy se Ao a Bo mají stěhovat z domova, v němž spolu poslední dva roky žili. Pár začíná mít pocit, že selhal ve svých rozhodnutích, jak si zajistit dospělý život, který si oba naplánovali (stěhují se z londýnského bytu, hledají výdělečnou práci atd.). V důsledku toho všeho se Ao rozhodne vrátit do rodného Japonska, zatímco Bo chce nadále zůstat v Anglii (pro nedostatek peněz nemůže odcestovat s Ao).
Jak se příběh postupně odvíjí, dvojice se ptá (ať už společně, či každý sám za sebe), jaké jsou vlastně jejich plány do budoucna a jak moc je ovlivní jejich ekonomické a osobní poměry při budování života, jaký chtějí.

Částečná biografie

Od samého začátku se stane No Longer Home intimnějším příběhem, než byste možná čekali. Hned zprvu jste informování, že hra je napůl biografická a je do značné míry založena na prožitých zkušenostech dvou vývojářů: Hany Lee a Cel Davisona. Důvěryhodnost, kterou to do hraní vnáší, nelze podceňovat. Vědomí, že vlastně čtete něco, co je do značné míry založeno na skutečných událostech, dodává hře více emocionality.

Co nás čeká?

Čtení a rozvíjení dialogů mezi Ao, Bo a jejich přáteli není jedinou věcí, kterou v této hře můžete dělat. Můžete se těšit také na prozkoumávání různých místností v jejich bytě. Objektů, s nimiž může hráč komunikovat, není mnoho, ale jak bylo již řečeno, můžete je prozkoumat. To vede k dalším informacím, které vám pomůžou s pochopením postav. Dále se tu hráč může těšit na možnost výběru konverzace, nebo spíše na to, kdo bude v konverzaci pokračovat a jakým směrem ji bude hráč vést. Rozhodně tady tedy nečekejte výběr konverzace jako u vizuálního románu.

Ao a Bo

Ao a Bo mezi sebou mají konkrétní problémy. Bo má za to, že Ao je roztržitý. Ao, který je upřímný a bezprostřední, je naopak nucen zápasit s nerozhodnou povahou Bo. Jejich rysů si můžete všimnout, když jsou obě postavy v nečinnosti. Bo má většinou špatné držení těla (neustále má ohnutá záda) a Ao si naopak sedá s nohou přitištěnou k hrudi.
Pokaždé když se odehrávají rozhovory mezi Ao a Bo, začne se to odrážet na prostředí kolem nich. Když spolu například hovoří o gentrifikaci, jejich ložnice se posune, aby odhalila úplněk nad siluetami domů. Pokud diskutují se svými přáteli o jejich bývalých životních podmínkách, hráč může pozorovat, jak se začne vedle od nich rekonstruovat kůlna z jejich minulého bydlení.

Finanční zázemí

Bo po čtyřech letech umělecké školy odmítá získat částečný úvazek, protože by rád dál cestoval a trávil čas s přáteli jako na vysoké škole. Naopak Ao peníze neřeší, neboť vysokoškolské studium mu uhradil otec, který je ředitelem v reklamní společnosti. Jejich rozhovory ohledně peněz tak prochází melancholie ohledně budoucnosti. Rádi by si zachovali svoji identitu (umělce), to však je možné pouze za předpokladu, že budou mít přístup k finanční podpoře od rodičů. Ani jeden z nich totiž nechce přijmout ledajakou práci, ale pouze nějakou s uměleckým zaměřením, jež vystudovali.

Vizuál, hudba a text

Vizuální styl hry je tlumený a minimalistický. Při vstupu do každé místnosti bytu se stěny a různé dekorativní prvky spustí shora a spojí se kolem vás.
Hudebně existuje několik krásných ambientních skladeb, které se více zabývají vytvářením nálady a vyzněním scény než chytlavou melodií. Kdykoliv postava mluví, její text doprovází jemné bubny.
Text je podán jasně a stručně neformálním písmem. V některých dialozích však došlo k překlepům nebo chybějí slova. To je sice nápadné, zejména pokud vezmeme v úvahu délku hry (cca hodina až dvě), ale na druhou stranu to nijak výjimečně nesnižuje zážitek ze hry.
GP uvozovky

No Longer Home pojednává o dvou čerstvých absolventech vysokých škol na pokraji další kapitoly jejich života, což je zde však jen pozadí. Skutečné jádro příběhu spočívá v toku jedinečných emocí, k němuž při takovýchto situacích dochází. Příběh nám osvětluje myšlenky pod povrchem (ty, které si necháváme jen pro sebe, i když víme, že by bylo lepší je sdílet) a dělá to vážně dobře.

Klady

hlazení kočičích mazlíčků
emotivní hra

Zápory

hodně krátké
vizuální zpracování postav a zvířat (bez obličejů)
0

Doporučujeme

Share on facebook
Sdilet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na LinkedIn