Není moc her, které by mě při prvním spuštění dokázaly skutečně šokovat. Většinou totiž tak nějak tušíte, do čeho jdete, zvláště když se jedná o titul v předběžném přístupu, od kterého logicky neočekáváte dokonale vybroušený zážitek. O to víc jsem byl překvapen, když se mi do rukou dostal sci-fi kousek Morbid Metal. Tento nový přírůstek do rodiny akčních roguelite her si mě dokázal omotat kolem prstu v podstatě okamžitě. Už z prvních trailerů to vypadalo neskutečně dobře a jsem nadšený z toho, že mohu potvrdit jedno zásadní pravidlo: hraje se přesně tak skvěle, jak na první pohled vypadá.
Od nadšeneckého projektu pod křídla giganta
Příběh vzniku této hry je přinejmenším fascinující a ukazuje neuvěřitelnou sílu herní komunity. Morbid Metal původně začal jako nadšenecký projekt jednoho jediného vývojáře, Felixe Schadeho, který když v roce 2017 nahrál krátkou ukázku ze své práce na Reddit, hra strhla obrovskou vlnu zájmu. Postupem času se z tohoto sólového projektu vyklubalo menší nezávislé studio SCREEN JUICE. Co je ovšem ještě překvapivější, celý projekt si nakonec pod svá křídla jako vydavatel vzal samotný herní gigant Ubisoft, který týmu poskytl potřebné prostředky k dotažení jejich vize.
Jak už to u roguelite titulů bývá zvykem, příběh tu sice figuruje, ale slouží primárně jako odrazový můstek pro frenetickou akci. Ocitáte se v jakési nehostinné, rozpadající se simulaci jako umělá inteligence, kterou vytvořila záhadná entita známá pouze jako Operator. Vaším hlavním úkolem je zastavit nekonečnou smyčku násilí a zlikvidovat všechny zbloudilé verze umělé inteligence, s čímž vám z bezpečí pomáhá tajemná ženská entita Eden. Scénář zde hraje spíše vedlejší roli, ale do temného kyberpunkového vizuálu pasuje naprosto perfektně.
Důležitá je totiž především hratelnost, a v té Morbid Metal přímo exceluje. Pokud jste někdy hráli legendární kousky jako Devil May Cry nebo NieR:Automata, budete se tu okamžitě cítit jako doma. Jádrem hry je extrémně plynulý bojový systém postavený na řetězení komb, precizním střídání základních útoků, využívání dovedností a takzvané ultimátní schopnosti. Titul vás navíc neustále nutí být v pohybu a štědře odměňuje perfektně načasované úhyby, po kterých můžete plynule přejít do ničivého protiútoku, jenž trhá kovová těla nepřátel na kusy.
Morbid metal má i inovativní shapeshifting
Během vašich iterací, jak hra chytře označuje jednotlivé pokusy, postupně odemykáte další hratelné postavy, přičemž každá nabízí zcela unikátní přístup k boji. Prvním z nich je Flux, u kterého strávíte první hodiny. Tento bojovník se zaměřuje především na agilitu, bleskové reakce a obrovskou rychlost. Je naprosto ideální na okamžité přesuny k nepřátelům pomocí schopnosti Blink Strike a dokáže na bojišti rozsévat zkázu prostřednictvím smrtících nanočepelí. Musím říct, že mě bavil nejvíc.
Druhou dostupnou postavou, kterou poměrně rychle získáte do svého arzenálu, je Ekku. To je v podstatě nezastavitelný tank v tom pravém slova smyslu, který dokonale rozbíjí stereotypy o pomalých a neohrabaných strojích. Do bitvy si přináší obrovský meč, se kterým sice útočí o něco pomaleji, ale o to drtivější poškození rozdává. Trojici momentálně dostupných hrdinů pak uzavírá Vekta. Jde o třetí a o něco hůře odemknutelnou postavu, která do hry vnáší zase úplně jinou, fantasticky osvěžující dynamiku. Zatímco Flux a Ekku excelují v agresivním kontaktním boji na blízko, Vekta funguje spíše pro jemnou a taktickou kontrolu bojiště z bezpečné vzdálenosti. Využívá k tomu své téměř telekinetické schopnosti, kterými k sobě dokáže nepřátele nemilosrdně přitahovat, odhazovat je a celkově manipulovat s prostorem tak, aby si vždy udržela odstup od toho největšího nebezpečí a připravila půdu pro drtivé finále.
Tím absolutně největším tahákem a největší inovací je ovšem možnost shapeshiftingu, tedy měnění podoby v reálném čase přímo během probíhajících soubojů. Můžete tak uprostřed rozjetého komba bleskově přejít z jednoho modelu postavy do druhého a naplno využít jeho odlišné schopnosti k maximální destrukci. Tuhle mechaniku titul dokonce aktivně podporuje systémem hodnocení vašeho herního stylu. Čím více měníte postavy a kombinujete různé útoky, tím rychleji stoupá váš takzvaný rank, což vám v závěru souboje zajistí mnohem cennější odměny a obrovskou porci uspokojení.
Je to o náhodě a v bocích
Zatímco samotná akce je naprosto špičková, roguelike prvky ještě zjevně potřebují trochu vývojářské péče a vyladění. Na konci každé vyčištěné zóny si vybíráte z takzvaných Routines, což jsou dočasná vylepšení modifikující vaše skilly. Dále tu naleznete Corpora, tedy předměty propůjčující permanentní bonusy pro danou interakci. Hlavní problém tkví v tom, že tato vylepšení často nenabízejí příliš radikální změnu herního stylu. Většinou jde jen o číselné navýšení statů, a navíc jsou velmi silně závislá na vrtkavé náhodě, která vám může celou iteraci nepříjemně zkomplikovat. Jednoduše řečeno, jste-li neumětel, jste ve vektě.
Naštěstí je tu k dispozici ještě bezpečný centrální hub, kam se vracíte po každé nevyhnutelné smrti. Zde v takzvaném Void Nexusu utrácíte nalezenou měnu za trvalá vylepšení, jako je vyšší maximální zdraví, silnější základní poškození a další důležité dlouhodobé benefity. Právě díky tomuto skvěle navrženému systému meta-progrese působí i ty zcela neúspěšné a velmi rychlé pokusy alespoň trochu jako smysluplný krok vpřed a sebevědomě vás motivují k tomu, abyste se do nebezpečné simulace vrhli okamžitě a bez váhání znovu.
A design? Morbid Metal vypadá neuvěřitelně dobře. Já si nemohu pomoci, ale mě se ta hra líbí od prvního švihu mečem. Je to čisté, je to krásné, plynulé a já mám snad pocit, že mi dokonce i počin voní. Neuvěřitelná paráda. Nehledě na audio. To v mých pravidelně recenzovaných hrách s předběžným přístupem bývá problém. Zde? Ani náhodou! Také dabing i herní zvuky jsou povedené a dokáží zaujmout.
Morbid Metal je výjimečný akční počin, u kterého jsem se nefalšovaně královsky bavil. Bojový systém kombinující adrenalinovou rychlost s dynamickým přepínáním postav je natolik návykový a vizuálně strhující, že vás zkrátka nenechá s klidným svědomím odejít od obrazovky. Pokud milujete žánr hack-and-slash a nevadí vám objevovat skryté klenoty, tahle jízda by vám v knihovně rozhodně neměla chybět. Jen prosím, dbejte na to, že se jedná o předběžný přístup, třeba na konci bude titul ještě lepší!
