Monster City: A Monster College Story aneb příšerky přicházejí. Dlouho jsme tu neměli žádnou hru pro dospělé, proto jsem si řekl, že je čas to změnit. Titul, na nějž se dnes podíváme, kombinuje typické školní zápletky – v tomto případě několik nádherných slečen. Do toho se zapojí mysteriózní věci, trochu bizarního humoru a slibovaných 18+ prvků. Jo, tahle hra má skoro všechno. Monster City: A Monster College Story slibuje opravdovou zábavu a mým cílem v dnešním článku bude zodpovědět otázku, zda se to vývojářům ze studia Monster Eye Games povedlo splnit, či nikoliv.
Příběh a postavy, které jsou… zvláštní
Hrajete za mladého upíra, jenž přijíždí do města v Silverwoodu, aby navštěvoval místní akademii. Rozdíl ovšem spočívá v tom, že jde o školu monster, díky čemuž potkáváme zajímavé osobnosti. Já osobně mám nejraději zombie holku Beu, jež si vyrábí svůj vlastní materiál pro zdravé plicní kouření, které vám přivede halucinogenní stavy. Další takovou výstřední osobou je voodoo panenka, pohybující se jako kostra, co má velice senzitivní kosti. Právě díky tomu je panenka věčně mokrá od orgasmů kostry… Zmínil jsem, že je to bizarní hra, že jo?
Kromě poznávání vašich spolužáků a budoucích objektů pozornosti budete zjišťovat, proč hlavní hrdina nedisponuje upířími dovednostmi. To zahrnuje odhalování rodinné temné minulosti. Zápletka není nijak oslnivá a ve většině případů vás nebude ani tolik zajímat. Neříkám, že je špatná, ale není ani kdovíjak dobrá. Je to takový střed, u něhož se člověk nemůže rozhodnout. Díky tomu, že postavy jsou příšery, získávají autoři volnou ruku pro fantazii. Problém ovšem spočívá v tom, že vyprávění je zazděné humorem, který je tlačený na sílu. Možná to na mě tak působí jen proto, že zahraniční humor je jednoduše odlišný.
Monster City: A Monster College Story není dokončenou hrou, kvůli tomu hlavní příběh zabere pouze kolem tří hodin. Může se stát, že pokud budete neustále přeskakovat dialogy, dokončíte jej dříve, než jste vůbec začali. Doplňující kapitoly budou pravděpodobně vycházet v podobě placených DLC. Vyskytuje se zde možnost hrát režim Sandbox, jenž otevírá vedlejší mise a větší interakci s okolím. Rozhodnutí vývojářů zahrnout tento módmimo příběhovou kampaň je trochu zvláštní. Již při prvním průchodu dostanete dialogové okno, kde vám sami autoři říkají, že když zapnete pouze příběh, ochudíte se o různé aktivity. Na papíře to možná funguje dobře, ale tady z nějakého důvodu mi to prostě hlava nebere.
Herní režimy a obsah
Monster City: A Monster College Story je tedy typickou vizuální novelou, kde akorát jednou rukou klikáte myší, zatímco ve druhé projíždíte Instagram své oblíbené influencerky. Po grafické stránce titul neurazí, ale rovněž nepřekvapí. Některé bytosti vypadají opravdu uměle a jestli zde měl být komický faktor, tak moc nefunguje. Hlavní hrdinky, s nimiž budujete nějaký vztah, mají světlé, ale i těžké momenty, co se vzhledu týče.
Za celé tři hodiny, co jsem titul zkoušel a vlastně dokončil, jsem měl asi jenom tři momenty, kdy jsem si řekl: wow, to je fakt dobrý. Kvůli své délce nedisponuje hra tolika sexuálními scénami a více se zaměřuje na budování, respektive poznávání jednotlivých protagonistů. Pokud byste chtěli Monster City: A Monster College Story kvůli sexuálnímu obsahu, raději si počkejte, až vyjde nějaké rozšíření, abyste z toho něco měli. Pravděpodobně nejlepší 18+ scéna zde je ta závěrečná, kde je takzvaná Glory hole, kdy se na druhé straně zdi nachází slečna s rozděleným jazykem.
Jako u většiny vizuálních románů i zde nenajdete žádné dabované scény, pokud se nejedná o různé zvuky nebo milostné projevy. Po hudební stránce zde najdete klasické ambienty, které jsou veselé, a mnohdy mi i přišlo, že se absolutně nehodí do dané scény. Když nad tím tak přemýšlím, hra nedisponuje tolika mechanikami nebo rozmanitostí, abych ji mohl plnohodnotně hodnotit. Proto bych tento článek spíš bral jako informativní a jen jako první dojmy. Jakmile se totiž ukážou rozšíření, určitě se do nich vrhnu. Otázka, zda se jedná o zábavný titul, je v tuto chvíli těžce zhodnotitelná. Pro někoho to může být dostačující a užije si to i v aktuálním stavu, ale pro někoho, kdo je trochu víc náročný nebo má jistá očekávání, to může mít spíš negativní efekt.
