Tokyo Revengers 1 – recenze

Sdílet
Sdílet
Sdílet

Svět mangy je unikátní v tom, že bez ohledu na realitu může propojovat zdánlivě nesouvisející témata a díky tomu vytvářet zcela jedinečné příběhy. Kdo by čekal, že Ken Wakui přijde s ústřední postavou ztělesňující totálního ubožáka v kombinaci s cestováním časem a tokijskými gangy delikventů. Bez ohledu na to, jak zvláštně úsměvně to zní, světe div se, ono to spolu vážně funguje dobře a Tokyo Revengers se tak díky nakladatelství Crew těší prvnímu dílu v češtině.

Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:

Ken Wakui
Ken Wakui
Crew
Tokyo Revengers
Vít Ulaman
196
černobílý
brožovaná
červen 2022
9788076791909 
první

Zdroj: Crew

Kde jsem udělal chybu?

Dny mladistvého delikventa jménem Takemiči Hanagaki jsou dávno ty tam a on se musí popasovat s nepříznivým osudem dospěláckého života. Už na základní škole se potýkal s mnoha problémy, ale ty byly ničím oproti nevrlé sousedce, ponižování mladší šéfkou v ještě horší práci a faktu, že i ve svých dvaceti šesti letech je stále ještě panicem. Jakmile Takemiči sleduje večerní vysílání zpráv, dozví se, že jeho životní láska z mládí, Hinata Tačibana, tragicky zemřela během vnitřního sporu zločinecké organizace Tokio Mandžikai. Po této zdrcující zprávě se našemu hlavnímu hrdinovi honí hlavou různé myšlenky a při čekání na metro ho někdo strčí z nástupiště do kolejiště právě ve chvíli, kdy se vlaková souprava řítí do stanice.

Když už si Takemiči myslí, že mu až moc realisticky běží život před očima, ocitne se ve vlaku s přáteli v ten samý den, akorát o dvanáct let v minulosti. Brzy si však uvědomí, že to nejsou pouhé vidiny těsně před smrtí, ale realita. Takemiči se ocitl zpět v době, kdy nebyl naprostým zoufalcem a svět mu takřka ležel u nohou… dobře, to trochu přeháním. Takemiči měl na druhém stupni základky krásnou, milující, a také první a poslední přítelkyni, byl číslo dva ve známé skupině delikventů a celý život měl teprve před sebou. Jakmile potká mladšího bratra své milované, Naota Tačibanu, vrátí se zpět do přítomnosti a teprve tehdy spatří následky toho, že Naotovi o cestování časem řekl, a tím mu zachránil život. Najednou jako by dostal nový smysl života a konečně ví, co od něj chce… Takemiči skutečně dokáže skočit v čase o dvanáct let do minulosti, a proto se rozhodne změnit svůj bídný život tím, že už nebude utíkat a zachrání tu jedinou holku, kterou kdy miloval… i kdyby si kvůli tomu musel nechat nespočetněkrát rozbít ciferník, nebo se dokonce stát tím, kdo onen zločinecký gang zcela překope.

Kuráž a odhodlání, to všechno mi v životě chybělo

Tokyo Revengers 1 čtenáře pomalu a polehoučku seznamuje s prostředím a celou zápletkou. Barvitě vykresluje hlavního hrdinu jako toho největšího zoufalce, jehož bytí až doteď nestálo za nic. Takemiči před problémy pouze utíkal, celý život se jenom omlouval a nikdy ničeho uspokojivého nedosáhl. Už v prvním díle však můžeme sledovat náznaky jakéhosi přerodu z věčně ubrečeného usmrkance na teenagera sice bojácného, přesto odhodlaného postavit se jakékoliv překážce. Takemiči má tu výhodu, že zná budoucnost a dění několika následujících měsíců. Díky tomu může napravit některé své chyby a být lepším přítelem, kamarádem i ochráncem. Neočekávejte však mnoho, jsme stále na začátku.

Díky takto stavěné zápletce se celým dílem prolíná jakýsi psychologický aspekt, který čtenáře může nenásilně donutit přemýšlet o vlastní životní cestě. V první řadě má však manga pobavit, ale předání nějakého toho životního moudra se na seznam také zapisuje. Co byste dělali vy, kdyby vám život nadělil druhou šanci?

Zdroj: Crew

I napodruhé jsem pořád jenom ubožák

Členové později násilnického gangu Tokio Mandžikai se právě v této době dávají dohromady, a tak Takemiči narazí na hromadu nevyzpytatelných psychopatů, pro které je trápení lidí každodenní záležitostí. Přitom dostává nakládačku každých pár stránek a běduje nad svou ubohou existencí, aby vzápětí dostal nový vítr do plachet. Pokud tíhnete spíše k těm hrdinům, kteří se nebojí vběhnout do hořícího domu pro bezbranné koťátko a přitom na sobě nenechají znát jediný náznak bolesti, Tokyo Revengers vám takovou ústřední postavu rozhodně nenabídne. Skoro se vám až zdá, že z celého příběhu je právě Takemiči tím nejslabším loserem, a zatímco se ostatní rvou, on leží zbitý na zemi a brečí. Jeho fňukání tak mnohým může přijít otravné (mně zprvu také), ale příběh se odehrává přece jen v naší době, v naší realitě. Žádná kouzla, superschopnosti ani technologické výdobytky nenarušují řád tokijských mladistvých výtržníků, kterým vládne jistá hierarchie a odhodlání být nejsilnější za každou cenu. Díky fyzicky slabé hlavní postavě vám příběh najednou přijde více skutečný, a o to více si budete cenit odvahy postavit se čelem nepříznivému osudu, protože v sázce je tentokrát opravdu mnoho!

Kromě Takemičiho se vám do paměti příjemně vryje také milá osobnost Hinaty, lehce děsivý Draken, zásadový Akkun a především neporazitelný Mikey, jehož minulost se musí změnit ze všech nejvíc. Mikey je velkým šéfem nynějšího Tokio Mandžikai, o němž si Takemiči dělal obrovské předsudky na základě budoucí časté kriminální aktivity. Najednou však Takemiči pozná, že jeden ze šéfů gangu se soupiskou prohřešků a zločinů tak dlouhou, že ani účtenka nákupu v době největší vlny pandemie by se jí zdaleka nevyrovnala, je v jádru dobrý a má smysl pro spravedlnost. Jak se tedy mohlo stát, že se z této dobré startovní pozice nakonec propracoval až k tomu, že mezi sebou bude jeho gang za dvanáct let bojovat a kvůli tomu Hinata zemře? Na vysvětlení si budeme muset počkat na další díly.

Když to Mikey říká, tak to tak je

Protože se jedná o první díl mangy, je potřeba pár slov věnovat i vizuálu. Ken Wakui se kromě scénáře staral také o kresbu, která má své osobité kouzlo. Nepodobá se totiž tomu typickému stylu anime, ale je místy jemnější. Přirovnala bych to k One-Punch Manovi, ale až takové extrémy jako Saitamanovu vejcovitou hlavu nečekejte. Asi nikoho nepřekvapí, že zde vystupuje více mužských protagonistů, přesto jsou jejich rysy občas poměrně jemné a bez větších detailů. Naopak když jde do tuhého, autor se nebojí rysy přitvrdit, přidat šrafuru a více prokreslený výraz v obličeji. Akční bojové scény mají úžasnou dynamiku, ještě lepší atmosféru, lehce navozují pocit pohybu a díky kresbě poznáte, že tady už jde do tuhého.

Naopak romantické či vtipné úseky jsou často jednodušší, přesto nemohu tvrdit, že nejsou propracované. Zejména se mi líbilo ztvárnění pokřivených výrazů v extrémně vypjatých situacích, jako když Hina zfackovala Mikeyho nebo když Takemičiho kamarádi napodobovali situaci, kdy přišel ke své přezdívce „Takemíček“.

GP uvozovky

Tokyo Revengers 1 je jako otevírací díl této populární mangy dostatečně napěchován akcí a zvraty k tomu, aby čtenář udržel pozornost až do konce. K tomu pomáhá promyšleně situovaná kresba a zajímavé postavy s vlastní jedinečnou osobností, mezi kterými nechybí ten, co je na samotném vrcholu mladického potravního řetězce, a naopak ten největší ubožák pod sluncem. Myšlenka druhé životní šance a odhodlání k tomu, změnit své předešlé chyby, je provázaná celým dílem, tak uvidíme, jak se nakonec vyvrbí.

Klady

zranitelnost hlavní postavy dodává příběhu realistický nádech
pestrá soupiska různých osobností a jejich protikladů
kresba navodí kýženou atmosféru
když nemůžeš, přidej víc

Zápory

pomalejší začátek
Takemiči působí až moc přehnaně jako velký ubožák
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn